Ten od vedle

25. KAPITOLA

Po plese mě Eddie zaveze domů. Rozloučíme se jen objetím a úsměvem. Povím mamce, že to bylo fajn, a pak zamířím do svého pokoje. Otevřu dveře a leknutím nadskočím, když na posteli spatřím Zacka. Několikrát zamrkám, abych se ujistila, že se mi to nezdá.
„Co tu děláš?" zeptám se ho vyčerpaně.
„Chtěl jsem s tebou mluvit, Avery."
Rozpustím si vlasy, které se mi přes večer plný tancování a smíchu rozcuchaly, a vyčešu je do neforemného drdolu.
„Tak mluv," pobídnu ho.
„Chci se k tobě vrátit."
Pohlédnu do těch jeho magických tmavých očí a najdu v nich jen stesk.
„Proč mi to děláš, Zacku? Proč mě pořád tak trápíš?"
„Já..."
„Pokud sis nerozmyslel ten utajovaný vztah, nemáš tu co dělat. Já se potřebuju těch citů k tobě zbavit a když mi budeš opravovat auto, psát mi esemesky a lézt mi do okna, jako by se vůbec nic nedělo, nepovede se mi to. Zlomil jsi mi srdce, copak to nechápeš?"
Doufám, že nepozná, jak moc zoufale a žalostně zním.
„Jednou ses mě ptala, co jsem dělal během prváku, druháku a třeťáku."
To mě zaujme. Posadím se na židli a přikývnu.
„Chodil jsem s jednou ženou."
„Ženou? Tím myslíš starší ženu?"
Zack přikývne. „Bylo jí 42. Jmenovala se Katherine a byla to ta nejkrásnější žena, jakou jsem kdy poznal. Nejdřív jsme se k sobě chovali jako přátelé, ale oba jsme chtěli víc. Ona byla čerstvě rozvedená a já byl ještě nezkušený zajíček. Navázali jsme spolu vztah, který spočíval prakticky jen v sexu."
To mě píchne u srdce. Zack si užíval se starší ženskou.
Spal s ní.
Několikrát.
„Vídali jsme se asi dva a půl roku, jenže pak se to dozvěděly její děti a všechno se pokazilo. To, že ten vztah vyšel napovrch, všechno pokazilo."
Všechno už mi to začínalo dávat smysl. Proto tak moc chce utajený vztah. Protože už zažil, jak moc ho to ovlivní, když se provalí.
„Jenže mezi námi jde o něco úplně jiného," namítnu. „Náš vztah by nikomu srdce nezlomil."
„Ale změnilo by nám to životy. Naše mámy jsou nejlepší kámošky a jak myslíš, že by reagovaly, kdybychom se případně rozešli? Už by se k sobě nikdy nemohly chovat stejně."
„Takže o to tu jde? O naše mámy?"
„Nejen o ně," zavrtí hlavou. „Je tu mnohem víc faktorů, přes které prostě nejede vlak. Odjakživa si střežím soukromí, Avery, a chci, aby to tak zůstalo."
„Já to chápu, Zacku, věř mi."
„Ale názor nezměníš, nemám pravdu?"
„A ty ho snad změníš?"
Odpověď má přímo vepsanou ve tváři. „Promiň."
„Neomlouvej se, Zacku," zavrtím hlavou. „Jen už mě nech být."
„Jenže to já právě nedokážu," namítne. „Snažil jsem se, vážně jo, ale šílím, když vím, že ti nemůžu dát pusu. Že nemůžu vylézt k tobě do okna, že už mi nikdy nebudeš usínat v náručí. A šílím, když vidím, jak jdeš na rande s někým jiným."
„Na jaký rande?" nechápu.
„No přece dneska. Šla jsi přece s tím chlápkem z baru."
„Eddie je můj kamarád, Zacku."
„Ale chodili jste spolu," připomene mi. „Vsadím se, že by tě chtěl zpátky."
Při té poslední větě se celá napřímím. V očích se mi leskne vina, která mu neunikne. „Chce tě zpátky, viď?"
„Jo, chce," přiznám.
V tom Zack vstane z postele, přikývne a vyleze z okna. Doběhnu k němu a zahlédnu ho na ulici. „Zacku!" křiknu, ale on se neotočí.