Ten od vedle

19. KAPITOLA

Probudím se s příšernou bolestí hlavy. Pokusím se otevřít oči, ale příval slunečního světla mě je donutí zase zavřít. Opět to zkusím až po pár vteřinách, kdy se konečně zvládnu rozkoukat. Uleví se mi, když poznám svůj pokoj.
Zvednu se z postele a zmateně sejdu dolů do kuchyně. Mamka sedí u stolu a když mě spatří, zatváří se stejně nasupeně, jako když jsem tenkrát snědla Annie müsli tyčinku. „Doufám, že máš dobré ráno," pronese ironicky. Vystřelí ze židle a propíchne mě naštvaným pohledem.
„Co jsi to proboha včera vyváděla, Avery?! Můžeš mi vysvětlit, proč jsi se tak příšerně opila?! Víš jak to bylo ponižující, když tě přivezl Eddie úplně namol? Ještě když tu byl na večeři William? Myslela jsem, že se hanbou propadnu!"
Všechno se mi to najednou začne vybavovat.
Eddieho bar.
Panáky... hodně panáků.
Tancování na písničku od Hanny Montany.
Opilecké výlevy před mámou, když mě musel Eddie odnést nahoru do postele.
Všechny ty vzpomínky mě srazí do kolen. Dřepnu si na židli a vložím si hlavu do dlaní. „Promiň, mami, vůbec jsem nemyslela. Úplně jsem zapomněla, že má přijít William na večeři," omluvím se.
„Tohle mi na tom vadí úplně ze všeho nejmíň, Avery! Moje osmnáctiletá dcera se opila v baru a pak ji musel její starší ex přítel přivést domů. Myslela jsem, že jsem tě vychovala líp," pronese. Teď už ale ne naštvaně, nýbrž zklamaně.
Její zklamání v hlase je tak zřejmé, až mě píchne u srdce. Nevadí mi, když je naštvaná, ale když je ze mě zklamaná... to je snad ještě horší než zlomené srdce.
„Moc se omlouvám, mami," řeknu upřímně. „Vůbec nevím, co mě to popadlo."
„Proč jsi se opíjela, Avery? Myslela jsem, že nemáš alkohol ráda," zkonstatuje a posadí se zpátky ke stolu.
„To nemám," přisvědčím, „ale něco se teď v mém životě děje. Někdo mi zlomil srdce a já o tom prostě nechtěla mluvit. Chtěla jsem na to zapomenout a alkohol mi přišel jako dobrý způsob."
Mamka zavrtí hlavou, ale už zase vypadá jako moje máma. Klidná a chápavá. „Vím, že se alkohol vždycky zdá jako snadný únik z reality, Avery. Ale taky je to ten úplně nejhorší možný způsob. Ráno po tom se probudíš a bude ti ještě hůř. Však to teď sama pociťuješ, nemám pravdu?"
Má pravdu. Ostatně jako vždycky.
„Nechtěla jsem tě zklamat, mami," šeptnu upřímně.
„Nezklamala jsi mě, Avery. Myslíš, že jsem nikdy neměla zlomené srdce? Nebo že jsem se to nikdy nesnažila vyřešit alkoholem? Jsi moje kopie, zlatíčko. Děláš stejné chyby jako já, což ti nemůžu mít za zlé. Můžu ti ale říct to, co vím, že nechceš slyšet, jelikož jsem to sama slyšet nechtěla, ale nakonec se ukázalo, že to byla pravda. Čas zahojí všechny rány, Avery. I ty, co se zpočátku zdají být smrtelné. Každá dívka si prošla zlomeným srdcem a každá to nakonec přežila."
Lehce se zasměju. „Máš pravdu, to jsem opravdu nechtěla slyšet."
Mamka mě pohladí po vlasech a věnuje mi takový ten typický mateřský úsměv. „Mám tě moc ráda, zlatíčko."
„Já tebe taky, mami."

Když se vrátím zpátky dopokoje, pokusím se najít telefon. Došlo mi, že jsem ho od včerejšího odpoledneneviděla. Prohlédám všechny kapsy, pod postelí, zásuvky v nočním stolku,obývák, všechny poličky v kuchyni i koupelně, ale nic.
Nakonec mi nezbyde nic než oznámit mamce, že jsem si nechala telefon u Eddieho.„Budu si tam muset zajet."
„Nesmysl, ještě by tě chytli policajti a ty bys něco nadýchala. Já tě tamhodím."
V ten okamžik jí ale zazvoní telefon. Naznačí mi, že to je důležité, takžez ložnice vypadnu. Posadím se na pohovku a počkám, než mamka dotelefonuje.„To bylo z práce," oznámí mi, když se po pár minutách vrátí. „Musím tamhned zajet."
„Ale co bude s mým mobilem?"
Mamka se nadechne, aby něco řekla, když jí utkví pohled na okně, jímž je vidětpřímo na Zackův dům.
Ne.
Jen to ne.
„Popros Zacka, aby tě tam hodil," navrhne.
„Ne!" vyjeknu až příliš nahlas.
Mamka se nechápavě zamračí. „Proč ne? Myslela jsem, že jste se zaseskamarádili."
„To sice jo," zalžu, „ale..."
„Žádné ale. Pojď, já ho poprosím a on tě tam určitě hodí."
Pokusím se ji zastavit, ale překvapivě je na vysokých jehlách rychlejší, nežbych čekala. „Zacku?" zavolá na něj s úsměvem na tváři. Rychle k nimdoběhnu, ale to už je pozdě.
„Dobrý den, Candice," pozdraví ji přátelsky, ale úsměv mu z tváře hnedzmizí, když si mě všimne v jejím závěsu.
„Nebyl bys tak hodný a nezavezl Avery do jednoho baru? Včera si tam zapomnělatelefon."
„Já můžu říct Cassie a..."
„Já ji odvezu," přeruší mou snahu Zack. Mamka se spokojeně usměje.
„Výborně, děkuju moc." Políbí mě do vlasů a popřeje bezpečnou cestu. Samanaskočí do svého auta a zamíří do práce.
„Nemusíš..."
„Já tě odvezu, Avery," přeruší mě znovu s kamenným výrazem.
„Tak jo," přikývnu nervózně. Zack mi podá druhou helmu a když se ke mněpřiblíží, aby mi ji pomohl zapnout, ucouvnu stranou.
„Já to zvládnu."
Zack kývne a neprojeví žádnou emoci.
Ani zklamání.
Ani smutek.
Posadí se na přední část motorky a já se posadím za něj. Automaticky ho obejmukolem pasu, což ve mně vyvolá vzpomínky na naši první společnou jízdu. Jak jsemsi hmatem zkoumavě prohlížela jeho vypracované břišní svalstvo, které senapínalo pod tričkem.
„Je to bar u Eddieho, znáš to tam?"
„Jasně," přikývne a rovnou se rozjede. Ten známý vítr ve vlasech mi najednou užnepřišel tak osvobozující. Vlastně jsem si připadal jako v kleci.
Zack za pár minut zastaví před barem, kde jsem včera vyváděla bůhví co. „Já tupočkám," slíbí mi. Ani tentokrát kamenný výraz z jeho tváře nezmizí.
Otevřu dveře do zatuchlé butiky a známé vrznutí dveří ve mně vyvolá dalšívzpomínky.
Spousta alkoholu.
Eddieho sexy úsměv, který jsem mu chválila.
Sahala jsem mu na svaly na rukou.
Chtěla jsem po něm, aby mě vzal nahoru.
A zase další spousta alkoholu.
Jakmile spatřím Eddieho, rozpaky celá zrudnu. Eddie se zazubí a poklepe namísto před sebou, čímž mě pobídne, abych se posadila. Zpod baru vyndá telefon,který mi podá.
„Jak jsem ho tu mohla zapomenout?" vyzvídám. „Nevzpomínám si, že bych hoodkládala."
Eddie se uchechtne a já zrudnu ještě víc. „Po pár panácích vodky, cos do sebevyklopila, ses rozhodla, že bude skvělej nápad fotit se nahá. Začala sissvlíkat tričko a pokoušela ses samu sebe vyfotit. Ten telefon jsem ti sebral,abys nevyfotila něco, čeho bys pak litovala."
„Pane bože," šeptnu a schovám si tvář do dlaní. Už dlouho jsem se necítila taktrapně. Možná jsem se takhle trapně necítila ještě nikdy.
„Zas tak hrozný to nebylo," uklidní mě s úsměvem.
Zvednu k němu hlavu a pohlédnu mu do očí. „Vzpomínám si, že jsem těsváděla."
Při té vzpomínce se Eddie rozesměje. „Bylas sladká."
„Nemáš ani páru, jak trapně se teď cítím," prohlásím.
„Myslíš, že jsem se nikdy neopil tak, že jsem pak dělal a říkal jednu blbost zadruhou?" směje se.
„Proč jsi mě nenechal tě svést, Eddie?" zeptám se po chvíli.
„Za prvé jsi byla tak opilá, že bys pravděpodobně po první puse usnula, a navícjsi celý večer mrmlala o tom, jakej je Zack kretén a jak by měl shořet nahranici."
V tom se ozve známé zavrzání dveří a dovnitř vejde Zack. Když mě spatřís Eddiem, lehce se zamračí. „Jdeš?"
„Čau, já jsem Eddie," představí se zdvořile.
„Zack," kývne. Eddie si ho prohlédne od hlavy až k patě a pak se otočízpátky ke mně.
„Teď už to chápu," zazubí se. Na rozloučenou mě obejme a políbí do vlasů. To užZack téměř zuří.
„Co je to za chlapa?" zeptá se mě, když vyjdeme z baru.
„Eddie. Ve druháku jsem s ním chvíli chodila," objasním.
Zack se tváří přímo rozzuřeně. „Tys s ním včera něco měla?"
Pohlédnu mu do tváře a lhala bych, kdybych řekla, že mě jeho žárlivost netěší.„I kdybych s ním něco měla, tobě by do toho nic nebylo. Rozešli jsem se,Zacku," připomenu mu.
Zack se opět zamračí, ale hned to vystřídá typický kamenný výraz. Nasadím sihelmu, posadím se za něj a společně se rozjedeme vstříc domovu.