Ten od vedle

14. KAPITOLA

Když se vrátím k sobě do pokoje, Zack leží na mojí posteli. Židle, na které jsem ho stříhala, zmizela. Ručník, který chránil jeho oblečení před přívalem vlasů, taky. Vlasy, které popadaly při stříhání na zem, taky zmizely.
„To tu byli kouzelní skřítkové, co to uklidili?"
Zack se zatváří dotčeně. „Fakt tě tak moc překvapuje, že jsem uklidil?"
Lehnu si k němu a pohladím ho po perfektně vypadajících vlasech. Jsem na sebe pyšná, že se mi to tak povedlo. „Jasně, že ne," zavrtím hlavou.
„Co Annie? V pohodě?"
„Slíbila, že to nikomu neřekne. I když jak ji znám, bude po mně za to chtít asi tak miliardu věcí."
„To je holt úděl starších sourozenců," zazubí se.
„Před pár dny mi došlo, že vlastně nevím, cos dělal během těch tří let, co jsme se nebavili," zkonstatuju.
„Vždyť jsi mě každý den vídala... jsme sousedi, jestli jsi zapomněla," zasměje se.
„Vím jen to, že jsi jezdil na skatu, na motorce a že ses stal závislým na kožený bundě. Zajímalo by mě spíš, co jsi dělal, když jsi nebyl doma."
Zack se napřímí a přikývne. „To chápu."
„Ty víš, že se mi líbil Wade a že se přátelím s Cassie a Jamiem, že jsem se v prváku přátelila s Jaredem a vlastně všechno, jelikož jsi mě s nimi vídal ve škole. Já tě ale ve škole nikdy s nikým neviděla."
„Přesně proto si nedělám přátele ve škole, Avery. Jak sama říkáš, ani jsme se nebavili a i tak jsem věděl prakticky o všem, co se v tvém životě dělo. Taková pozornost se mi nelíbí, víš? Rád si chráním svoje soukromí."
Chápu, že to takhle vidí. Nikdy nebyl extra společenský typ, a co si pamatuju, být středem pozornosti je jeho noční můra. Jenže takhle nemám ani páru, co během těch let dělal. Znám Zacka celý život, ale vlastně o něm nevím skoro nic podstatného. Znám ho totiž jen do jeho patnácti let. Další tři roky jsou pro mě záhadou. „A povíš mi něco z té doby?" zaprosím.
„Proč to tak moc chceš slyšet, Avery? Nic z toho už není podstatné."
„Ve vztahu by neměla být tajemství," podotknu.
„Celý náš vztah je tajemstvím, tak nevidím důvod, proč by ani moje minulost nemohla zůstat tajemstvím," pokrčí rameny.
Jeho slova mě raní. Má pravdu – náš vztah je tajemstvím. Jenže já nemám tajemství ráda. Ráda vím o lidech, se kterými se vídám, všechno. Chci znát jejich oblíbenou příchuť zmrzliny, všechny jejich neřesti, oblíbenou písničku a jejich minulost. Nechci, abych o třech letech jeho života vůbec nic nevěděla.
„Fajn," řeknu nakonec a vstanu z postele. „Nevadilo by ti, kdybys šel? Chci si dát na chvíli vanu a večer mám nějakou práci."
Vidím mu ve tváři zklamání. Přesto ale jen přikývne a zmizí.

Unaveně se naložím do vany a zavřu oči. Modlím se, aby mi horká voda vypudila myšlenky z hlavy, ale ani ta mi nezabrání přemýšlet, co asi Zack ty tři roky dělal. Často jsem ho pozorovávala z okna, dívala jsem se, jak přijíždí a odjíždí na motorce, jak se v pokoji převléká – na což nejsem moc pyšná – nebo jak seká trávník. Nikdy jsem ho ale neviděla s nikým mluvit. Nepřemýšlela jsem, kam po večerech jezdí, nebo odkud se vrací brzy ráno. Nevěděla jsem, kam jezdí, ale v tu dobu mě to nezajímalo. Jenže dneska bych to moc ráda věděla.
Vztahy mají... musí být založené na upřímnosti. Komunikace je jejich základem a když se mnou Zack nechce mluvit, nemůže nám to nikdy fungovat. Chodíme spolu necelé dva týdny a za tu dobu jsme si vlastně nic neřekli. Jen jsme spolu koukali na filmy, pomlouvali herce, bavili se o sériových vrazích, ale nikdy jsme si neřekli nic osobního. Nějak mě ani nenapadlo, že bychom měli, protože jsem žila v domnění, že už o sobě všechno víme, ale až před pár dny mi došlo, že jsem se spletla. Co dělal ty tři roky a proč mi o tom nechce říct?
V tom se dveře koupelny otevřou a dovnitř vejde Zack. To mám za to, že jsem se zapomněla zamknout. Instinktivně se rychle zahalím pěnou, aby nebylo nic vidět. „Co tu děláš?" vyjedu na něj.
„Promiň, jen jsem potřeboval tohle," zazubí se a vyndá si z poličky deodorant.
„To jsi nemohl chvíli počkat? Věděl jsi, že tu jsem!"
„Nemohl," zavrtí hlavou s pobaveným úsměvem. Klekne si ke mně, políbí mě na čelo a nakloní se k mému uchu. „Ta pěna ti sluší." Pak zase klidně odejde a zavře za sebou dveře. To už mě nálada na dlouhou koupel přejde, takže vodu vypustím a zabalím se do osušky. Po špičkách se vrátím do pokoje, kde se převléknu do legín a dlouhého trička. Plácnu sebou na postel a když si vezmu do ruky telefon, najdu tam nepřijatý hovor od Cassie a zprávu od neznámého čísla. Nejprve si otevřu tu zprávu, jelikož mě zajímá, kdo mi píše.
Neznámé číslo: Zase jsem tě dneska rád viděl, AB. Napadlo mě, jestli nechceš někdy někam zajít? Jared.
Číslo si rovnou uložím do kontaktů a když se rozhodnu mu odpovědět, prsty mi najednou zkamení.
Co mu mám vlastně odepsat?
S nikým oficiálně nechodím, takže mu nemůžu říct, že mám přítele. Ale na co jiného se mám vymluvit, abych nemusela chodit? A co když se chce sejít jen přátelsky a já se ztrapním, když odmítnu?
Nakonec se rozhodnu nic neodpovídat. Radši vytočím Cassiino číslo a když z druhé strany zaslechnu její nadšený hlásek, hned mám lepší náladu. „Můžeš trochu pomaleji, Cass? Nejde ti vůbec rozumět," poznamenám se smíchem.
„Zítra se koná holčičí pyžamová párty!" zajásá. „Pořádá ji Jamieho ségra."
Jamieho sestra, vlastně dvojče, je nejpopulárnější holka na škole. Přátelí se s těmi nejhezčími kluky a je známá tím, že pořádá ty nejulítlejší večírky. „Pyžamová párty? A jen pro holky? To se Ellie moc nepodobá," namítnu.
„Viď? Taky mě to překvapilo, ale je to pro všechny holky ze čtvrťáku a díky tomu, že chodím s jejím milovaným bráškou, nás taky pozvala! Koná se to zítra večer a prý to bude paráda!"
Vidina večírku se mi nijak extra nezamlouvá, ale vidina večera, kdy nebudu muset předstírat, že mi nevadí, že se mi Zack nesvěřuje, se mi líbí víc, než bych kdy myslela.
„Mejdan, paráda!" zajásám až příliš nadšeně, ale to Cassie nijak netrápí.
„Zítra ve škole si řekneme detaily, jo? Teď už musím jít, čeká na mě Jamie. Tak zítra, kočko!" rozloučí se a hovor ukončí.