Ten od vedle

32. KAPITOLA

Když dorazíme na místo, zaparkujeme s mamkou auta vedle sebe na improvizovaném parkovišti. Po 75 minutách jízdy rozlámaně vystoupím a protáhnu se. Čerstvý vzduch v plicích mi vykouzlí úsměv na tváři.
„Technická!" křikne mamka a postaví se před nás. „Je nás devět a pokoje 4. Cassie s Jamiem mají jeden, Annie a Marcus druhý a pak zbývají dva pokoje. Jeden má manželskou postel a druhý má k manželské posteli navíc ještě jednolůžko. Možnosti jsou takové, že buď s náma bude spát Avery nebo Debbie."
„Takže buď budu spát se Zackem nebo s váma?" ujišťuju se.
„Přesně tak," přikývne mamka. „Je to na vás, nám s Willem je to jedno."
Představa, jak budu každý večer poslouchat mámu s Willem, jak si něco špitají a smějí se, mě děsí. Jenže spát se Zackem v jedné posteli mě děsí ještě víc.
„My budem s Avery spolu. Nedávno jsme se dohodli, že budeme přátelé, tak tohle bude aspoň zkouška ohněm," pousměje se Zack.
„Souhlasíš, Avery?"
Pohlédnu na Zacka, který jemně přikývne. „Tak jo."
Will mi odnese kufr nahoru a umístí ho do pokoje, ve kterém spím pokaždé, co tu jsme. Je útulný, nábytek i podlaha dřevěná. Je tu jeden prádelník, malá knihovnička s hrstkou zaprášených knih, sedací prostor u okna s několika polštáři a dvoulůžková postel s vysokou matrací a čelem.
„Vždycky jsem to tu milovala," pronesu, když za sebou Zack zavře dveře.
„Já vím, Avery. Jezdívali jsme sem s mámou s vámi," připomene mi.
„Pamatuješ, jak jsme se chodili koupat do studeného jezera? Vždycky v noci jsme se vykradli ven, koupali se a druhý den měli rýmu," zasměju se. Posadím se k oknu, odkud mám výhled na jezero. „Je tu tolik vzpomínek."
Zack se posadí naproti mně a pohlédne mi do očí. „A ještě si jich pár uděláme."
Jeho úsměv má v sobě něco magického. Něco, díky čemu zapomínám na všechny starosti. „Proč jsi chtěl, abychom byli v pokoji spolu?"
„Protože chci vědět, jestli můžeme být přátelé, Avery," pokrčí rameny. Nadechnu se, abych něco dodala, ale on mě přeruší.
„Dojdu si dolů pro něco k jídlu, nechceš něco?"
„Ne," zavrtím hlavou. Zack přikývne a vyjde ven z pokoje.
Jakmile se za ním zavřou dveře, vtrhne dovnitř Cassie.
„Tak to ti držím palce, holka, protože spát vedle Zacka Browna a chovat se kamarádsky bych nezvládla ani já a to miluju Jamieho," zasměje se.
„Nepomáháš," zkonstatuju se smíchem.
Cassie se posadí na místo, kde ještě před chvílí seděl Zack.
„Jen to fajn kluk," uculí se. „Dřív jsem nechápala, co na něm kromě vzhledu vidíš, ale v tom autě byl fakt fajn."
„Člověk ho musí nejdřív poznat," pokrčím rameny. „Odjakživa byl samotářskej, ale když člověka pozná, rozpovídá se. Jen mu musí věřit."
„No nic, jdu zpátky za Jamiem. Tobě držím palce," zazubí se a zase zmizí.
Z kufru si vybalím věci a naplním jimi vrchní tři šuplíky. Spodní tři nechám Zackovi. Převléknu nám čisté prostěradlo a povlečení, utřu prach a celkově ten pokoj zkulturním.
Pár minut před jednou hodinou odpoledne sejdu z pokoje dolů. Zack pomáhá mámě s vařením, zatímco Cass s Jamiem blbnou venku na sluníčku. Vyjdu ven za nimi a posadím se na schod před domem. „Napadlo nás, že bychom si mohli odpoledne zahrát volejbal," navrhne Jamie.
„Třeba ve čtyřech," dodá Cassie s potutelným úsměvem.
„Já bych si zahrál," ozve se náhle za námi. Otočím se a spatřím Zacka.
„Tak dohodnuto," zatleská Cass nadšeně. Já ze sebe jen vynutím úsměv.
„Oběd!" zavolá na nás zevnitř mamka.

Dvě hodiny po obědě se všichni čtyři přesuneme na hřiště za domem. Sundáme si boty a ten pocit písku na chodidlech mi navodí atmosféru moře. „Takže hrajeme na tři sety do deseti," pronese Jamie.
„Jasný," přikývnu a převezmu si od něj míč. Postavím se na konec hřiště, trochu si míč ohmatám, abych si na něj zvykla, nadhodím si ho a vší silou odpálím do soupeřova pole. Cassie ho pinkne Jamiemu, ten ho přehodí přes síť a Zack překvapivě zakončí smečí. „Páni. Kdybych věděla, že hraješ tak dobře, ani bych do toho nešla," zasměje se Cassie.
Hra probíhá v přátelském duchu. První set se Zackem vyhrajeme na plné čáře, v druhém nám Jamieho vražedné smeče přinesou prohru a třetí hru opět vyhrajeme. Už dlouho jsem se tak nezasmála, navíc si po dlouhé době trochu zasportovat je příjemný pocit.
„To musíme někdy zopakovat," pronese Jamie.
„Souhlas," přitaká Zack. „Nedáš si pivo? Celkem bych jedno studený snesl."
„Jasný," přikývne a společně vejdou do domu.
„Panečku, z nich snad budou na starý kolena ještě kámoši," zazubí se Cassie.
„Věř mi, jsem stejně zaskočená jako ty," zasměju se.

Večer si všichni sedneme k ohništi. Will zapálí oheň, máma s Debbie připraví špekáčky a Zack donese kytaru, na kterou se odhodlá zahrát až okolo desáté večer, když jsme všichni po večeři. Naladí si ji a když začne hrát Let her go od Passengera, téměř se rozbrečím. Vzpomínám si, když mi tu písničku zpíval poprvé. Bylo to, když prvně vylezl do mého pokoje. Sála z něj nervozita, ale dneska už to hraje pevně a sebejistě.
V tom Cassie začne zpívat a postupně se k ní přidáme všichni. Je to hezký pohled. Když rodina s partou přátel zpívají takhle krásnou písničku, sedí spolu u ohně a prostě si užívají jeden druhého. A toho, že vůbec mají možnost tady být.
O půlnoci, po sprše, zamířím do svého pokoje. Zack leží na své půlce postele s rukou za hlavou. „Sluší ti to," pousměje se, když si prohlédne mé sporé tílko a kraťásky.
„Díky." Zpocené věci odložím přes opěradlo židle a zalezu si pod peřinu. Položím se na bok a zahledím se do Zackových očí.
„Dneska to bylo fajn," šeptnu. Zack se otočí na bok a jemně přikývne.
„Pro mě taky."
„To kamarádství nám docela jde," prohodím. Srdce mi buší jako o závod, když mi sjede pohledem na rty.
„To jo," přikývne a skousne si spodní ret.
„Dobrou, Zacku," pronesu tiše a zavřu oči.
„Dobrou, Avery."