Ten od vedle

44. KAPITOLA

„Tak jaký to bylo s Jamesem?" vyzvídá mamka, když se Will vrátí domů. Babička s dědou se vrátili ke Christopherovi.
„Je to... zajímavý člověk," odvětí mlživě.
„Zajímavý?" zasměju se.
„Choval se ke mně jako ke starému známému, ale přesto jsem měl pocit, že mi vidí až do duše. Bylo to trochu jako na výslechu, ale zároveň milý a přátelský."
„Tak děda na lidi působí odjakživa."
„Jsem zvědavá, co mi o tom řekne," zazubí se mamka.
„Chápeš, že je ta svatba už za týden?"
Mamka obejme Willa kolem krku. „Jo," přikývne a krátce ho políbí.
„Nemůžu se dočkat, až se staneš mojí ženou."
Na tváři se mi rozlije úsměv. Od rozvodu rodičů jsem si nemyslela, že by se mamka na někoho zase někdy mohla dívat tímhle pohledem. Tím pohledem, díky němuž z člověka opadnou všechny starosti. Všechna trápení, smutek nebo zoufalství. Mamka našla ve Willovi spřízněnou duši a já bych nikdy nemohla být vděčnější.

V půl jedenácté se opět ozve ťukání na okno. Zack musí mít nějakej šestej smysl na to, že vždycky ví, kdy jsem v pokoji a kdy bych ho ráda viděla. Rychle mu otevřu a přivítám ho polibkem. „Večer jsem myslel na to, že jsme spolu v poslední době neviděli žádnej film, co by se nám líbil oběma," zkonstatuje.
„To je pravda," přivětím.
„No a tak jsem zavzpomínal na dětství, když jsme měli jeden oblíbenej film," uculí se.
Ve vzpomínkách se vrátím do svých dětských let, abych si vybavila film, na který naráží, když to uvidím.
Já a Zack ležíme v bunkru z dek, který jsme si postavili. Mamka nám půjčila notebook, abych si pustili nějakou pohádku, ale my tam narazili na něco, co nás zaujalo víc. Už dřív jsem slyšela o hororu s názvem Saw, ale tenkrát nám bylo osm, takže by nám máma nikdy nedovolila pustit si horor. Jenže my byli zvědaví a pustili si to, což jsme neměli, protože jsme pak v noci oba měli noční můry. Od té doby jsme si to pustili jen jednou, když jsem slavila 12. narozeniny, a v tu dobu už se nám to líbilo. Vlastně to byl první film, když nepočítám pár pohádek, který se líbil nám oběma.
„Saw," šeptnu s úsměvem. Zack přikývne a vytáhne z kapsy flashku. Zapojí ji do notebooku, položí ho mezi nás a zapne film. Položíme si hlavy vedle sebe a mnou projede to známé zachvění. Když se jeho kůže dotkne té mojí, když ucítím jeho mentolový dech a tělesné teplo.
„Pamatuješ, jak jsme se u toho jako malí tak báli?" vyzvídám potichu.
„Živě," přikývne a pohladí mě po hřbetu ruky. „Klepala jsi se jak ratlík."
„A tys mě objal svýma kostnatýma ručkama a pošeptal jsi mi, že to bude dobrý."
„Přitom jsem se bál snad ještě víc než ty."
„Já vím," uculím se. Položím mu dlaň na tvář a otočím si ho k sobě. Pohlédnu mu do očí a přitáhnu si ho blíž, abych ho mohla políbit. Opětuje můj polibek něžně a mě zaplaví pocit jistoty a lásky. „Přemýšlela jsem nad tím čekáním."
Zack se napřímí. „A co s ním?"
„Už nechci čekat."