Ten od vedle

4. KAPITOLA

Probudí mě první sluneční paprsky ve tváři. Jak to, že mi nezvonil budík? Natáhnu se k nočnímu stolku, ale tam ho nenahmatám. Jsem moc ospalá na to, abych otevřela oči, takže hledám po hmatu. Když se pokusím sáhnout vedle sebe na postel, zhrozím se. Vytřeštím oči, které mi za ten náhlý přísun denního světla nepoděkují. Spatřím vedle sebe Zacka Browna, jak spokojeně oddychuje.
„Avery! Vstávej!" zaječí mamka z kuchyně, což mě probere ještě víc. Ale bohužel to neprobere jen mě. Zack otevře oči a věnuje mi milý úsměv. Je mu jedno, že já se tvářím naprosto šokovaně.
„My jsme tu usnuli?!"
„Už to tak bude," přikývne s klidem. Vstane z postele a protáhne se. „Co kdybych zašel pozdravit tvou mamku? Už jsem s ní dlouho nemluvil."
Můj zhrozený výraz ho rozesměje. „Fakt vtipný," uchechtnu se napruženě. „Musíš jít, pak si to o tom promluvíme."
Vyběhnu z pokoje a pečlivě za sebou zavřu dveře. „S kým jsi mluvila?" zeptá se mě Annabeth, co vyleze z koupelny.
„Cože?" Snažím se tvářit co nejvíc nechápavě.
„Slyšela jsem, že se s někým bavíš."
„Jo tohle! Volala mi Cassie," zalžu.
„Aha, tak jo," pokrčí rameny a zmizí u sebe v pokoji. Já se zavřu v koupelně a rychle provedu ranní hygienu.

„Dneska bych měla z práce dorazit dřív, tak co kdybychom si daly společnou večeři?" navrhne mamka s úsměvem. „Mohla bych třeba upéct kuře."
„Paráda!" zajásá Annie.
„Ty jsi taky pro, Avery?"
Mamka moc často večeře nevaří. Je workoholik v pravém slova smyslu, takže když se jednou výjimečně z práce vrátí dřív, uvaří nám večeři. Pro ostatní je rodinná večeře normální, pro mě s Annie je to jako svátek.
„No jasně," pousměju se.
Když se vrátím do pokoje, Zack už je naštěstí pryč. Převléknu se z pyžama do krátkého žlutého svetříku a do modré sukně se vzorem květin do půli stehen. Ze stolu si vezmu batůžek s věcmi a seběhnu dolů, kde na mě už čeká Annie.
„Jestli se nechceš vidět s Wadem, můžeš mě klidně vysadit za školou. Mně to nevadí," nabídne mi Annie.
„Jsi hodná, ale mně jeho nová přítelkyně vážně vůbec nevadí. Přísahám," usměju se upřímně.
„Tak dobře."
Posadíme se do auta a ona si jako obvykle nasadí sluchátka. Mezi mnou a sestrou to je jako na horské dráze. Občas je nesnesitelná a v té nejhorší fázi puberty, kdy mám chuť ji zaškrtit, ale občas je s ní i zábava. Je mi oporou a dokonce mě občas i vyslechne. Mám ji ráda, i když ji občas nenávidím.
„Tak odpoledne," rozloučím se s ní a ona přikývne. Rozhlédnu se kolem, ale Wadovo auto nespatřím. Částečně se mi uleví a částečně je mi to jedno.

„To rande mě mrzí," začne hned Cassie. Včera mě bombardovala telefonáty, takže jsem jí to musela říct. Plánovala jsem to až na dnešek, ale ona je holt neodbytná.
„Nebyla to rande, kriste pane! Jen jsme zašli na kafe. Spolu taky chodíme na kafe a chodíme snad na rande? Ne."
„Jenže do mě jsi nebyla rok blázen," zazubí se.
V tom k nám přiletí Jamie, přítel Cassie. Přitáhne si ji do náruče a láskyplně ji políbí. „Čau, Avery," pozdraví mě přátelsky a jednou rukou mě obejme. Vždycky jsme spolu vycházeli úžasně.
„Jamie," usměju se.
„Cass mi říkala o tom včerejším rande."
„Nebylo to rande!" vyjedu podrážděně. Už mě vytáčí, jak z toho všichni dělají něco, co to není.
„Tak promiň, schůzce," opraví se. „Napadlo mě, jestli bys s náma dneska odpoledne nechtěla zajít do parku. Jen se tak projít, znáš to."
Pohlédnu na ty dva podezíravým pohledem. „Proč s váma mám chodit na procházku? Nikdy mě na procházku nezvete."
„Prostě s tebou chceme strávit víc času," zalže Cassie.
„Jak dlouho už se známe, Cassie? Čtyři roky? Už poznám, když mi lžeš."
„Prostě se s námi sejdi po škole na lavičce, jo?" uculí se a společně s Jamiem zmizí v davu studentů.

Jak se ukázalo, měla jsem pravdu. Když totiž vyjdu před budovu školy, abych se sešla s Jamiem a Cassie, nejsou sami. Pokusím se nepozorovaně zmizet, ale to bych nebyla já, aby se mi to povedlo.
„Avery!" křikne na mě Cassie. S nuceným úsměvem k nim dojdu.
„Pamatuješ si na Maxe?" zeptá se mě Jamie.
„No jasně," přikývnu a s falešnou přívětivostí se na něj podívám. Je vysoký, vysportovaný a má perfektně opálenou pleť.
„Cassie? Můžeš na chvilku?" požádám ji a odtáhnu pár metrů od nich. „Co to mám být?!"
„S Jamiem nás napadlo, že by se ti šikl někdo novej," zazubí se.
„Někdo novej?" zhrozím se. „Takže tys mě dotáhla na tuhle procházku, abys mě seznamovala s nějakým klukem, co se mi mimochodem vůbec nelíbí? Už když mě s ním Jamie loni seznámil se mi nelíbil a jasně jsem ti to říkala!"
„Ale no tak, Avery. Max je fajn kluk a ty teď někoho fajn potřebuješ. Neuškodí, když poznáš někoho novýho."
„Tohle ti nezapomenu, je ti to jasný?"
Cassie se rozzáří a společně se vrátíme zpátky ke klukům. Zajdeme do nedalekého parku. Jamie s Cassie jdou před námi a o něčem si vesele povídají. Já jdu vedle Maxe v tom nejtrapnějším tichu.
„Promiň, že tě sem zatáhli," začne Max. Pohlédnu očima a vynutím ze sebe úsměv.
„Myslí si, že si nutně musím někoho najít, jinak umřu jako stará panna," pokrčím rameny. „Proč jsi s tím vlastně souhlasil ty?"
„Vlastně ze stejného důvodu. Jamie mi vykládal o tom, jak jsem už měsíce s nikým nechodil, a jak by bylo fajn vyjít si s novou holkou. Věř mi, nechtělo se mi do toho stejně moc jako tobě."
„Tak to jsem ráda, že to vidíš stejně. Trapnější situaci jsem asi nikdy nezažila," přiznám.
„Nápodobně," zasměje se. „Jsi krásná holka, Avery, ale nejsi můj typ."
„Takže budem přátelé?" nabídnu mu a on s úsměvem přikývne.
„Kámoška by se mi hodila."
„Právě mě napadl skvělej nápad. Co se prostě vypařit?"
Max koukne na ty dva vepředu, kteří si nás vůbec nevšímají, a přikývne. Chytne mě za ruku a potichu zmizíme pryč.