Double Trouble HP-FF

Zimní večer

V tom případě, můžu tě pozvat na drink?"

"Ne."

Podívala jsem se na svůj poloprázdný kelímek a celý ho do sebe hodila.

"Teď už můžeme." Usmála jsem se a jeho úsměv se ještě více prohloubil.

Stáli jsme u vysokého stolu, na kterém bylo hned několik druhů alkoholu.

"Věříš mi?" Zeptal se mě

"No nevím, mám?"

Položil kelímek na stůl do rukou vzal několik flašek a začal míchat.

"Zkus to. Když ti to nebude chutnat, máš u mě pozváni na maslový ležák u tří košťat jo?"

Přikývla jsem a napila se.

"Wow Oli! To je skvělý! Jak jsi to udělal?"

"Nene, mistr si své tajemství neprozrazuje."

"Doufám, že víš co to teď ale znamená." Zmateně se na mě podíval.

"Pokaždé, co budu chtít drink tak mě máš u dveří."

"Beru na vědomí." Odpověděl s rozzářeným obličejem.

"Hodně štěstí, zdraví... Hodně štěstí..." začal někdo zpívat známou písničku.

Vytáhla jsem hůlku a nad Cedricem vykouzlila malé ohňostroje.

Nějaká mrzimorská studentka nesla čokoládový dort s erbem mrzimoru a na něm 18 svíček.

"Všechno nejlepší!" Zakřičeli všichni.

Oliver se ke mě zezadu přiblížil a zašeptal mi do ucha. "Pojď něco ti ukážu."

"Dobře."

Sotva jsem odpověděla, ucítila jsem stisk na zápěstí a on už mě táhnul pryč.

"Pojď, poběž!" Oba jsme se rozběhli do temna bradavického hradu a míjeli jednu chodbu za druhou.

"Můžeš ještě?" Zeptal se mě po chvíli.

"A ty?" Sotva co jsem to dořekla, jsem přidala na rychlosti.

Doběhli jsme až k východovým dveřím, kde jsme se oba prudce zastavili a vydýchávali se. O kousek popošel, otevřel jednu z Filchových uklízecích místností a z nich vytáhl dva černé kabáty společně s dvěma páry sněhulí.

"Chytej!" Hodil jedním po mně, já ho pohotově chytla a hned si ho nasadila. Přišla jsem blíže k němu a nazula si i boty.

"Kam jdeme?" Zeptala jsem se na otázku, která mi celou cestu ležela v hlavě.

"Uvidíš" natáhl ruku a já ji laskavě přijala.

Vykročili jsme z hradu, přes nádvoří pokryté bílou vrstvou a kamenný most, do ledové krajiny, kde se zamrzlé stromy leskly ve svitu měsíce. Sněhové vločky se nám snášely na ramena a do čerstvě nanesené neporušené dvaceti centimetrové sněhové vrstvy prašanu jsme našimi huňatými sněhulemi dělali první značky.

Nohy nás donesly až kousek za vlakovou stanici do Prasinek na hranici se zapovězeným lesem k malému jezírku. V tuto roční dobu tu to bylo opravdu kouzelné.

"Ventus."

Vyřkl Oli magickou formuli a ze špičky hůlky mu vyfoukl vánek větru, který zvedl všechen sníh a odvál ho z jezera pryč.

Pomalými kroky přišel k zamrzlému jezírku a napřáhl ruku ke mně.

"Tak pojď." Své strnulé nohy zimou jsem opět rozpohybovala a menšími krůčky se k němu dostala.

"A teď opatrně." Sklopil hlavu k jezírku a já pochopila, že na něj mám vkročit. Obě ruce mi chytil a já se odhodlala udělat první krok.

Sotva jsem se dotkla zmrzlé plochy, pod mojí nohou zazářilo tyrkysové světlo. Moje oči žasly nad tím, co se právě stalo a ve mně se opět objevila dětská radost.

Svůj pohled jsem s otevřenou pusou zvedla na Olivera a on se jen uchechtl.

"Pod tebou jsou fluorescenční rybky." Začal vysvětlovat po mém nechápavém, užaslém obličeji. "Vždy, když se dotkneš dna, ucítí teplo, začnou svítit a připlavou blíže. V létě jsou dostatečně zahřáté, takže nesvětélují ale v zimě hledají sebemenší zdroj tepla a svým světlem na něj upozorňují ostatní rybičky."

Došlápla jsem i druhou nohou na dno.

"To je úžasný! Jak jsi na to přišel?"

"Rád sem chodím bruslit, jelikož tu nikdo nebývá ale nikdy jsem o tomhle nevěděl, protože přes brusle se teplo nepřenáší, až dokud jsem jednoho večera nespadl."

"Takže, když.." pořád s ohromeným výrazem jsem si klekla na led a dlaně položila na studenou plochu. V momentě mi do očí svítilo pronikavé tyrkysové světlo.

"Přežijí? Dá se jim nějak pomoct?"

"Četl jsem o nich, prohledal několik knih a zkoušel jsem snad vše. Nejde jim pomoct a pokud se led prolomí nebo těžce poškodí, tak zahynou. Jinak přežijí, i když za těžkých podmínek. Jo a sundej ty ruce z toho, nebo ti k tomu přimrznou."

Promrzlé ruce jsem strhla a světlo se vytratilo.

"Udrží mě?"

On přikývl na souhlas a já se zvedla a začala na ledu tancovat. Nějaké ty základy, co mě učila Fleur jsem si ještě pamatovala a po každém dopadu na hladinu se světlo opět rozzářilo.

"Wow." Slyšela jsem jak Oliver zašeptal ledovým dechem.

U posledního kroku mi však podklouzla noha a já se ocitla v Oliho náruči. Hleděli jsme na sebe a oči nám padaly na rty toho druhého.

"Měli bychom jít." Roztrhla jsem situaci.

"Jo to měli." Postavil mě na obě nohy a já se rozběhla zpátky.

"Neříkal jsi, že máš ještě energii?" Místo odpovědi na mě mrknul a rozběhl se neuvěřitelným tempem za mnou.

Dostali jsme se až do nebelvírské koleje a momentálně stáli na balkóně, kouřili a sledovali cestu, od které jsme přišli.

"Děkuju ti za dnešek, Oli. Bylo to úžasné."

"Rád jsem do mého tajemství zasvětil někoho dalšího, aspoň nebudu jediný, kdo to bude muset držet v tajnosti."

"Tak dobrou noc." Loučil se se mnou Oli, můj... můj kapitán famrfpálového týmu.

"Byl to krásný večer, děkuju a dobrou noc."

Natáhla jsem ruce, stoupla na špičky a pevně ho se zavřenýma očima objala kolem krku.

"Ještě jednou díky." Políbila jsem ho na krk, a poté otevřela oči.

"F..Frede?"
/*