Ten od vedle

7. KAPITOLA

Když se ráno probudím v Zackově náručí, nejsem tak vyděšená jako napoprvé. Pamatuju si, že jsem u něj včera usnula, a jsem ráda, že se nevrátil domů.
„Dobrý ráno," popřeje mi ještě se zavřenýma očima.
„Jak víš, že jsem vzhůru?" nechápu.
„Poznám, když mě někdo pozoruje."
„Já tě nepozoruju," zalžu. Zack otevře oči a pohladí mě po tváři. „Jsem ráda, že jsi zůstal."
To Zackův úsměv ještě rozšíří. „Já vím."
„Dneska je sobota. Máš nějaký plány?"
„Zveš mě snad na rande, Avery Bakerová?" zamračí se.
„To bys chtěl," uchechtnu se a vyskočím z postele. „Napadlo mě, že by ses mohl večer stavit dřív. Mohli bychom si třeba pustit ten tvůj film."
„No jasně," přikývne potěšeně.
„Dojdu si vyčistit zuby, ale počkáš tu na mě minutku?"
„Chceš mě snad svádět?" zamračí se znovu, čemuž se zasměju. Vyběhnu z pokoje, rozhlédnu se kolem, jestli nás někdo nemohl zaslechnout, ale všude je ticho. Všichni asi ještě spí. Vběhnu do koupelny, tryskově si vyčistím zuby, abych zahnala ranní zápach z úst, a vrátím se zpátky do pokoje. Zack stojí pořád na tom stejném místě. Sebevědomě dojdu až k němu a prsty si propletu s těmi jeho. Pomalu a s nádechem se přiblížím k jeho ústům, ale on mě předběhne. Políbí mě a v tu chvíli mi nepřijde nic samozřejmější. Jako bych to dělala celý život.
„Tak se zatím měj, Avery Bakerová," mrkne na mě, když se odtáhne. Zamíří k oknu a ladně z něj sleze po stromě až na zem. Sleduju ho s úsměvem na tváři až do doby, kdy zmizí v domě. Lehnu si na postel a poslouchám, jak silně mi buší srdce. Mám teď v hlavě zmatek a mozek mi říká, že tohle nemá dlouhého trvání, ale srdce říká něco jiného. Srdce mi radí, ať se těším na večer.
O pár minut později se zvednu z postele a dojdu si dolů udělat snídani. Jelikož je sobota, dám si s ní větší práci a udělám si ovesnou kaši s ovocem.
„Dobré ráno," pozdraví mě mamka, která rozespale, ale s úsměvem na tváři vyjde z ložnice. „Jak ses vyspala?"
„V pohodě," odvětím a postavím si vodu na čaj. „Co ty?"
„Výborně," uculí se. „Jsem ráda, že včerejšek dopadl tak dobře."
„William vypadá sympaticky," přisvědčím, což mamku očividně potěší.
„S Annie jsme si večer, když odešel, ještě chvíli povídaly, a má naštěstí stejný názor. Opravdu jsem si přála, abyste spolu vycházeli.
„Když se líbí tobě, nám taky," uklidním ji.
„Tak jo," usměje se a zmizí nahoře. V tom se ozve zvonek, takže rychle přesunu kaši na studenou plotnu, aby se mi nepřipálila, a doběhnu ke dveřím.
„Cassie? Maxi? Co tu děláte?" nechápu. Pustím je dovnitř a vrátím se zpátky k plotně, abych si dodělala snídani.
„Promiň, že jsme tě tak přepadli, ale máme něco důležitýho," objasní Cassie.
„Něco, co podle Cassie nemohlo počkat do pondělí," zasměje se Max.
„To teda nemohlo," přisvědčí. „Jamie má ve čtvrtek narozeniny a já mu chci v pátek večer uspořádat párty."
Posadí se ke stolu a já si k nim i s hotovou snídaní přisednu.
„A ode mě chcete co?"
„Přece pomoc," zazubí se Cassie. „Chceme to udělat v baru u Eddieho."
„Jako v tom, co vlastní táta mýho kámoše Eddieho?"
„A přesně proto potřebujeme tvou pomoc," vysvětlí.
„Takže chceš, abych se ho zeptala, jestli nám to tam na večer nepronajme," vydedukuju.
„Přesně," přikývne s úsměvem.
„Nemusíš to dělat, jestli nechceš," nabídne mi Max, ale Cassie ho hned přeruší. „To teda musí!"
„To je v pohodě, já se ho zeptám," slíbím jim a konečně se pustím do snídaně.

Odpoledne už stojím před barem, kde jsem byla v druháku pečená vařená. Nechodila jsem tam kvůli pití, ale kvůli Eddiemu. S Eddiem jsem se přátelila na základce, kde chodil o čtyři třídy výš. Byl to můj první starší kamarád, ale když odešel na střední, ztratili jsme kontakt. Ve druháku, kdy jsme se náhodou potkali v obchodě, jsme se dali zase dohromady a tentokrát už nešlo jen o přátelský vztah. Chodili jsme spolu asi měsíc, kdy jsme každý večer trávili v baru, který si pořídil jeho táta a on tam teď dělá barmana.
Když vejdu dovnitř, hraje tam tichá hudba a u baru jsou jen tři zákazníci. Není se čemu divit, tady to vždycky žilo až okolo osmý večer. Nervózně se posadím na barovou stoličku a u mladé barmanky si objednám vodu. „Pracuje dneska..."
„Avery Bakerová," přeruší mě mužský hlas někde zleva. Pohlédnu tím směrem a spatřím Eddieho v celé jeho kráse. „Pojď sem, holka," pobídne mě a já mu s úsměvem skočím do náruče.
„Taky tě ráda vidím," zazubím se, když mě pustí.
„Pojď se mnou," pobídne mě a zavede mě nahoru do kutlochu. „V šestnácti jsi vypadala jinak," podotkne, když se usadíme na pohovku.
„To má být lichotka?"
„To si piš. Vážně jsi dospěla, Avery," usměje se. „Proč jsi vlastně přišla?"
„Mám malou prosbičku," přiznám.
„Ach, já už doufal, že jsem ti chyběl," povzdychne si teatrálně.
„Víš moc dobře, že jsi mi chyběl."
„Tak co potřebuješ?"
„Kamarád za pár dní slaví narozky a jeho přítelkyně by to ráda uspořádala tady."
„Takže chceš pronajmout bar na celý večer, předpokládám."
„Správně," přikývnu.
„Považuj to za sjednaný," prohlásí.
„Fakt? Nečekala jsem, že budeš tak rychle souhlasit."
„Sakra! Mohl jsem tě nechat se víc snažit," zanadává.
To mě rozesměje. „Jsi moc hodnej, Eddie."
„Jak se ti vlastně žije, Avery? Už přes rok jsme se neviděli."
„Tak nějak pořád stejně," pokrčím rameny. „Pořád se přátelím s Cassie, mamka si našla novýho přítele a já jsem pořád ta stejná holka jako kdysi."
„Jsi krásnější," mrkne.
„A co ty? Nějaký novinky?"
„Pořád pracuju tady, tak co myslíš?" zasměje se. „Nedávno jsem se rozešel s jednou slečnou, jelikož jsem zjistil, že mě celkem pravidelně podváděla. S tátou vycházím pořád skvěle, takže mi dokonce i přidal na platu a jinak asi nic."
„To s tou holkou mě mrzí," řeknu upřímně. „Zasloužíš si štěstí."
„Ty máš nějakého přítele?" vyzvídá. Na paměti mi hned vyvstane Zack, ale ten vlastně můj přítel není. To je jen kluk, se kterým se sem tam líbám.
„Ne," zavrtím hlavou.
„To se divím. Kluci po tobě musí šílet."
„Tak to nešílí," uchechtnu se.
„Já po tobě kdysi šílel," připomene mi. „Občas na ty časy vzpomínám."
„Chodili jsme spolu měsíc, Eddie."
„No a? Nezáleží na délce vztahu, ale na jeho intenzitě."
Přejede mi palcem po rtech a když se ke mně skloní, rychle vyskočím na nohy. „Tohle nejde," zavrtím hlavou.
„Proč ne? Říkala jsi, že nikoho nemáš."
„Ale to neznamená, že spím s lidmi na potkání."
Eddie si povzdychne. „Promiň," omluví se upřímně.
„V pohodě."
„Asi se vrátíme k tomu večírku, jo? Vzpomínat na starý časy mi moc nejde."
„Tak jo," přikývnu s úsměvem a posadím se k němu zpátky.