Double Trouble HP-FF

Incendio

"Pa-ne-bože." Uslyšela jsem od dveří. Stoupnula jsem si na špičky a nakoukla přes rukáv šatů.

"Ty jsou nádherné." uviděla jsem Padmu s Lenkou Láskorádovou, Hermionou a uhihňanou Levandulí, vcházet do pokoje. Můj typ je, že se chtěli učit a Levandule se k nim nějakým zázrakem vetřela.

"Jsou vskutku překrásné." vydechla Lenka lehoučkým hlasem.

"Od koho jsou?" zeptala se zvědavě Hermiona, poté si všimla krabice vedle mě a než jsem se nadála už stáli všechny čtyři kolem mě.

"To je tajemství." zčervenala jsem jako rajče.

Ve vteřině však Levandule chytila vzkaz od Polluxe a očima rychle směřila dolu k podpisu.

"P.H.?" zmateně přečetla iniciály. "Neznám nikoho s..."

"A ani nebudeš znát." Vytrhla jsem jí papír z ruky a šaty pověsila do té stejné skříně. Tu jsem zamčela, pro případ, že by si je Levandule chtěla vyzkoušet a vrhla se pryč z pokoje.

Kam ovšem jít? pomyslela jsem si, když už přicházelo do úzkého. V momentální chvíli jsem neměla nikoho. Ano, byli kolem mě lidé, s kterýma jsem vycházela ale s nikým natolik, abych za ním přišla neohlášeně a nevadilo mu to.

Bloumala jsem sem a tam a neměla cíl, chvíli to trvalo než jsem vymysela, co dělat. Nakonec mě však nohy donesli ne zas tak daleko. Zaklepala jsem a čekala na odpověď, té se mi však nedostavilo, a tak jsem zabrala za kliku, která mě ihned vpustila dovnitř.

"Haló? Je tu někdo?" Zvolala jsem do světlem osvíceného pokoje. Nikdo tu nebyl. Postele byly rozestlané a já do té jedné padla. Vytáhla jsem hůlku a s její pomocí si kreslila nad hlavou obrazce pomocí prskavky, kterou se stala moje hůlka. Po asi půl hodině mě tahle zábava přestala bavit a mě opravdu zajímalo, kde se nachází majitel této postele.

Čekání se stále prodlužovalo až jsem si v posteli ustlala, a také v ní usnula.

Rozlámaná jsem se probudila uprostřed noci a všude kolem mě byla tma, bylo už zhasnuto.

"Lumos." rozsvítil se vrchol mojí hůlky a já si prohlížela pokoj kolem dokola. Oči prohledávaly místnost až se zastavily na pohovce, na které poklidně spal Oliver.

Hodiny ukazovali 5:30 a slunce bylo na další hodinu nebo dvě v nedohlednu. Cítila jsem se provinile z toho, že Oli spal na gauči, napadlo mě však, jak mu to vynahradit.

Utíkala jsem hradem celá šťastná a usměvavá. Až u velkého obrazu jsem zastavila a pohladila, na něm se nacházející, hrušku. Obraz se otevřel a já vešla do kuchyně plné skřítků, kde se každý den vařilo nezměrně moc jídla.

Sotva jsem však popadla talíř a na něj nandala nemalou snídani, už jsem mizela z místnosti. Nikdo nikde, jen já v prázdných chodbách a v ruce talíř.

Položila jsem ho na stůl před Oliho a k tomu vedle něj dala papírek.

Promiň
Kaseya R.

Dotrajdala jsem do velké síně na tu skutečnou snídani kolem půl 6. Snídaně se objevila na stole pro ranní ptáčata, s kterými jsem se já obyčejně nespojovala. Tentokrát byl však opak pravdou a já si dala docela dost vydatnou snídani.