Double Trouble HP-FF

Nejjasnější hvězda Pollux

"Co je?" Okamžitě taky zvážněl.

"Flirtuj se mnou."

"Co?" Rychle odvětil nechápavě.

"Flirtuj se mnou."

"Proč?"

"Přišel někdo, kdo mi ublížil. Teď je řada na mě mu to vrátit, přimět ho žárlit."

"To se mi líbí..." Za ucho mi jemně zastrčil vlasy a lehce mě do něho kousnul.

Svým ohnutým ukazováčkem mi vztyčil hlavu a řekl.

"Já mám v plánu ale něco lepšího."

Přikrčil se, rukou mi vjel do vlasů, políbil mě a mírně za ně zatáhl. Zasténala jsem slastí, on kolem mě omotal ruce, přitlačil si mě blíž k sobě a nadzvedl do vzduchu, aby nám to oběma bylo pohodlnější. Omotala jsem kolem něho nohy a pak už jen uslyšela hlasitou ránu od bouchnutí dveřmi.

Spustil mě na zem a chvíli jsme na sebe jen zadýchaně hleděli, protože před tím nebyl čas se ani nadechnout. Nikdo nás ale nevnímal. George byl zaujatý konverzací s Grantem a ostatní byli moc opilý na to, aby vůbec něco postřehli. Hned jak jsem si uvědomila, že jsem před chvílí slyšela ránu, přerušila jsem pohled a podívala se směrem odkud hluk přišel. Fred už byl pryč a mě bylo jasné, že to prásknutí způsobil on. Na podlaze ležela rudá růže, skolená od prudkého nárazu do země a mě do hlavy okamžitě vběhl pocit viny.

Z mého pozitivně naladěného já se stalo smutné až depresivní. Chmátla jsem po krabičce na stole a zamířila si to někam pryč od ostatních. Rychým krokem jsem šla na chodbu a zkoušela, jestli někdo nenechal odemčené dveře. Naštěstí hned druhé dveře cizího pokoje nebyly zamčené a já vešla dovnitř. Z okna jsem vylezla na střechu a snažíc se zapálit si cigaretu, i přes mé rozechvělé ruce mrazem, upřeně se zdvyženou hlavou sledovala hvězdy.

Jak se teď asi má Viktor? Je s rodinou, sám? Jak slaví? A co Fred? Opravdu jsem ho tím tak dostala? To mám od něho jen přijímat bolest aniž by věděl jaké to je? Kladla jsem si pro sebe nezodpověditelné otázky a cítila se provinile

"V tomto období jsou obvzlášť překrásné a nejvíce odtud."

"Chci být sama." oponovala jsem.

"Daleko od lidské civilizace, která hvězdy a jejich svit zakrývá elekrickými lampami a dalšími vymoženostmi." pokračoval dále.

"Řekla jsem, že chci být sama." Nervózně jsem vdechla kouř do plic.

On se ale jen uchechtl. "Nikdo nechce být sám v takových situacích. Člověku se jen přitíží a jeho nejtemnější myšlenky mu užírají mysl." posadil se vedle mě a deku, kterou měl na sobě přehodil i přes má ramena.

"Vidíš támhlety? Zimní mnohúhelník se jim říká. " ukázal prstem nad horizont. To je Sirius, vedl něj můžeš spatřit Rigel, Aldebaran, Capella, támhle vzadu Castor, Procyon a v neposlední řadě Pollux. Tak se jmenuju."

Z noční oblohy mi oči zamířily na jeho tvář s malinkým překvapením a zaujetím.

"Rodiče mě pojmenovali po hvězdě, jelikož jsou důležité pro život, pozoruhodné, z dálky klidné, krotké ale přitom tak divoké, nebezpečné a s obrovskou mocí. Já to jméno nenávidím, proto o něm i nerad mluvím."

"Jak by jsi ohl žít beze jména? Navíc je tak překrásné, má neuvěřitelnou hloubku a podle mě ti ho kde kdo závidí."

"Ano, ono je překrásné, ta hvězda je sama nádherná ale já to jméno nenávidím z naprosto jiného důvodu. Nechci ani pomyslet na to, že by někdy tohle krásné a velkolepé jméno mělo být na seznamu smrtijedů a bylo tak pošpiněno. Ale jiná možnost není, buď to, nebo smrt. Jenže já nechci být jako oni a udělám pro to cokoliv." zněl tak ambiciózně. Bylo jasně zřetelné, že říká pravdu.

"Každý to vidí jinak, každý má svůj názor, jenže mě každý vidí jako zločince už od narození, zloduch už od samotného počátku. Neměl jsem na výběr jako vy ostatní, nikdy se mi nedostalo slušného chování nebo úcty, lásky a podpory ať už od rodičů nebo kohokoliv jiného, až jsem narazil na tebe. První z mála, kdo mě neodsoudil hned po první pomluvě. Jsem ti vděčný za to, že jsi mě hned neodvrhla." usmál se, já mu to oplatila a položila si hlavu na jeho rameno.

Svit hvězd mi dopadal na pokošku, od které se mírně odrážel zpět. Také jezero uchopovalo světlo a měnilo tak jeho hladinu na plochu podobající se zrcadlu. Z mých úst vycházel výrazně viditelný kouř a já přivřela oči, abych si užila aspoň tuhle jednu z mála chvilek klidu, kdy jsem se cítila opravdu svobodná a bez starostí.

"Neříkal bych ti to ale vím, že jsi mi podobná. A mám pocit, že ti můžu věřit." zašeptal do tmy, tak abych ho neslyšela.

"Měli by jsme jít." řekl po chvilce. "Za chvíli bude půlnoc a přece ostatní nepřipravíme o tak skvělou společnost, jako jsme my dva." Zazubil se na mě.

Neochotně jsem se zvedla a věnovala poslední pohled kouzelné noční krajině.

"Slečno." podával mi pomocnou ruku do okna a já ji přijala.

Vešli jsme opět do mého pokoje, kde se všichni báječně bavili což mi okamžitě zvedlo náladu. U okna seděl Oliver a Grant, kteří si povídali. Lokir a Tod překvapivě hráli z nějakého důvodu šachy, a když jsem tam viděla George, jak ke mně stojí zády, nemohla jsem si pomoct.

"Sleduj." Strčila jsem do Polluxe. Rozběhla jsem se směrem k dvojčeti a skočila mu na záda. Dívka před ním se zarazila a nevěděla, co říct.

"Šťastnej novej rok!" Dala jsem Georgovi pusu na tvář a na dívce bylo zřejmé, že ukrutně žárlí.

"Však ještě není." usmál se od ucha k uchu.

"Já vím ale hlavní pusu si musíš schovat pro někoho jiného, bráško." Pustila jsem se ho, podrbala tu jeho zrzavou čupřinu a na dívku mrkla. Ta se okamžitě začala červenat hned potom, co si uvědomila, že jsem řekla. Oslovení 'bráško' ji velice uklidnilo.

Přešla jsem k alkoholu, kde už zbývalo jen pár flašek a nalila dvě plné skleničky. Otočila jsem se s oběma a on už stál předemnou.

"Sice myšlenky číst neumím ale myslím si, že tohle ti bude chutnat."

"Oh, děkuji Vám, my lady."

"My lady?" zopakovala jsem jeho slova a poté do sebe kopla panáka. On udělal totéž a mně hned bylo jasné, o co tu jde, i když jsem věděla, že to nedopadne dobře.

Předháněli jsme se jeden za druhým, kdo vypije víc, až se nám to oboum vymklo z ruky. Rychle se nám to dostalo do oběhu krve i do hlavy a my oba měli zamlžené myšlení. Padli jsme na gauč a motal se nám celý svět.

"10, 9, 8, 7, 6, 5," odpočítávaly se sekundy do nového roku.

"4, 3, 2, 1, Šťastný Nový rok!" křičeli všichni, vzduchem se ozývaly frkačky a výbuchy malých ohňostrojů nad našimi hlavami, které někdo vyčaroval.

Viděli jsme, jak se kolem nás všichni líbají a pak se naše pohledy setkali. Nemohli jsme se nesmát ale poté jsme téměř ihned zvážněli. Nečekala jsem nic, žádnou novoroční pusu, když v tom mi chytil tváře a vášnivě mě políbil. Já začala spolupracovat a trvalo nemalou chvíli, než jsme se od sebe odtrhli. Už po několikáté jsem hleděla a padala hluboko do jeho očí. Třpytily se v nich jiskry z pyrotechniky nad námi a já nedokázala přestat zírat, na něj jen 15 centimetrů ode mě.

"A jedeme dál lidi!" zakřičel George a odezva byla samozřejmostí, to mě zachránilo

Z posledních sil jsem se zvedla a doplazila se do své postele, která byla díky bohu odsunutá od toho všeho hluku. Lehla jsem si na bok a po momentu přemítání, proč si takhle pořád dokola ubližuju, jsem ucítila, jak mě obklopuje tělesné teplo někoho jiného.

/*