Ten od vedle

16. KAPITOLA

Celý další týden jsem o slovech toho striptéra z pyžamové párty přemýšlela. Vím, že měl pravdu. Nikdo si nezaslouží utajovaný vztah, když o něj nestojí. Zasloužím si, aby mě Zack pyšně chytil přede všemi za ruku a políbil mě. Aby řekl nahlas, že já jsem jeho přítelkyně a že žádná jiná nemá šanci.
Tak moc bych to chtěla.
Jenže čím víc času se Zackem trávím, tím víc je mi jasné, že náš vztah nevztah zveřejnit nechce. A mně to čím dál víc vadí. Zpočátku jsem si myslela, že to bude báječné, když si budeme užívat a nikdo o tom nebude mít ani tušení. Ale když vidím Cassie s Jamiem, jak jsou šťastní, jak ji na chodbě jen tak zničehonic obejme, políbí ji a řekne jí, že ji moc miluje, vadí mi to. Chci to i pro sebe. A pokud mi to Zack není schopný dát, nemůžu s ním tenhle vztah dál udržovat.
Podle jeho mamky Debbie už budou mít za dva dny dům bez plísně, takže se budou moct odstěhovat. Do té doby chci počkat, jelikož kdyby došlo na rozchod, nechci strávit ty poslední dva dny v nesnesitelné atmosféře.
Předposlední den jejich pobytu v našem domě se probudím v celkem dobré náladě. Pečlivě si složím postel, urovnám polštáře, kterém jsem ve spánku rozházela, a rovnou se z pyžama převléknu do džín a tílka. Vyčistím si zuby, vyžehlím vlasy, které stáhnu do culíku, jelikož už se mi začínají mastit. Zvýrazním si řasy řasenkou a těsně před tím, než si natřu rty balzámem, se dovnitř nenápadně vkrade Zack s jeho typickým rozcuchem a vřelým úsměvem. Zamkne za sebou dveře, aby nás nepřivítal nezvaný host, a láskyplně mě políbí. I když jsem na něj zčásti naštvaná, jeho polibek se mnou prostě dokáže zázraky. Pod jeho vlhkými a teplými rty se pokaždé celá zachvěju.
„Na tohle jsem se těšil celou noc," uculí se, když se ode mě odtáhne. Okamžitě celá zčervenám. Postavím se zpátky před zrcadlo a balzám odhodím zpátky do šuplíku.
„Máš večer čas?" zeptám se.
„Děje se něco?" V jeho hlase zaznamenám nervozitu.
„Jen si s tebou chci o něčem promluvit," odvětím s vynuceným úsměvem. Jemně ho políbím na rty a zmizím pryč.
V kuchyni narazím na Debbie popíjející kafe. „Dobré ráno, sluníčko," pozdraví mě s úsměvem. Je až strašidelné, jak jsou si se Zackem podobní. Mají úplně stejné rysy. „To se Zackem se ti vážně moc povedlo."
Vykulím oči. „Co jako?"
„No ty vlasy," zasměje se. „Vypadá teď mnohem upraveněji. Říkám mu už týdny, ať si je nechá ostříhat, ale nikdy mě neposlechl. Asi na něj máš větší vliv, než jsem si myslela," uculí se. Úsměv jí oplatím a vyndám si z lednice jogurt. Posadím se ke stolu a pozdravím mamku, která právě vyjde z ložnice. Vrátila se domů hodně pozdě v noci, jelikož jako obvykle trávila večer s Williamem. Teď spolu tráví prakticky každý večer, což jí moc přeju. Vypadá moc šťastně.
„Odvezeš Annie do školy?" požádá mě a nalije si do hrnku kafe, které uvařila Debbie.
„Jasně," přikývnu. Annie sejde ze schodů z rozčepýřenými vlasy a výrazem, jako by nejradši zabila všechno, co dýchá.
„Děje se něco, zlatíčko?" zeptá se jí mamka starostlivě.
„Děje se život," odfrkne si. Sesune se na židli a schová si tvář do dlaní. Její zachmuřená a zároveň vzteklá tvář mi dokonale prozradí, o co asi jde. Proto když se posadíme do auta, abych ji odvezla do školy, se nevydržím nezeptat.
„Tak o koho jde?"
Annie, už s hezčím účesem, se zamračí. „Cože?"
„Ale no tak," pobídnu ji. „Rozcuchaný vlasy, nevyspání, chuť zabíjet... to jsou jasný příznaky nešťastný lásky."
„Jmenuje se Marcus," ušklíbne se. „Hrozně se mi líbí, ale on na mě kašle."
„Proč na tebe kašle?" nechápu.
„Protože on už chodí do druháku a já jsem jenom ta trapná prvačka, co za ním pálí."
„Víš co zkus? Zkus ho pár dní prostě ignorovat. Uvidíš, jak se chytne," mrknu na ni.
Zaparkuju před její školou a zastavím ji, než stihne vyskočit ven. Prstama jí prohrábnu vlasy, aby získaly větší objem, a přední pramínky zastrčím za uši. „Takhle ti to sluší víc."
Annie se vděčně usměje a já ji sleduju, jak dobíhá k Emily, která na ni už čeká na lavičce.

Den se vleče nesnesitelně pomalu. Ve škole se snažím vyhýbat Jaredovi, protože mu nejsem schopná odpovědět, když sama nevím, co bude zítra. Nevím, co mi na to Zack řekne. Nevím, na co všechno se mám připravit.
Celou cestu domů mi Annabeth líčí, jak se Marcusovi vyhýbala, a že to skvěle funguje, jelikož za ní nakonec přišel sám. Líbí se mi, když je tak veselá. Její patnáctiletá tvářička je tak nevinná, až je mi z toho smutno.
Odpoledne se jen válím u televize a odpočítám minuty, než se konečně odhodlám zaťukat na Zackovy dveře. Vlastně na dveře od pokoje pro hosty, který je Zackův už jen na jednu noc.
„Ahoj," pozdraví mě s úsměvem a krátce mě políbí. I když se usmívá, cítím z něj určitou dávku nervozity. Určitě je ale menší než ta, co roste ve mně.
„Potřebuju s tebou něco probrat, Zacku," začnu. Zack rozpačitě přikývne. „Chodíme spolu pár týdnů a mně se ten vztah fakt hrozně líbí. Ráda si s tebou povídám, ráda se ušklíbám nad tvou láskou k mlíku a prostě s tebou ráda trávím čas. Fakt pro mě moc znamenáš."
„Ale?"
„Vždycky tu nějaké to ale je, co?" pousměju se smutně. „Ale vadí mi, že je to tajemství."
Zack se zatváří překvapeně. „Takže jde o tohle? A já už se bál, že se se mnou chceš rozejít," oddychne si.
„To nechci," zavrtím hlavou. „Ale jen pod podmínkou, že už to nebudeme skrývat."
Zack otevře pusu, aby něco řekl, ale hned ji zase zavře. Zjevní neví, co říct. „Řekneš mi na to něco?"
Zack se ale zmůže jen na povzdech.
Vteřiny plynou jako hodiny. Zack má svěšenou hlavu a já se přemlouvám, abych nic neřekla.
Vteřiny se změní v minuty, které neplynou o nic rychleji. Chvilkami mě napadne, jestli náhodou neusnul.
„Nechci mít veřejnej vztah, Avery," pronese ledovým hlasem. Srdce mi buší jako o závod a já v tu chvíli pocítím bolestivý tlak v očích. Cítím, jak se slzy ženou na povrch, ale naštěstí se mi je podaří potlačit. „Rád bych řekl, že bych to zvládl, ale ne. Alespoň teď ne."
Hledím do jeho milující tváře a i když chci křičet, brečet a zase křičet, neudělám ani jedno z toho. „Pak jsme skončili," pronesu šeptem.