Ten od vedle

28. KAPITOLA

Rozhovor s mámou nakonec trval něco přes dvě hodiny. Ulevilo se mi, že se na mě konečně nedívala tak zklamaně a že se v jejích očích opět zračila láska. Ani jsem netušila, jak mi rozhovor s ní pomůže otevřít oči. Tajit vztah se Zackem byla slepá ulička. Jeho šarm mi akorát zamotal hlavu a ta bolest, která mě sužuje, tu vůbec nemusela být, kdybych na utajovaný vztah nepřistoupila. Došlo mi, že to byla jedna velká chyba, která už se nikdy nesmí opakovat. Už nechci žádná tajemství. Stejně dříve nebo později vyjdou na povrch.
Druhý den ve škole se cítím odhodlaná. Odhodlaná promluvit si se Zackem, vyříkat si to s ním a konečně za tím vším udělat tlustou čáru. Nemůžu – a nechci promarnit celý čtvrťák teskněním po někom, kdo nemá o vztah se mnou zájem. Minimálně o ten veřejný vztah.
„Jsi si jistá, že to chceš nadobro skončit?" ujišťuje se Cassie o obědové přestávce. „Jste sousedi, neměli byste mít špatné vztahy."
„Celé tři roky jsme spolu nemluvili a můj život nijak nezaostával. Musím se přes něj přenést, jinak to nejde."
Zahlédnu ho, jak sedí u stolu se svou typickou koženou bundou a se sluchátky na uších. „Drž mi palce."
Odhodlaně se zvednu z lavičky a dojdu k jeho stolu. Posadím se naproti němu a nasadím nervózní úsměv. Zack si sundá sluchátka, ale nic neřekne. „Chtěl sis se mnou promluvit, tak začni," pobídnu ho. Položí si ruce na stůl a skoro jako by si chtěl položit dlaně na ty moje, ale v poslední chvíli se stáhne.
„Chtěl jsem se ti omluvit, Avery. Za to, co jsem udělal na tý zahradní oslavě. Ujelo mi to a choval jsem se jako žárlivej blázen."
„Jsem ráda, že to uznáš," kývnu. „Díky tomu už ale o našem vztahu nevztahu vědí všichni, čehož ses obával."
„Já..."
„Sedí tu teď u tebe někdo, Zacku? Zajímá se o to někdo kromě pár mých přátel? Otravují tě snad nějak?"
Zack se tváří smutně. Zjevně mu už došlo, že celá ta jeho posedlost byla k ničemu. „Ne," šeptne.
„Stálo ti to za to? Žes zničil náš vztah?"
Zack opatrně zavrtí hlavou.
„Tvá posedlost, aby o nás nikdo nevěděl, byla zbytečná. Všichni o nás vědí a ty stejně sedíš sám, máš svůj klid."
„Já vím, Avery. Lituju toho, že jsem se tak spletl."
„Má máma na mě byla několik dní naštvaná, Zacku. Byla ze mě zklamaná. Zklamaná z toho, že jsem jí kvůli tobě o nás nemohla říct."
„Neházej všechnu vinu na mě, Avery. Už na začátku jsi mohla říct, že tajnej vztah nechceš, ale tys to neudělala. Souhlasila jsi s tím dokonce i když jsme se k vám s mámou nastěhovali. Vina padá i na tvou hlavu, tak si to nevylévej na mně."
„Fajn, máš pravda," uznám. „Měla jsem si uvědomit dřív, že takovej vztah nechci."
Zack mi pohlédne do očí a tentokrát už mi ty dlaně stiskne. V jeho hlase je patrná nervozita. „Takže ten rozchod platí?"
Odtáhnu od něj ruce a vstanu z lavičky. „Jo, Zacku. Platí."
Srdce mě při vyslovení těch slov bolí, ale vím, že to tak musí být. Ani jeden z nás názor nezmění, nemělo by to cenu.
Pomalým krokem zamířím zpátky ke Cassie, která trpělivě čeká na mou zpověď. Já na to ale nemám sílu. Mám pocit, že se ve mně něco láme. Jako by mi v srdci vznikla hluboká díra, kterou už nikdy nikdo nezahrabe. Slzám, které se derou na povrch, nezabráním.
Cassie pohotově vyskočí na nohy a vezme mě pod svá křídla. Odvede mě do koupelny, kde mi pomůže umýt obličej a setřít slzy. „Chceš o tom mluvit?" zeptá se mě opatrně.
Zavrtím hlavou a schovám si tvář do dlaní. Snažím se zhluboka dýchat, abych zabránila dalším slzám dostat se na povrch.
„Žádnej kluk za tvoje trápení nestojí, Avery."
V tom si vzpomenu, že něco takového mi řekl i táta, když odjížděl. Oba mají pravdu. Zack si nezaslouží, abych se kvůli němu trápila. Jenže přestože vím, že bych neměla, pláču kvůli němu. Pláču, protože vím, že už ho nikdy neuvidím se usmívat nebo vztekat, když mu pohaním film. Ta představa mi láme srdce.
„Jestli řekneš, že je v moři ještě hodně ryb, zabiju tě," šeptnu po chvíli. Cassie se rozesměje a obejme mě ještě pevněji.
„Mám tě moc ráda, Avery."
„Já tebe taky, Cass," pousměju se.

Když dorazím domů zeškoly, zalezu si do teplé vany. Naplním ji hromadou bublinek, voňavými gely apotichu si pustím hudbu, aby mě to nesvádělo myslet na Zacka.
V tom se do koupelny vřítí ségra. „Annabeth!" zaječím a napřímím se. Zavře zasebou dveře a posadí se na vanu.
„Není ti něco? Ani jsi mě nesjela za to, že jsem tě oslovila Annabeth,"zkonstatuju. Annie se zhluboka nadechne a podívá se na mě důvěřivýma očima.„Jakej je první sex?"
Její otázka mě naprosto vyvede z míry. Moje patnáctiletá sestra se mě ptána sex.
Po chvíli mlčení se odhodlám odpovědět. „To dost záleží na tom, s kým hoprožiješ."
„A jaký to bylo pro tebe?"
V mysli se mi zjeví obrázek chvíle před mým prvním sexem. Bylo tos Eddiem, v jeho kumbálu nad barem. „Bylo to krásný."
Annie vypadá, že se jí ulevilo. „Bolelo tě to?"
„Vůbec ne," zavrtím hlavou. „Hrozně jsem se toho bála, ale když bylo po všem,ani jsem si nebyla jistá, jestli jsem o to fakt přišla."
Annie se na chvíli odmlčí, jakoby si chtěla něco srovnat v hlavě.„Nevěděla jsem, jestli ti o tom říct, ale jsi moje ségra. Jsi jediná ségra, comám, a mám tě ráda."
To mě zahřeje u srdce. „Můžeš se mi kdykoli s čímkoli svěřit, Annie. Tomusíš vědět."
„Chci se vyspat s Marcusem," pronese tiše.
Okamžitě se mi v mozku rozezní varovný signál, že bych to měla zarazit,ale hned si to zase rozmyslím. „Jsi si tím jistá, Annie? Panenství je jednaz nejcennějších věcí, co dívka má, a když o to přijdeš, už to nikdynevrátíš zpátky. Jsi si jistá, že to má být on?"
„Tys někdy litovala, že to byl Eddie?"
„Ne," odvětím upřímně. „I když nám to nevydrželo dlouho, nikdy jsem tohonelitovala."
„Vidíš? Já netvrdím, že je Marcus moje životní láska, ale mám ho ráda. Mám hovíc než ráda, Avery," uculí se. „Chci, aby to bylo s ním."
Moje sestra najednou zněla tak dospěle. Nikdy jsem si toho nevšimla, jelikožjsem ji pořád považovala za malou holčičku v růžových šatičkách acopáncích, ale najednou jsem to viděla. Tu jiskru v jejích očích.
V tu chvíli mi došlo, že Annie už není dítě. Došlo mi, že je to krásná mladádívka, která se chce pustit do života. A já jí v tom rozhodně bránitnebudu.