Ten od vedle

41. KAPITOLA

Ráno se probudím s úsměvem na tváři. Instinktivně se natáhnu po telefonu a najdu tam dvě nepřečtené zprávy. Promnu si oči, abych si zvykla na denní světlo, a otevřu zprávu od Cassie.
Cassie: Tak co???
Zprávu poslala včera v deset večer, ale když jsem se vrátila domů, byla jsem tak unavená, že jsem telefon ani nekontrolovala.
Avery: Řeknu ve škole.
Rychle odpověď odešlu a otevřu zprávu od Zacka. Poslal ji před dvaceti minutami.
Zack: Dobré ráno, krásko. Dneska mám nějakou práci, takže tě neodvezu do školy. Uvidíme se zítra? Miluju tě.
Práci?
Jakou může mít práci?
Avery: Dobře, taky tě miluju.
Telefon odložím zpátky na noční stolek, složím peřinu a vběhnu do koupelny, než mě předběhne Annie. Dám si rychlou sprchu, vyčistím si zuby a po dlouhé době si navlním vlasy. Na chatě jsem na úpravu vlasů moc nedala, takže je příjemné vidět se opět se svým obvyklým účesem.
Převléknu se z pyžama do černých džín a trička s krátkým rukávem, sbalím si věci do kabelky a seběhnu dolů do kuchyně.
„Dobré ráno, zlatíčko," pozdraví mě mamka s úsměvem. „Jak ses vyspala?"
„Úžasně," odvětím popravdě.
„Moc ti to sluší," pochválí mě.
„Už mi chyběly vlnitý vlasy," pousměju se. Naliju si hrnek čaje a posadím se k ní ke stolu. „Dneska můžu vzít Annie do školy já."
Mamka zvedne zrak od časopisu. „Ty nejedeš se Zackem?" diví se.
„Ráno mi psal, že má nějakou práci a do školy nejde."
„Tak to budeš hodná, když ji odvezeš," usměje se.
„Kdo koho odveze?" ozve se náhle Annie.
„Sestra tě vezme do školy," oznámí jí mamka.
„Ty nejedeš se Zackem?"
„Proč se obě tak divíte? Nemusím s ním přece jezdit každý ráno," zasměju se.
„Ale nerozešli jste se, že ne?" ujišťuje se Annie.
„Ne, nerozešli," uklidním ji.
Po snídani se rozloučíme s mamkou a Willem a Annie mě požádá, abych cestou vyzvedla i Emily. Zastavím před jejich cihlovým domem a vystoupím ven, abych zazvonila. Dveře se ihned otevřou a Emily mě málem srazí na zem. Vběhne na zadní sedačku k Annie a já v domě spatřím Wada. Už jsem ho měsíce neviděla.
„Nazdar, cizinče," pozdravím ho. Wade s úsměvem dojde ke dveřím a obejme mě.
„Myslel jsem, že ji vyzvedne tvá mamka."
„Takže mě vidíš nerad?" zamračím se teatrálně.
„Vlastně jsem ti nedávno chtěl volat. Se Zoe jsme se rozešli."
Překvapeně vykulím oči. „Myslela jsem, že je ta pravá."
„To já taky," pokrčí rameny.
„Nicméně proč jsi mi to chtěl volat?"
„Vlastně mě napadlo, jestli bys někdy nechtěla zajít na kafe."
„Chceš mi oznámit, že chodíš s další holkou nebo co?" zasměju se.
„Vlastně jsem myslel, že by to mohlo být rande," pronese nervózně.
„Rande?"
„Jo, rande," přitaká.
„Ach, Wade. Na tohle pozvání jsem čekala léta."
„Co?" nechápe.
„Na střední jsem tě zbožňovala a toužila jsem s tebou jít na rande, ale tys to nikdy neudělal. Teď už je pozdě."
„Proč?"
„Chodím se Zackem," přiznám.
„Se Zackem? Jako s tvým sousedem?" diví se.
„Jo, s tím," přisvědčím.
„Chápu," pousměje se zklamaně. „Čekal jsem moc dlouho."
„Už musím jít."
„No jasně, v pohodě," přikývne a vynutí ze sebe úsměv.
„Měj se, Wade."
„Ty taky, Avery," odvětí a zavře dveře.
Vrátím se do auta a podívám se na holky ve zpětném zrcátku.
„Děje se něco?" vyzvídá Annabeth.
„Pozval mě na rande."
Obě vykulí oči jako na povel. „Netušila jsem, že to udělá," řekne Emily.
„Jsi v pohodě?" ujišťuje se Annie.
„No jasně," přikývnu popravdě. Jsem v pohodě. Léta jsem na to čekalo, ale jak řekl, čekal příliš dlouho. Kapitola Wade pro mě nadobro skončila.