Ten od vedle

24. KAPITOLA

V den plesu přijdu ze školy dřív. Škola nás nechá odejít dřív, abychom měli čas na přípravu, což se celkem hodí. Nejsem sice ten typ, co by se potřeboval půl dne malovat a česat, ale aspoň hodinu potřebuju. A kdybych přišla ze školy až odpoledne jako chodím normálně, nestíhala bych.
S Eddiem jsme se dohodli, že mě vyzvedne v půl sedmé. Ples oficiálně začíná až v sedm, takže budeme mít dost času na to tam dorazit.
„Těšíš se, zlatíčko?" zeptá se mě mamka, když mě začne česat. Tohle je takový náš zvyk. Vždycky před nějakou takovou akcí mě češe máma, jelikož umí ty nejhezčí účesy, co si člověk vůbec dokáže představit.
„Docela jo," přikývnu a prohlédnu se v zrcadle. Oči jsem zvýraznila kombinací světlého a tmavého očního stínu a řasy jsem prodloužila řasenkou. Rty jsem přetřela rudou rtěnkou.
„Neděje se s tebou něco, Avery? Poslední dobou mi přijdeš taková zamlká. A proč bereš na ples Eddieho?"
„Nic se se mnou neděje, mami, jen jsem toho teď měla hodně do školy," zalžu. „A Eddieho beru, protože je to můj kamarád. Navíc není nikdo jiný, s kým bych mohla jít."
„Mohla jsi jít třeba se Zackem," podotkne.
Při zmínce jeho jména se mi rozbuší srdce. Nesnáším tyhle reakce, které na něj moje tělo má. Nesnáším fakt, že se od něj nemůžu odpoutat.
„Se Zackem jsme se nějak bavili, když tu bydlel. Teď už je to zase zpátky ve starých kolejích."
Mamka si mě přeměří rodičovským pohledem, ale naštěstí to nechá být.
Když mi splete přední prameny, vezme kulmu a zbylé vlasy zkroutí do vln. Pak už mi vlasy jen zalakuje, aby účes vydržel, a pyšně se usměje. „Jsem vážně dobrá."
„To jsi," přisvědčím, když se zhlédnu v zrcadle.
Mamka koukne na hodinky a pobídne mě, abych už se šla převléct. „Za dvacet minut už tě vyzvedne Eddie," oznámí mi.
Zavřu se v pokoji a svléknu se z tepláků a tílka. Sundám šaty z ramínka a opatrně, abych je neponičila, si je obléknu. Postavím se před zrcadlo a spokojeně se uculím. Vyjdu z pokoje a mamku najdu na pohovce v obýváku.
Jakmile mě spatří, postaví se na nohy. S úsměvem si mě prohlédne od hlavy až k patě. „Jsi nádherná."
„Mám být po kom," zazubím se.
V tom se ozve zvonek. Mamka doběhne otevřít a pustí Eddieho dovnitř. Má na sobě tmavý oblek, bílou košili a černou kravatu. Oblek na jeho široká ramena sedí perfektně. On vypadá perfektně.
„Páni," vydechne užasle.
„Taky nevypadáš nejhůř," uculím se.
„Tak hezký večer," popřeje nám mamka s úsměvem a zmizí v ložnici.
Eddie mě chytne za ruku a dovede mě až k autu. Gentlemansky otevře dveře, pomůže mi dovnitř a zase je zavře. Sám skočí za volant a šlápne na plyn.
„Vážně jsi krásná," zopakuje v půli cesty. „Ani jsem netušil jak moc."
„Vždyť jsi mě viděl před pár dny," zasměju se.
„Ale tos měla džíny, tričko a vlasy v culíku. Dneska vypadáš vážně jako princezna."
„Takže v džínách, tričku a culíku snad hezky nevypadám?" zamračím se teatrálně.
„Víš moc dobře, že mně se líbíš vždycky," mrkne na mě.
Jeho lichotka mi zbarví tváře do červena.
Do školy se dostaneme pár minut před sedmou. Sálem už hraje hudba, stoly s punčem a jednohubkami jsem nachystané a výzdoba je perfektní.
Cassie s Jamiem a Maxem zahlédnu v levém rohu místnosti.
„Ahoj," pozdravím je. Max a Jamie si s Eddiem podají ruce a já se obejmu s Cassie. Max nám představí svůj doprovod – malou štíhlou blondýnku s vřelým úsměvem a růžovými tvářemi jako Elizabeth.
V tom se sálem rozezní písnička Photograph od Eda Sheerana.
„Zatančíš si se mnou?" zeptá se mě Eddie šeptem. S úsměvem přikývnu a nechám se odvést doprostřed parketu.
Eddie si mě přitáhne těsně k sobě a položí mi dlaně kolem pasu. Já ho obejmu kolem krku.
„Děkuju, že jsi se mnou šel," usměju se.
„Za pohled na tebe v těhle šatech mi za to stál."
Jeho lichotky mi vždycky zvyšovaly sebevědomí. Když jsme spolu chodili, nebyla jsem tak sebejistá jako dneska. Až jeho přízeň ze mě udělala člověka, jakým jsem dneska.
„Někdy si říkám, že byla chyba se spolu rozejít," pronese tiše. Trochu se od něj odtáhnu a pohlédnu mu do očí.
„Jak to myslíš?" nechápu.
„Tenkrát jsme se rozešli, protože jsme se pořád hádali. Možná jsme se tak moc hádali kvůli tomu, že jsme ani jeden ještě pořádně nevyspěli."
„To je možný, ale co to má společnýho s rozchodem?"
„Copak ty jsi nikdy nepřemýšlela, jaký by to bylo, kdybychom spolu chodili doteď? Teď bychom se třeba nehádali, nebo aspoň ne tolik. Oba jsme dospěli, Avery."
„Takže mi tím naznačuješ, že bys to chtěl zkusit znova?"
Eddie přikývne. „Já vím, že něco cítíš k Zackovi, ale on si tě nezaslouží. Někdo, kdo se k tobě nechce znát, si tě prostě nezaslouží."
Vím, že má pravdu. Vím, že bych k Zackovi neměla nic cítit, jenže ať se snažím, jak chci, nejde to. Jsem do něj zamilovaná až po uši a nevím, jestli mě to někdy přejde.
„Já si to nechám projít hlavou," šeptnu a položím si mu hlavu na rameno.