Ten od vedle

37. KAPITOLA

Přiřítím se k baru a posadím se vedle Cassie. Kopnu do sebe dalšího panáka a pověsím se jí na krk. „Půjdeš už konečně s náma tancovat?" ptám se jí se smíchem.
„Spíš už bychom měly jet domů, Avery."
„Ale no tak! Vždyť ještě není ani půlnoc!" namítnu. „Navíc nás nemá kdo odvést."
„Měla jsem jen jednoho panáka, takže nás odvezu."
„Tak si jeď, já tu ještě zůstanu."
Cassie mě chytne za ramena. „Jsi si jistá, Avery? Vážně nechceš jet se mnou?"
„Chci si užívat, Cassie! Nechci ještě domů."
„Tak jak chceš," pokrčí rameny. Zaplatí útratu, rozloučí se a zmizí.
V sále začne hrát La Camisa Negra od interpreta Juanes. Je to španělská písnička, jedna z těch, kterou pouštíme na našich každoročních salsa odpolednech. Rychle seskočím ze židle a doběhnu k barmanovi lomítko striptérovi. Chytnu ho za ruce a začnu tančit. On, jakožto Španěl, se rychle zorientuje a začne spolupracovat. Oproti němu tančím salsu jako začátečník. Vím, že Španělé mají tanec v krvi, ale tohle? To je pro mě naprosto jiný vesmír.
Když písnička skončí, úplně se mi z toho motá hlava. „Půjdeme na chvíli na vzduch?" požádám ho. Přikývne, chytne mě za ruku a dovede mě ven. Posadíme se na nedalekou lavičku a čerstvý vzduch mě trochu probere. „Pořád ještě neznám tvoje jméno," podotkne s úsměvem.
„Jsem Avery," představím se konečně.
„Těší mě, Avery. Já jsem Diego."
„Takže jsi ze Španělska?"
„Máma je Španělka, táta je z Ameriky. Celý život žiju tady."
„Proč se vlastě živíš jako striptér? A k tomu ještě barman? Není to až moc na tak mladýho kluka?"
„Zas tak mladej nejsem, Avery," zasměje se. „Nedávno mi bylo už 23."
„I tak se pořád řadíš k nám mladým," usměju se. „Tak proč máš tolik prací?"
„Ještě pořád nevím, čím chci být. Na vysokou jsem nešel a od střední se životem protloukám na vlastní pěst, takže se musím nějak uživit."
„To obdivuju," odvětím upřímně. „Neumím si představit, že bych se už za pár měsíců měla kompletně živit sama."
„Mně to ani zas tak nevadí," pokrčí rameny. „Poznám díky tomu spoustu fajn lidí, rozhoduju sám za sebe a jsem svobodnej."
„To musí být skvělý," pousměju se.
„Občas je to náročný, ale ta svoboda za to stojí. A co vlastě ten tvůj přítel? Vyříkali jste si to?"
Nad tím jen pokrčím rameny. „Svěřil mi svoje tajemství, což jsem sice chtěla, ale ani v těch nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že je takové. On mě chce zpátky, ale já nevím, jak se zachovat."
„Asi ti to bude připadat kýčovité, ale musíš naslouchat svému srdci. Jen to ti může správně poradit."
Otočím se k němu čelem a pousměju se. „Děkuju ti za dnešek, Diego."
„Nemáš za co, Avery," pronese šeptem. Pohledem sklouzne k mým rtům. Jemně se skloní a těsně než se dotkne mých rtům ho zastavím. „Já nemůžu," šeptnu.
Diego zvedne hlavu a rty se mu roztáhnou do širokého úsměvu.
„A proč nemůžeš, Avery?"
Srdce mi buší tak rychle, jakoby mi snad chtělo vyskočit z hrudi. „Protože ho miluju."
„Tak tady máš svou odpověď."
„Cože?" nechápu.
„Chtěla jsi znát odpověď na svou otázku. Řeklas, že nevíš, jak se zachovat."
„Takže jsi předstíral, že mě chceš políbit, abych si uvědomila, co vlastně cítím?"
„Proč bych to jinak asi dělal?" zasměje se.
Jeho slova mě píchnou u srdce. „Tak dík," uchechtnu se.
„Ale ne, tak jsem to nemyslel," zavrtí hlavou. „Jsi krásná, Avery, a políbit tě by pro mě byla čest, ale nelíbám dívky, co milují jiné muže."
„Nevím, jestli tě teď obejmout nebo praštit," rozřehtám se.
„To objetí bych bral raději," zazubí se. Obejmu ho kolem krku a políbím na tvář.
„Děkuju, Diego. Vážně moc," pousměju se.
„Vždycky rád pomůžu," mrkne na mě a zvedne mě z lavičky. „A teď pojď, odvezu tě domů.
Posadíme se do jeho auta, které voní starobou. Je ale čisté a uklizené, to u kluků v autě moc často nevídám.
Do domu u jezera dorazíme přesně dvě minuty po půl jedné. Umím si představit, jak bude máma jančit. „Děkuju za odvoz."
„Nemusíš mi pořád za všechno děkovat," zasměje se.
„Já jen chci, abys věděl, že jsem ti vděčná. Žes se mnou dneska tancoval, rozesmával mě, vyslechl mě a pak mi ukázal, co vlastně cítím. A to všechno za nic."
„Nebylo to za nic," zavrtí hlavou. „Taky jsem si to užil."
Rty se mi samovolně roztáhnou do úsměvu. „Tak na viděnou, Diego."
„Měj se, Avery," uculí se. Otevřu dveře, vyjdu ven a pozoruju ho než mi zmizí z dohledu.
Dnešní večer mě hodně naučil. Uvědomila jsem si, že život nejsou jenom starosti, ale že si ho jde taky naplno užívat. A díky Diegovi už vím, jak moc vlastně Zacka miluju. Nebylo to jen pobláznění, nebyl to vztah jen z nostalgie kvůli všem těm vzpomínkám. Byla to láska. Láska z obou stran.

Když dojdu k chatě,spatřím před ní na lavičce sedět mámu.
„Víš kolik je hodin, Avery?!" vyjede na mě. „Víš jak moc jsem se o tebe bála?"
„Promiň, mami, ale můžu ti vysvětlit, proč jsem se zdržela."
„A jak jsi vůbec přijela? Doufám, že jsi neřídila! Táhne to z tebe jakobys vypila čtyři promile."
„Potřebuju se ti s něčím svěřit, mami," pronesu s úsměvem na tváři.
Povím jí všechno od hraní volejbalu, žárlení na Eddieho, plavání v jezeře,o vyznání lásky i o jakémsi tajemství, které mi svěřil a proto ho nemůžuprozradit. Taky jsem jí řekla o dnešním večeru a o Diegově triku, jak mě přimětuvědomit si, že Zacka miluju. Máma mě poslouchá mlčky, čemuž se nedivím,jelikož je toho hodně na zpracování.
„Ani nevíš jak moc jsem vděčná, že ses mi svěřila, Avery," pronese, kdyždopovím.
„Takže už nejsi naštvaná?"
„To teda jsem. Pořád jsi přišla pozdě a přivezl tě cizí kluk, ale to teďpřevažuje dojetí."
„To jsi tak dojatá, že jsem se ti svěřila? Přece se ti svěřuju celý život,"podotknu úsměvně.
„Jsem dojatá, že je moje prvorozená dcera zamilovaná. A do toho nejlepšíhomožného kluka. A ještě k tomu mi to přišla říct sama od sebe."
Máma celá září. To štěstí z ní úplně crčí. Ráda ji takhle vidím. „Mám tě mocráda, mami."
„Já tebe taky, holčičko," uculí se. Pevně mě obejme až mi málem vyrazí dech.
„Já, ehm, slyšel jsem hlasy," zamumlá Zack, který se náhle objeví ve dveřích.Máma se usměje, poplácá ho po zádech a zmizí v domě. Zack se posadí namamky místo a nervózně se pousměje. „Co jsi slyšel?" zeptám se hos klidem.
„Nic," zavrtí hlavou. „Přišel jsem před vteřinou."
„A co ti říkala Cassie?"
„Jen že jsi tam chtěla ještě zůstat."
„Byla jsem tam s jedním klukem," přiznám.
Zack se celý napřímí. „Cože?"
„Klid, nic se nestalo. Znám ho už z tý pyžamový párty u Ellie, o níž jsemti říkala."
„Myslel jsem, že to byla akce jen pro holky," podotkne.
„Ellie pozvala striptéry."
Zack vytřeští oči. „Takže jsi strávila celý večer a půlku noci se striptérem?!"
„Je to taky barman a úžasný posluchač. Díky němu jsem si něco uvědomila."
„Jako co, Avery?"
„Že tě miluju," pronesu klidným hlasem, ale úsměvu se neubráním. Zackůvnapružený výraz rázem zněžní.
„Co?"
„Miluju tě," zopakuju. A v tom mě políbí. Toužebně, hladově a hlavněláskyplně.
„Taky tě miluju, Avery," šeptne.