Ten od vedle

8. KAPITOLA

„Hotovo," řeknu do telefonu, když zavolám Cassie.
„Souhlasil? Paráda!" zajásá. „Zítra se stavím a domluvíme detaily, dobře?"
„Jasně," přikývnu a po rozloučení hovor ukončím. Nastoupím do auta a zamířím domů.
Zaparkuju auto před domem a narazím na Zacka jezdícího na skatu. „Dávej bacha, jo? Dostávat tvoje ostatky z chodníku by bylo drahý!" křiknu na něj. Zack se otočí mým směrem a uchechtne se.
„Vždycky tak milá," zazubí se. Vejdu do domu a rovnou zamířím do ledničky, jelikož už mám hrozný hlad. Najdu tam zbytek kuřete ze včerejška, tak si k němu jen rychle udělám zeleninový sálat a odnesu si to nahoru do pokoje. Zapnu si televizi, ale než stihnu něco vybrat, zaslechnu klepání na okno. Přesně podle mého očekávání tam je Zack.
„Když jsem řekla, ať přijdeš dřív, nemyslela jsem ve čtyři odpoledne," podotknu.
„Napadlo mě, že bys možná ocenila společnost už teď," usměje se a skočí do postele. „Stáhl jsem nám ten film," oznámí a podá mi flashku. Zapojím ji do televize a posadím se zpátky k němu. Pustím film a dám se do jídla.

O tři hodiny později, které jsem strávila odpočítáním vteřin, myšlenkami na to, že skočím z okna a uteču a přemýšlením, kdo mohl vymyslet takovou hovadinu, to konečně skončí.
„Ty mě nenávidíš?" zeptám se, když se na obrazovce objeví závěrečné titulky.
„Cože?"
„V životě jsem neviděla příšernější film!"
„To si děláš srandu? Interstellar je králem ve filmový branži!"
„Králem? Možná tak králem těch úplně nejhorších filmů na planetě! Vždyť to vůbec nedávalo smysl!"
„Mohlo mi být jasný, že holka, co miluje Zápisník jedné lásky, neocení něco tak fascinujícího," ušklíbne se.
„Fascinujícího? Hůř strávené tři hodiny si neumím představit."
„Nolan, ten režisér, je naprostej génius. Díky bohu, že tě neslyší."
„Jestli se snažil natočit film, při kterém se člověk bude chtít zabít, tak se mu to povedlo na výbornou!"
Chvíli na sebe jen zíráme a pak vyprskneme smíchy. Hádáme se tu o filmu. Vážně se hádáme kvůli filmu.
„Promiň, že jsem ti to pustil."
„Měl bys mi spíš děkovat, že jsem neskočila z okna," směju se.
„Kdybych tušil, že se ti to až tak nebude líbit, nikdy bych ti to nepustil."
„Omluvila se přijímá," uculím se, když se ozve bouchání na dveře.
„Avery! Pojď sem!" křičí Annie zvenku. Rychle vyskočím z postele a opatrně, aby si nevšimla Zacka, vylezu ven.
„Děje se něco?"
„Mám u postele obřího pavouka!" vyjekne. Doběhnu s ní do jejího pokoje a když ukáže na miniaturní černou tečku na zdi, musím se smát.
„To vážně vyšiluješ kvůli tomuhle maličkýmu pavoučkovi?"
„Je obří!" namítne, ale sama dobře ví, že není. Zamáčknu ho papírovým kapesníčkem a spláchnu ho do záchodu.
„Děkuju," usměje se a zase se zavře v pokoji. Vrátím se za Zackem, který se přemístil na židli u stolu. Drží v rukou album, co jsem tam měla položené.
„Zacku!" vyjedu na něj a album mu vytrhnu z ruky.
„Ty sis ho prohlížela?" zeptá se mě rozzářeně.
„Jo, no a?"
„Taky jsem si nedávno prohlížel naše starý album. Je v něm tolik vzpomínek," uculí se. „Proto jsem tenkrát poprvý zaťukal na tvoje okno."
„Vážně?"
„Vážně," přikývne a vezme si ode mě album. Položí ho na stůl a chytne mě za ruce. „Chybí mi to."
„Myslíš dětství?"
„Myslím tebe." Nakloní se ke mně a přitiskne rty k těm mým. Líbá mě s jakousi naléhavostí, ale zároveň jemně.
Po chvíli se odtáhnu a natáhnu se zpátky do postele. On si lehne vedle mě. „Co to vlastně děláme, Zacku? Tohle tajný plížení do mýho pokoje není normální."
„Dřív bývalo," pokrčí rameny.
„To jsme byli malí," připomenu mu. „Už se léta nepřátelíme."
„Tobě to snad nechybí?"
„Chybí," přisvědčím. „Ale tohle, co tu děláme, není jen přátelský koukání na filmy."
„Tobě se to nelíbí?"
„Na tom vůbec nezáleží," zavrtím hlavou. „Nejsem typ holky, co by se s někým líbala na potkání."
„To já taky ne."
„Taky nejsi typ holky, co by se s někým líbala na potkání?"
Zack se rozesměje a pohladí mě po tváři. „Mám tě rád, Avery. Vždycky to tak bylo."
„Takže?"
„Nechci, aby někdo věděl, že jsme spolu. Mám ve škole pověst samotáře, což mi vyhovuje. Nikdo se mě na nic neptá, ale když bych začal chodit s tebou, začali by. Tvoje otravná kámoška by se na nás nalepila a já bych neměl klid."
Je pravda, že kdyby se celá škola dozvěděla, že spolu chodíme, upřela by se na nás pozornost. Navíc odpovídat na všechny Cassiiny otázky by bylo vyčerpávající. Držet to v tajnosti vlastně nezní zas tak špatně.
„Takže si to necháme jako tajemství?" pousměju se.
Zack přikývne a přitáhne si mě k sobě. „Jsem rád, že jsme spolu," šeptne a políbí mě.

Doufám, že se Vám příběh zatím líbí. Budu ráda za každý hlas nebo komentář :)
PS: Doufám, že jsem někoho neurazila tím, jak jsem vykreslila Averyn pohled na film Interstellar. Sama jsem tenhle film viděla poprvé před rokem se svým přítelem a přesně jako Avery, taky se mi nelíbil :'). To ovšem neznamená, že to není kvalitní film, který komukoli jinému může přijít skvělý, ale já osobně jsem ho bohužel vůbec nepochopila a vůbec mě nebavil. Budu ráda, když mi sem napíšete, jaký Vy jste na něj měli názor <3.
Děkuju!