Ten od vedle

3. KAPITOLA

„Ty jdeš dneska na rande?" zajásá Cassie, když se jí o svých odpoledních plánech svěřím.
„Není to rande," namítnu. „Prostě jen kafe s kámošem."
„Wade Carter nemůže být jen tvůj kámoš a víš to moc dobře," pokrčí rameny a zaklapne skříňku, ze které si vyndala pár učebnic. „Vy dva budete mít rozkošný děti!" prohlásí zasněně.
To mě rozesměje. „Ty jsi občas jak z jiný planety," směju se.
„Víš jak by to bylo fascinující, kdybych byla vážně z jiný planety? Třeba moji předci žili na Marsu nebo Jupiteru."
„Musím tě zklamat, ale to je bohužel dost nereálná představa."
„Proč mi musíš pořád kazit radost, Avery?" rozesmutní se, ale hned se zase nadchne. „Třeba jsem svůj minulý život prožila na Venuši, kde jsem se vdala za mimozemšťana."
„Cassie, kterou znám, by si nikdy nevzala mimozemšťana. Jeho zelený tělo by neladilo k její kabelce," pokrčím rameny a Cassie se rozesměje. Občas spolu vedeme naprosto nereálné konverzace, což mě na našem přátelství baví asi nejvíc.

Škola uběhne rychleji než obvykle. Po jejím skončení už na mě Wade čeká venku. „Sluší ti to," pochválí mě s úsměvem.
„Děkuju," uculím se a bok po boku zamíříme k autu. Odvezeme holky k nám domů a pak sami zamíříme k nejbližší kavárně.
Posadíme se ke stolu u okna a mladá slečna nám přinese dvě kávy.
„Tak co je novýho?" začne Wade. „Je tvůj čtvrťák taky tak skvělej jako byl ten můj?"
„Jelikož jsem ve čtvrťáku zatím jen pár týdnů, nemůžu to ještě úplně posoudit, ale zatím se to rozjíždí dobře," přikývnu.
„Co Cassie? Pořád se přátelíte?"
„Jinak by to ani nešlo," přisvědčím. „A co ty? Nějaký novinky?"
Wade se pousměje. „Vlastně kvůli jedné jsem tě sem pozval. Bývali jsme nejlepší kamarádi a když jsem se po dlouhý době zase viděli, měl jsem pocit, že bych ti to chtěl říct."
„Říct mi co?" nechápu.
„Seznámil jsem se na vysoký s jednou holkou," uculí se.
„Ty máš holku?" vykulím oči. „Proto jsi mě sem pozval?"
„Vlastně spolu ještě oficiálně nechodíme, ale před pár dny jsme byli na večeři a je to fakt asi nejlepší holka, co jsem kdy potkal."
Jeho poslední věta mě zraní víc, než bych si kdy připustila. Nešla jsem sem s vidinou toho, že by mě možná konečně mohl nevidět jen jako kamarádku, protože to, co jsem řekla Cassie, je pravda. Nechci s ním chodit, ale celý rok jsem do něj byla zamilovaná. Není mi příjemné poslouchat o tom, jak randí s holkou, co je lepší než já.
„To ti moc přeju, Wade," odvětím s vynuceným úsměvem.
„Děkuju, Avery. Tohle jsem potřeboval slyšet."
„Jako co? Že ti to přeju?"
Wade přikývne a napije se tmavé tekutiny. „Musím se ti s něčím přiznat, Avery. Ve druháku ses mi  líbila. Asi nikdy jsem nepoznal hezčí holku, ale ty sis mě nikdy nevšímala. A když jsme se začali ve třeťáku přátelit, bylo mi jasné, že mě bereš jen jako kamaráda. Potřeboval jsem se posunout dál a díky Zoe se mi to konečně povedlo. Když jsem tě slyšel říkat, že mi to přeješ, vůbec jsem se necítil smutně. Byl jsem rád, protože jsem vážně blázen do Zoe," pronese.
Přizná mi to s takovým klidem, že mě to až sráží na kolena. On mě měl rád? A ve stejnou dobu jako já jeho?
„Tys mě měl rád?"
„No, jo," přikývne. „Myslel jsem, že jsi to tušila."
„To jsem opravdu netušila," zavrtím hlavou.
„Teď už na tom nezáleží, nemám pravdu? Už je to za mnou," usměje se.
„To jsem ráda," kývnu s falešným úsměvem. „Já už budu muset jít, Wade. Ještě mám doma nějakou práci a taky nám dneska dali spoustu úkolů," zalžu.
„Neděje se něco, Avery? Zníš divně."
„Nic se neděje, jen už prostě musím jet domů."
„Tak dobře, jak chceš." Vstaneme od stolu, Wade uhradí útratu a sveze mě domů. Emily odveze domů a my s Annie zůstaneme doma samy.
„Jak to, že jste tu tak brzo?" vyzvídá.
„Wade mě pozval na kafe jenom proto, aby mi řekl, že si našel přítelkyni. Jo a taky se mi svěřil, že jsem se mu ve druháku líbila." Nad tou absurditou se musím zasmát. Kdybych se mu se svými city bývala před rokem svěřila, mohli jsme teď tvořit šťastný pár.
„Tak proč jsi mu neřekla, že jsi ho loni milovala? Třeba byste se dali dohromady."
„Nechci se s ním dávat dohromady, Annie. Ani před dneškem jsem nechtěla."
„Proč ne?" nechápe.
„Protože jsem ho nikdy nemilovala. Ty si myslíš, že jo, ale ne. Přesně jak jsem vám řekla včera, za život jsem milovala jenom jednoho člověka a Wade to nebyl."
„Takže s Wadem chodit nechceš?"
„Nechci," zavrtím hlavou.
„A řekneš mi aspoň, kdo je ten kluk, co jsi ho milovala?"
Mimoděk zabloudím pohledem k protějšímu domu. „Jednou ti to možná řeknu," mrknu na ni a dojdu do svého pokoje.

V osm večer si po sprše lehnu do postele. Na televizi, kterou mám chytře umístěnou na stěně přímo naproti posteli, si pustím Netflix. Vyberu si Zápisník jedné lásky, na který koukám vždycky, když mě zaplaví samota. Musím přiznat, že už jsem ho viděla asi tisíckrát.
Zrovna u scény, kdy Noah s Allie leží na silnici, mi někdo zaťuká na okno. Nějak podvědomě tuším, kdo to je, proto se tolik neleknu. Vyhrabu se zpod peřin a dojdu k oknu, kde podle mých predikcí vážně stojí Zack. Otevřu mu okno a on stejně jako včera hupsne dovnitř. Jen dneska už bez kytary.
„To mě teď hodláš navštěvovat každý večer?"
Zack si prohlédne můj sporý outfit, který se skládá z krátkých pyžamových kraťasů a sportovní podprsenky, ve které spím prakticky každou noc. Instinktivně se zakryju rukama, čemuž se zasměje.
„Vídával jsem tě nahatou, Avery," připomene mi pobaveně.
„To mi byly tři," namítnu a hodím přes sebe tričko, co se mi válí na židli. „Tak co tu děláš?"
„Přišel jsem tě pozdravit a zeptat se, jak sis užila rande."
„Jak o tom víš?" nechápu.
„Viděl jsem vás před školou," objasní. „Konečně se ti poštěstilo jít na rande s Wadem Carterem, to musíš být nadšená," usměje se. V tom úsměvu se ale zračí něco, co nedokážu rozluštit.
„Nebyli jsme na rande, ale na kafi. Jen jako přátelé. Řekl mi, že má novou přítelkyni."
„Takže proto koukáš na Zápisník jedný lásky? Máš zlomený srdce?"
„Zlomený srdce má člověk, kterého zraní někdo, koho miluje. Já jsem Wada nikdy nemilovala."
A teď se mu v očích mihne náznak štěstí. Je to ale tak rychlé, že nevím, jestli se mi to nezdálo. Zack si jako by nic sundá boty a vleze si pod peřinu. „Co to děláš, do háje?"
„Chci vidět, jak to dopadne," šeptne a naznačí mi, ať si lehnu vedle něj.
„Co tu děláš, Zacku? Už roky se nepřátelíme."
„Co kdyby sis místo těch otázek lehla a pustila to?" navrhne mi s oslnivým úsměvem. Pozoruju jeho škemrající výraz, který mě nakonec oblomí. Lehnu si vedle něj a snažím se si udržovat co největší odstup.
„Co na tomhle filmu vlastně všechny holky vidí?" zeptá se po čtyřiceti minutách. „Já na něm nevidím nic převratnýho."
„To nevidíš, jak moc se ti dva milují? Přes všechny jejich odlišnosti, přes původ jejích rodičů, přes to, že je nakonec okolnosti rozdělí, ale oni si k sobě stejně zase najdou cestu? Je to vůbec ten nejlepší romantickej film, co si člověk vůbec dokáže představit."
„Příště si pustíme Interstellar, to je teprve převratnej film."
Pohlédnu na něj překvapeně. „Příště?"
„Jo, příště," přikývne nečinně. Dělá, jako bychom se nikdy nepřestali přátelit. Ráda bych řekla, že se mi to nelíbí, ale to bych lhala.