Ten od vedle

43. KAPITOLA

Druhý den ráno mě probudí hluk z obýváku. Rozespale se vyhrabu z postele a sejdu dolů. Už už vynadám mámě, proč jsou s Willem tak nahlas, když spatřím nečekanou návštěvu.
„Babi! Dědo!" zajásám a vyběhnu jim vstříc.
„Taky jsi nám chyběla, holčičko," pronese babička s úsměvem, když se od nich odtáhnu. Claire a James, babička s dědou, jsou vlastně tátovy rodiče. Po smrti mamky rodičů se máma s Claire a Jamesem hodně sblížili a oni ji teď mají snad radši než vlastního syna. Taky proto jsou pozváni na svatbu.
„Netušila jsem, že přijedete."
„To my taky ne, ale jeli jsme navštívit Christophera, tak jsme to rovnou spojili s návštěvou naší oblíbené snachy."
„Vaší jediné a dnes už bývalé snachy," opraví je mamka.
„Za chyby našeho syna nemůžeme, drahá," pokrčí rameny babička.
„Jsme moc rádi, že jsi znovu našla štěstí," dodá děda.
Mamka se vděčně usměje a nalije si kafe. „Jsme rády, že jste přijeli, ale za dvě hodiny už musíme být v salonu. Jdeme si zkoušet šaty."
„Můžete jít s náma," nabídnu jim pohotově.
„Zkoušení šatů není nic pro mě," zasměje se děda, „radši bych zašel s tvým vyvoleným na pivo."
„Jako s Willem?" vykulí máma oči.
„Přesně tak," přikývne. „Nebo máš něco proti?"
„To ne, jen mě to překvapuje. Dneska šel do práce jen na čtyři hodiny, takže by se měl vrátit až mi budeme odcházet."
„Výborně," libuje si děda s úsměvem.
„A já půjdu s vámi zkoušet šaty," zajásá babička.
Na to, že to jsou šedesátníci, jsou dost čilí. Oba měli odjakživa spoustu energie a kdyby je člověk neviděl, tipl by jim nanejvýš 40.
V tom se ozve zvonek. „To bude Cassie," řeknu a doběhnu ke dveřím. Obejmu svou nejlepší kamarádku, která hned zaregistruje návštěvu.
„Páni, ty jsi ale vyrostla," pronese babička a vřele Cassie obejme.
„Už je to dlouho, co jsem vás viděla naposledy," podotkne Cass.
„Až příliš dlouho," přidá se k nim děda.
„Vlastně to je jen rok," zkonstatuju. „Cassie nevyrostla ani o cenťák."
„Až budeš v našem věku, Avery, budeš chápat, proč nám to tak přijde," zasměje se babička.
„Už se musíme jít připravit," prohlásím, chytnu Cassie za ruku a odtáhnu ji k sobě do pokoje.
Cassie se postaví k oknu a vyhlídne do Zackova pokoje. „Jdi odtamtud," okřiknu ji, ale přesně jak je u ní zvykem, mě úplně ignoruje.
„To musíš vidět," šeptne. Postavím se vedle ní a zatají se mi dech, když spatřím Zacka bez trička. Už jsem ho takhle párkrát viděla, ale asi nikdy mě to nepřestane udivovat. Nikdy jsem nijak nelpěla na svalech, ale ty jeho jsou dar od boha.
„Nechápu, žes na něj ještě neskočila."
„Cassie!"
„No co je? Copak ty jsi z kamene?"
„Jdeme na to pomalu," odvětím upřímně.
„My jsme na to s Jamiem skočili už na druhým rande a koukni, jak nám to klape," zazubí se.
„My měli jen jedno rande," připomenu jí.
„Ale jste sousedi, navíc jste spolu trávili rozhodně víc než jeden večer, když jste ten vztah tajili. Sama jsi mi to říkala. Já být s tím klukem v jedný posteli, neudržela bych se."
„Jenže já nejsem ty," zasměju se. „Nechci to zkazit nějakým spěcháním."
„Nebudu říkat, že to chápu, protože moc nechápu, ale tak je to na tobě, kdy se k tomu odhodláš," pousměje se.

Vždycky jsem si myslela, že jsou svatební salony krásné, ale tenhle je daleko krásnější, než bych si kdy vůbec myslela. V životě jsem neviděla tolik bílých šatů na jednom místě.
Hned při vstupu k nám přiběhnou dvě štíhlé blondýnky. Jedna z nich chvíli mluví s mámou a pak ji odvede někam dozadu. Mě, Cassie, Annie a Emily se ujme ta druhá blondýnka. Babička zůstane sedět na dvoumístné pohovce.
„Vezmu vás si vyzkoušet družičkovské šaty," oznámí nám s úsměvem. Následujeme ji do zadní místnosti s pěti kabinkami. Blondýnka nám podle visaček přidělí správné šaty a pak nás pobídne, abychom se převlékly.
Z kabinky vyjdu v nádherných růžových šatech s úzkými ramínky, zúžením v pase a splývající sukní až ke kotníkům. Postupně vyjdou z kabinek i holky a blondýnka nás vezme zpátky do salonu. Zeptá se nás, jestli nám to v pořádku sedí, a pak nás pobídne, abychom počkaly na mamku.
Ta vejde o pár minut později v čistě bílých šatech bez ramínek se zúžením v pase. Přece jen už jednou vdaná byla a nějaké extravagantní zdobení by se už nehodilo. Navíc mamka je přirozeně krásná a jednoduchým bílým šatům s dlouhou sukní dodává vlastní osobitý šarm.
„Tak jak vypadám?" vyzvídá mamka nervózně.
„Vypadáš krásně," ujistím ji s úsměvem.
Mamka se rozzáří a otočí se zpátky k zrcadle. Prohlíží si každý detail svých šatů a hledá nějaké chybky, ale žádné nenajde. Jak by taky mohla, ty šaty jsou perfektní.

Po návratu ze salónu se odeberu do svého pokoje. Unaveně se svalím na postel, když se ozve zaťukání na okno. Energie se mi vrátí a já vyskočím na nohy, abych mu otevřela. Zack skočí dovnitř a políbí mě. „Tak jaký bylo zkoušení šatů?"
Lehneme si na postel a já se přitulím k jeho hrudi. „Dobrý," odvětím krátce.
„Jen dobrý? Víc mi toho neřekneš?" zasměje se.
„Budu mít princeznovsky růžový šaty."
„A to je špatně?"
„To ne," zavrtím hlavou, „jen to na mě všechno nějak padlo, víš? Doteď jsem si to nepřiznala, ale dneska mi došlo, že je to fakt konec. Že máma s tátou už nikdy nebudou spolu."
„Avery..."
„Já nechci, aby byli spolu, protože si ji táta nezaslouží a máma si zaslouží být šťastná, ale část mě asi pořád doufala, že se k sobě třeba ještě někdy vrátí."
„Hodně dětí nežije se svými biologickými rodiči, Avery. Vašim to neklapalo dlouho a myslím, že tvá máma hodně prokoukla od doby, co je s Willem."
„Já mám Willa přece taky ráda, ale..."
„Není to tvůj táta," dodá chápavě. Pohladí mě po vlasech a políbí mě na čelo. „Tvůj táta tu pro tebe vždycky bude, i když už nebude s tvou mámou. Ber to tak, že teď budeš mít dalšího tátu, i když nevlastního, který tě miluje jako vlastní. Ne každý může říct, že má dva skvělý táty."
Ta tíha z hrudi se mi pozvolna začne odlepovat. Zack vždycky přesně ví, co říct. Co říct, aby se mi ulevilo. S ním se cítím jako princezna. S ním se cítím šťastná.