Ten od vedle

30. KAPITOLA

Vánoce utekly jako voda. Prakticky celé jsme je strávili doma v kruhu rodinném, máma s Willem plánovali svatbu a Annie pořád lítala za Marcusem, se kterým poprvé strávila noc. Celé mi to do detailů vylíčila a dle toho vím, že to asi s lepším klukem být nemohlo.
Poznala jsem Maxovu přítelkyni Elizabeth, která se zdá jako vážně milá holka. Má ráda koně, na kterých jezdí už odmalička. Taky ráda kreslí a cestuje.
Jamie s Cassie jsou snad šťastnější než kdy jindy, jelikož si po Vánocích udělali společný výlet do Paříže. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem jim to nezáviděla.
S Eddiem jsem trávila prakticky každou volnou chvíli, kterých jsem měla dost. Hodně jsme se spřátelili a nasmáli se. Nic jiného ale mezi námi není a tak mi to i vyhovuje. Nikdy jsem do něj nebyla zamilovaná a ani teď se to nezměnilo.
A Zack? Zack je pořád Zack. Tajnůstkářský, tichý a samotářský. Občas jsme spolu prohodili pár slov, když jsme na sebe narazili před domem, ale nic víc. Je mezi námi pořád to napětí, kterého nevím, jestli se někdy zbavíme.
Během ledna a února mamka s Willem dokončovali přípravy svatby, která se bude konat na konci dubna. Máma si vybrala přenádherné bílé šaty s krajkou a za družičky si vybrala samozřejmě mě s Annie a taky Cassie a Emily. Debbie, Zackova matka, jí půjde za svědka.
A teď už tu máme duben. Počasí se konečně začíná zlepšovat a s tím se pojí náš každoroční týden strávený v domě u jezera. Ten dům dřív patřil babičce, ale když zemřela, odkázala ho mámě. Už několik let tuhle tradici držíme a já ji mám moc ráda. Je to pro mě takový útěk z reality.
„Já se tak těším!" zajásá Cassie ve škole. „Přesně za dva dny už se budeme válet na lehátkách a užívat si jarního sluníčka."
„A hlavně si odpočinem od toho stereotypu."
„Za měsíc už maturujem, chápeš to? Za měsíc a půl je maturiťák a pak už vysoká. Neskutečný, jak to uteklo."
„Na to radši ani nechci myslet," zavrtím hlavou. „Chci se soustředit na nadcházející týden, nic jinýho mě teď nezajímá."
Zabouchnu skříňku, ze které jsem si vyndala učebnice, a na druhém konci chodby spatřím Zacka. Má na sobě bílé tričko a přes něj přehozenou koženou bundu. Dokonce i on už odhodil tu teplou mikinu. Pohlédne mým směrem a když se naše pohledy setkají, rozbuší se mi srdce. Už měsíce jsme spolu pořádně nemluvili a já nejsem schopná zabránit tomu chvění, které ve mně vyvolává. Proč mě musí do háje tak přitahovat?
„Avery! Už jsi zase mimo!"
Cassie pohlédne směrem, kterým se dívám, a povzdychne si. „On tě ještě furt nepustil?"
„Pustil," zalžu.
„Znám tě už nějaký ten pátek, Avery," namítne. Vezme mě kolem ramen a společně zamíříme na hodinu.

Po škole jako obvykle zajedu k Eddiemu. Když vejdu dovnitř, pevně mě obejme, políbí do vlasů a pobídne mě, abych se posadila. „Dáš si něco?"
„Džus," požádám ho a za pár vteřin už přede mnou leží sklenka s oranžovou tekutinou. S chutí se napiju a nasadím úsměv.
„Za dva dny odjíždíme na chatu u jezera," prohodím.
„Tam je hezky," usměje se a obslouží zákazníka vedle.
„Napadlo mě, jestli bys nechtěl jet s náma."
Eddie na mě koukne nechápavýma očima. „Naposledy, když jsem šel na vaši rodinnou akci, jsem dostal přes hubu, takže tak nějak nemám zájem."
„To byla výjimka, to se nedalo předvídat. Navíc Zack nejede, takže se ho nemusíš bát."
„Stejně musím pracovat, Avery. Tohle budu muset vynechat," pokrčí rameny.
„A nemůžeš si vzít volno? Nechci tam být pro Cass a Jamieho pátý kolo u vozu," ušklíbnu se.
„Takže proto chceš, abych jel? Abys nebyla pátý kolo?" zamračí se teatrálně.
„Ne, ale je to taky jeden z důvodů," zazubím se.
Eddie se zasměje. „Fakt to nevyjde, promiň."
„Škoda," povzdychnu si.
Dopiju džus, zaplatím a seskočím ze židle. Přehodím si kabelku přes rameno a rozloučím se s Eddiem. „Avery?" zavolá na mě těsně předtím, než stihnu zmizet. „Jsem rád, že jsme zase kámoši."
Rty se mi samovolně roztáhnou do úsměvu. „Já taky, Eddie."

Doma narazím na mamkus Willem, jak si prohlížejí časopis o svatbách. „Jak bylo ve škole?" zeptáse mě máma se zájmem.
„Normálka," pokrčím rameny. „Cassie už se nemůže dočkat, až odjedeme."
„Tak to ráda slyším. Taky se moc těšíme," uculí se. Zamířím nahoru, ale mamkamě zastaví. „Počkej, Avery!"
Otočím se a vrátím se k nim. „Děje se něco?"
„Chtěla jsem se tě už pár dní na něco zeptat, ale doteď jsem k tomunenašla odvahu."
To mě lehce znervózní. Posadím se do křesla a pobídnu ji, aby pokračovala.„Chtěla bych pozvat Debbie se Zackem, aby jeli s námi."
Při zmínce jeho jména se mi opět rozbuší srdce.
„Už skoro půl roku jsme se o něm téměř nebavily, i ty jsi vypadala, že už těten váš rozchod netrápí, tak mě napadlo, že by ti to třeba nevadilo."
Jenže mě ten náš rozchod pořád trápí, chtěla jsem namítnout. Hodně mě trápí,jenže by neměl. Už je to půl roku, proboha. Už bych s tím dávno měla býtsmířená.
„Jasně, proč ne," odvětím a vynutím ze sebe úsměv. Máma se rozzáří a přijde měobejmout.
„Děkuju, zlatíčko. Moc si toho vážím."
S úsměvem přikývnu a odeberu se nahoru. Odhodím kabelku na stůl a postavím sek oknu. Nahlédnu do jeho pokoje a naštěstí ho spatřím. Vytáhnu siz kapsy telefon a vyhledám jeho číslo.
Avery: Můžeme si promluvit?
Zprávu odešlu rychle, bez možnosti rozmyslet si to. Pohlédnu do jeho okna aza pár vteřin ho spatřím, jak vstává z postele. Pohlédne na mě do okna anaťuká odpověď.
Zack: Přijď dolů. Projdeme se.
Uklidím telefon do kapsy, vyčešu si vlasy do culíku a seběhnu zpátky dolů.„Jdu na chvíli ven," oznámím mamce tak rychle, že se nestihne na nic vyptávat.Zack už stojí před domem. Nervózně k němu dojdu a nasadím úsměv. „Děkuju,že ses se mnou sešel."
„To je samozřejmost," odvětí a úsměv mi oplatí.
Mlčky dokráčíme k nedalekému hřišti, kam jsem si jako děti chodívali hrát.Posadíme se na houpačky a otočíme se čelem k sobě. „Tak o čem jsi se mnouchtěla mluvit, Avery?" zeptá se mě.
„Máma vás chce s Debbie pozvat na týden do domu u jezera."
Zack chápavě přikývne. „A tobě se to nelíbí."
„To ne," zavrtím hlavou. „Nevadí mi to."
„Ale?"
„Nechci, abychom tam byli v týhle atmosféře. To dusno, co je mezi námi,musí přestat."
„Já..."
„Ani jeden jsme se za ten půl rok nezměnili, ale jsme sousedi – musíme spolunějak vycházet."
„Dobře," přikývne. „Tak co navrhuješ?"
„Navrhuju, abychom byli přátelé."
Zack se odvrátí. Pár minut mlčí, ale nakonec se znovu obrátí ke mně. „Tak jo."
Vím, že jsem to navrhla já, ale něco ve mně se opět zlomilo. Možná jsem běhemtěch měsíců, co jsme spolu téměř nepromluvili, doufala, že třeba změnil názor.Že si ten tajný vztah rozmyslel, když zjistil, že se jeho paranoia, že ztratí svůjklid, nevyplnila. Ale tím, že přijal to přátelství, ve mně rozdrtil i tuposlední špetku naděje.