29. KAPITOLA

6K 259 6
                                    

Večer jsme se všichni čtyři – já, ségra, máma a Will – posadili k večeři. Máma upekla kachnu, kterou už jsme snad miliardu let neměli. Pečlivě ji naservírovala na talíře, nalila nám pití a pak se s úsměvem posadila ke stolu.
Tyhle večeře mě baví. Díky Willovi je máma víc doma, takže máme i častěji společné večeře, což je fajn. Vlastně víc než fajn.
Po večeři, než máma začne sklízet ze stolu, si Will najednou stoupne. Srdce mi buší jako o závod, jelikož vím, co bude následovat. „Počkej chvíli, Candice," šeptne. Dojde k ní, chytne ji za ruce a zvedne ze židle. Máma se tváří nechápavě, zjevně vůbec neví, co se chystá.
„Páni, jsem nervózní," zasměje se, ale hned pokračuje dál. „Candice, už léta spolu pracujeme a už léta jsme přátelé. Už od první chvíle, kdy jsme se náhodou potkali ve výtahu, jsem věděl, že jsi výjimečná. Nejen proto, že jsi nádherná, ale sálá z tebe neuvěřitelná síla a když jsem tě poznal, zjistil jsem, že jsi i laskavá, hodná, upřímná a máš pro každého vždycky dobré slovo. Jsi trpělivá a milující a výjimečně krásná."
Will sáhne do kapsy od kalhot, z níž vyndá krabičku. Poklekne na jedno koleno a máma si zakryje rty dlaněmi. Letmo pohlédnu na Annie, která se usmívá. Stejně jako já.
„Vždycky jsem věděl, že jsi ta pravá. Miluju tě, Candice, a vím, že s tebou chci strávit zbytek života. Prokážeš mi to neobyčejnou čest a staneš se mou ženou?"
V té chvíli mámě vyhrknou slzy. Pohlédne na nás a když přikývneme, aby věděla, že jsem pro všema deseti, se vrátí pohledem k Willovi. „Ano," pronese. „Jasně, že ano!" zajásá. Will vyskočí na nohy, vezme ji do náruče a zatočí se s ní kolem dokola. Láskyplně ji políbí a pak zase postaví na nohy. S Annie ji přiběhneme obejmout. Pogratulujeme jí a sledujeme, jak zamíří opět políbit svého snoubence.
A pak ho políbí ještě jednou.
A ještě jednou.
Očima naznačím Annie, že bychom měly jít nahoru. Po špičkách vyběhneme schody a odebereme se do mého pokoje. Annie se svalí na mou postel a podloží si hlavu polštářem. „Je to paráda, viď?" uculí se.
„To teda jo," přisvědčím. „Zaslouží si být šťastná."
Annie se posadí do tureckého sedu a pohlédne mi do očí. „To ty by sis zasloužila taky, Avery."
„Jak to myslíš?"
„Proč za ním nezajdeš? Proč mu neřekneš, že ho miluješ?"
„Nemá to cenu, Ann," zavrtím hlavou. „Nechce veřejný vztah a já zase nechci utajený."
„Ale miluješ ho," podotkne.
„Já vím." Vstanu ze židle a postavím se k oknu. Pohlédnu k němu do pokoje a najdu ho na posteli s knížkou v ruce. Nemůže mě vidět, proto tam setrvám. „Jenže je to chyba."
„Odkdy je láska chyba, Avery? Srdce si nevybírá, do koho se zamiluje. Neměla by ses proti tomu tak bránit."
„Proč ne? Proč se proti tomu nemám bránit, když nemáme šanci? Nemá smysl týrat se city k někomu, kdo o ně zjevně vůbec nestojí."
„Možná teď, ale jednou bude. Jednou si uvědomí, jak moc velkou chybu udělal, a bude tě chtít zpátky."
„Takže mám jako čekat, až se uráčí dospět? Ne, děkuju, ušklíbnu se. „Musím se posunout dál."

Zpráva o mamčině zasnoubení Cassie nadchne. „To je paráda, budeš družička!" zajásá.
„Už se docela těším," přiznám. Nikdy jsem za družičku nešla a zažít to poprvé zrovna na mamčině svatbě mi přijde skvělý.
„Určitě musíme jít vybrat šaty spolu!"
„Myslím, že jejich výběr nechám na mamce," zasměju se. „Je to její svatba, nezapomeň."
„Fajn," ušklíbne se. „A co Eddie? Mluvili jste spolu v posledních dnech?"
„Od tý grilovačky ne," zavrtím hlavou. „Určitě za ním ale v nejbližší době chci zajít. Už mi chybí."
„A nevezmeš mě s sebou? Docela bych snesla trochu alkoholu," zazubí se.
„No jasně," přikývnu s úsměvem.
V tom se k nám přiřítí rozzářený Max. „Tak tady si někdo vrznul," zakření se. Max celý zrudne.
„Já, ehm, s Elizabeth už jsme oficiálně spolu," uculí se.
„Elizabeth? Ta holka s plesu?" vyzvídám.
Max s úsměvem přikývne. „Vidíš, Cassie? Našel jsem si holku i bez těch vašich dohazovacích akcí," zasměje se.
Cassie se ušklíbne a rozhlédne se kolem. „Kde je vlastně Jamie? Dlouho jsem ho neviděla."
„Já ani nevím," pokrčí rameny. „Celé ráno jsem ho neviděl."
„Radši mu zavolám," oznámí nám a vzdálí se.
„Takže, Elizabeth?"
„Seznámili jsme se úplnou náhodou v knihkupectví. Oba jsme sáhli po stejné knížce... klišé, já vím," zasměje se. „No a pak jsme se zapovídali a zjistili, že toho máme společného víc než jen vkus na knížky. Pozval jsem ji na ten ples a pak jsme spolu trávili každou volnou chvilku."
„Moc ti to přeju, Maxi. Zasloužíš si to," usměju se.
Cassie má vážný vztah už od prváku. Máma se právě zasnoubila a dokonce i Max, věčnej samotář jako já, si taky našel přítelkyni.
Tak proč ne já?
Proč se zrovna já musím zamilovat do toho největšího blba v okolí?

Druhý den večer užstojíme s Cassie před Eddieho barem. Jsem trochu nervózní, jelikož už jsmespolu už pár dní nemluvili a já nevím, jak vzal tu rvačku. Společně vejdemedovnitř, ale u baru ho nespatřím. Posadíme se s Cass na vysoké barovéstoličky a u hubené blonďaté barmanky si objednáme dvě tequily. „On dneskanepracuje?" vyptává se Cassie.
„Já nevím," pokrčím rameny.
„Páni," ozve se kousek od nás hlubokým hlasem. Ani bych se nemusela podívat astejně bych věděla, kdo tam stojí.
„Pane Eddie!" rozzářím se. Vyskočím ze židle a doběhnu ho obejmout.
„Cassie, to je Edmund Jones, Eddieho táta."
„Říkej mi Eddie, zlato," zazubí se Eddie starší a políbí ji na hřbet ruky.Cassie celá zčervená.
Eddie starší byl vždycky šarmantní chlápek. To má Eddie po něm. Je mu 45, alevzhledově nevypadá na víc než pětatřicet. S každou mladou holkou vždyckyflirtuje, jelikož si pak připadá mladší. Není to ale ten typ, co by na holkydotíral, ale jeho vtip a rozverná tvář si je získá sama.
„Jenny, pro dámy je pití na účet podniku," pronese Eddie starší směremk blonďaté barmance. Ta jen s úsměvem přikývne a dolije nám dalšítequilu.
„Kde je vlastně?" zeptám se ho.
„Dneska má volno, je někde s kámošema," objasní. „Moc rád bych s vámistrávil víc času, ale mám nahoře ještě nějakou práci. Užijte si to tu,děvčata," mrkne na nás.
Když zmizí, Cassie se rozesměje. „Netušila jsem, že by někdo mohl v jeholetech vypadat tak dobře."
„Je mu 45, je v nejlepších letech," namítnu. „Ale chápu, jak to myslíš.Taky mě to zaskočilo, když jsem ho viděla poprvý."
„Divím se, žes neskočila po něm místo našeho Eddieho," zařehtá se a kopne dosebe panáka tequily.

Ten od vedleKde žijí příběhy. Začni objevovat