Ten od vedle

27. KAPITOLA

Rychle skočím k Eddiemu, abych zjistila, jestli je v pořádku. Naštěstí má jen natržený ret a rozbitý nos. Debbie mu pohotově donese kapesník, aby zastavil krvácení. „Moc se omlouvám! Vůbec nevím, co to do něj vjelo," omluví se mu upřímně.
„To nic," zamumlá Eddie a drží si kapesník u nosu.
„Avery? Ty víš, proč to udělal?" zeptá se mě mamka.
„Ne," zalžu okamžitě. „Asi ho Eddie něčím naštval, nevím."
„Copak je to jasný jenom mně?" pronese William.
„Jako co?" nechápe mamka.
„Ty jsi neviděla, že se Eddie pokusil dát Avery pusu? Hned potom ho Zack praštil," objasní.
Srdce mi buší jako splašené. Vůbec nevím, co dělat.
„No a?" tápe dál mamka.
„Candice, já tě miluju, ale občas jsi opravdu nechápavá. Copak ti nedošlo, že ji Zack miluje?"
Debbie i mamka se okamžitě stočí pohledem ke mně. Obě se tváři až moc mateřsky. „Má pravdu, zlatíčko?" zeptá se mě Debbie.
„Já, no..."
„Avery? Můžeš na chvilku?" přeruší je Cassie. Doběhne ke mně, chytne mě za ruku a dovede mě do domu.
„Děkuju," šeptnu vděčně. „Vůbec nevím, co jsem měla říct."
„Takže proto jsi nešla na rande s Jaredem? Proto jsi nechtěla, abych ti někoho nedohazovala? Ty to táhneš se sexy sousedem?"
„Můžeš mu tak, prosím, přestat říkat? Jmenuje se Zack."
„Tak Zack, to je fuk," mávne nad tím rukou. „Tak chodíš s ním nebo ne?"
„Chvíli jsme spolu chodili," přiznám po chvíli.
„Chodili? Takže teď už ne?" vyzvídá.
Zack měl pravdu. Tohle vyptávání je příšerný. „Prostě jsme se rozešli, jasný? Já se o tom teď nemám sílu bavit."
Cassie se na chvíli odmlčí, jako by si to chtěla všechno utřídit v hlavě. „Proč jsi mi o tom neřekla? Myslela jsem, že si říkáme všechno."
„Zack nechtěl, aby to někdo věděl. Proto jsme se taky rozešli, jelikož já už to dál tajit nechtěla."
Cassie se uchechtne. „Tak ta pěst mi moc tajná nepřišla."
„Vůbec nevím, co to do něj vjelo," pokrčím rameny.
„Prostě žárlí, to je jasný. Dneska jste s Eddiem vypadali jako hrdličky, takže se mu ani nedivím."
„Já ale Eddieho odmítla. Nechci se k němu vrátit."
„To tak ale moc nevypadalo, když sis ho vzala do pokoje. I já myslela, že jste si to šli rozdat," zazubí se.
„Takže proto ho praštil? Myslel si, že jsem s ním spala?"
Najednou to všechno až strašidelně začalo dávat smysl.
„Vsadila bych na to svoje boty," kývne.

Za půl hodiny už jsou všichni pryč. Zůstanu tu jen já, Annie, William a máma, která je ochotná ze mě informace vymlátit.
„Proč jsi mi o tom neřekla, Avery? Myslela jsem, že jsme si bližší," pronese zklamaně.
„Promiň, mami. Vážně jsem ti to chtěla říct, ale Zack chtěl, aby to zůstalo v tajnosti. Nechtěl, aby to někdo věděl. Už to, že to zjistila Annie, ho rozhodilo."
Mamka překvapeně vykulí oči. „Tys to věděla?" zeptá se Annie.
Annie provinile přikývne. „Slíbila jsem Avery, že to neprozradím."
„Běžte do svého pokoje," pobídne nás mamka. „Promluvíme si zítra."
Věděla jsem, že je zklamaná.
Měla to vepsáno ve tváři.

Dva dny po zahradní oslavě se mezi mnou a mamkou nic nezměnilo. Chová se ke mně normálně, ale z očí jí sálá zklamání. Cítím ho všude po domě a i když jsem se jí nejméně dvěstěkrát omluvila, pořád to mezi námi je. Lituju toho, že jsem si se Zackem vůbec kdy začala. Nepřineslo to nic dobrého, naprosto nic.
Já ho nenávidím.
Nenávidím Zacka Browna.
„Tak co mamka?" zeptá se mě Cassie další den ve škole. Konečně jsem se jí se vším svěřila, popsala jsem všechny ty večery, kdy se ke mně plížil oknem, kdy jsme koukali na filmy a smáli se. A taky o tom, jak moc je teď máma smutná. Jak moc jsem ji zklamala.
„Nic moc," pokrčím rameny. „Nevím, co mám dělat."
Cassie mě pevně obejme. „To bude dobrý, uvidíš. Ona ti to odpustí."
„Nevím, jestli to půjde tak snadno. Máma není ten typ matky, co by se naštvala a ječela na mě. Ona mě mučí potichu, mučí mě tím, že nic neříká. Mluví na mě bezduše a já mám vždycky pocit, že mě ani nevnímá. Když se jí pokusím omluvit, hned změní téma. Je to ubíjející, když vím, že mě nenávidí."
„Kdyby tě nenáviděla, tak moc by ji to nezranilo. Ona tě miluje, Avery. Musíš jí jen dát čas."
V tom se u nás objeví Zack. Nemá na sobě svou obvyklou mikinu ani koženou bundu. Má na sobě teplákovou soupravu, která je mu malá. „Můžeme si promluvit?"
Pohlédnu mu do zničené tváře a už už se nadechnu, abych něco řekla, když mě Cassie předběhne. „Ona s tebou teď mluvit nechce, Zacku. Uvědom si, že kvůli tobě a tý tvojí rvačce je na ni mamka naštvaná. Všechno je to tvoje vina, jasný?"
Její hlas zní tvrdě, napruženě. Ještě nikdy jsem ji tak neviděla. Chytne mě za ruku a táhne mě pryč.
„Děkuju," šeptnu, když se posadíme do třídy.
„Musí si uvědomit, že to podělal," pokrčí rameny.
Vím, že má Cassie pravdu. Vím, že celým tím utajovaným vztahem a tou rvačkou s Eddiem to zvoral. Tak moc se snažil náš vztah utajit, až docílil toho, že jsem se s ním rozešla. A pak to nakonec vyšlo na povrch jenom kvůli jeho žárlivosti. Takhle to dopadá, když se něco snažíte ututlat. Pravda vždycky vyjde najevo.
Přesto mě ale bolelo ho takhle vidět. Zack, co znám, je sebevědomý, urostlý kluk, co nosí koženou bundu a jezdí na motorce. Co nedává najevo svoje city a emoce, když člověku nevěří. A mně věřil. Smál se se mnou, dokonce se mi svěřil. Dneska vypadal jinak. Dneska vypadal zlomeně. Ve tváři měl smutek a zoufalství.
Chvíli jsem myslela, že bychom se možná mohli vrátit tam, kde jsme byli, ale když jsem viděla, jaké to mělo následky, rozmyslela jsem si to. Nemůžu být s někým, kdo se ke mně nechce znát. S někým, kdo zničil můj vztah s mámou.

Po škole jsem na mamku nenarazila. U stolu seděl jen William.
„Kde je máma?"
„V práci," odvětí. Přikývnu a zamířím ke schodům, když mě zarazí. „Posadíš se na chvíli, Avery?"
Nervózně shodím batoh ze zad a posadím se na protější židli.
„Tvoje máma tě má ráda. Má tě moc ráda."
„Poslední dny mi to tak nepřipadalo," namítnu.
„Protože jsi jí ublížila, Avery. Předstírala jsi, že se s tím klukem přátelíš, přitom jste byli víc než kámoši. Týdny se vkrádal k tobě do pokoje a ty ses o tom před ní ani nezmínila Zklamalas ji."
„Ale já jsem se jí to snažila vysvětlit, ale ona mě neposlouchá!"
„Já vím, je paličatá, ale to ty taky. Dneska večer vezmu Annie do kina, tak budeš mít možnost si s ní promluvit."
„Děkuju, Wille," pousměju se a vstanu ze židle. On mě ale zarazí.
„Potřebuju si s tebou promluvit ještě o něčem."
Nervózně posadím zpátky a pobídnu ho, aby mluvil. William vytáhne z kapsy od kalhot malou krabičku. Položí ji na stůl a naše pohledy se sejdou. Srdce mi tluče jako o závod.
„Ty chceš mámu požádat o ruku?"
William přikývne. „Chci to udělat už hrozně dlouho, ale dosud jsem k tomu nenašel odvahu. Navíc se chci nejdřív tebe a Annie zeptat, jestli nejste proti."
„Ty nás chceš požádat o svolení požádat mámu o ruku?"
Jeho ohleduplnost mě nikdy nepřestane udivovat. Normální chlap by ji prostě požádal o ruku a nezajímal se, jestli s tím její dcery souhlasí. Will je ale jiný. On se zajímá.
„Překvapuje tě to?" diví se.
„Upřímně docela jo, ale mile," pousměju se. „Máš moje nejhlubší svolení požádat mámu o ruku."
William se rozzáří. „Děkuju ti, Avery. Moc to pro mě znamená."

V šest se mámavrátila z práce. Osprchovala se, převlékla do pyžama a popřála Willovi aAnnie hezkou zábavu v kině. Podle jejího výrazu poznala, že to byl plán,jak ji donutit se mnou mluvit.
„Posadíme se?" pobídne mě. Mamka si sedne na gauč, já naproti do křesla. Chvílina sebe jen zíráme, když se konečně donutím promluvit. „Mrzí mě to, mami,"šeptnu.
Mamka přikývne, ale nic neřekne. „Nechtěla jsem to před tebou tajit."
„Ale tajila," podotkne.
„Musela jsem. Zack to tak chtěl, já neměla jinou možnost."
„Ale já jsem tvá matka, Avery. Odjakživa si říkáme všechno."
Její zklamaný tón mě ubíjí. „Omlouvám se, upřímně."
„Vždycky jsem vám s Annie téměř všechno povolila, byla jsem shovívavá kevšem vašim vylomeninám, ale na oplátku jsem si žádala upřímnost a pravdu. Jakdlouho jste to spolu táhli, Avery?"
„Pár týdnů," přiznám. „Zamilovala jsem se do něj tak rychle, že jsem to téměřani nepostřehla."
Mamka zbystří. „Ty ho miluješ?"
Když se nad tím zamyslím, uvědomím si, že jsem nad tím vlastně nikdy nijakextra nepřemýšlela. Brala jsem to jako hotovou věc. Asi ho jedna má částmilovala vždycky.
„Jo, mami," přikývnu. „Jsem do něj zamilovaná."