Double Trouble HP-FF

Krev rodiny Blacků

"F..Frede?" Vykoktala jsem ze sebe, když jsem pustila Olivera

"Takže Oliver, jo?" Promluvil zvučným, výrazným hlasem, který jsem u něho ještě nikdy neslyšela.

"Já ani Viktor ti nestačíme?!"

"O čem to mluvíš, Frede? Jsme jen přátelé."

V jeho obličeji nešlo přehlédnout náhlý překvapený výraz. Oči měl z čista jasna zaplněné slzami.

"Dobře." Odpověděl rozhodně a rychlým krokem vyrazil do svého pokoje.

"Frede! Frede počkej!" Rozběhla jsem se za ním a přitom se letmým pohledem omluvila Olimu.

Sotva jsem ho dostihla u dveří, ty mi hned zabouchl před nosem a zamknul.

"Frede notak! Mluv se mnou! Nebylo to tak jak si myslíš." Bouchala jsem do dveří.

"Prosím Frede! Já ti to vysvetlím!" Pokračovala jsem v přemlouvání.

Dalších 5 minut jsem pokračovala až jsem se slzami v očích sjela zády po dveřích, kolena si přitáhla k sobě a zabořila do nich hlavu.

Proudy slz mi stékaly po tvářích a já byla naprosto vyčerpaná.

/*

"Kasey? Kasey probuď se." Ucítila jsem jak se mnou někdo třese.

"Hej Kasey. Jsi úplně promrzlá, notak vzbuď se."

Pomalu jsem otevřela oči a přede mnou se objevil něčí obrys. Po chvíli jsem zaostřila a poznala v něm George.

"Georgi?" Pomalu jsem se zvedala ze země a rozhlížela se kolem sebe. Musela jsem tu včera usnout. Teď muselo být tak kolem 7 hodiny ranní.

"Copak se stalo? Jsi v pořádku? Proč tě Fred nepustil dovnitř?"

Hned se mi v hlavě nahrnuly vzpomínky ze včerejšího večera.

"Protože mě nenávidí." Řekla jsem jako bez duše.

Postavila jsem se na nohy a vydala se chodbou do prázdného pokoje.

"Alohomora." Odemčela jsem si dveře a vstoupila dovnitř.

Okna byla otevřená a všude byl čerstvý sníh. Tak odtud šel ten chlad. Pomyslela jsem si. Posadila jsem se na zídku na balkóně a po chvíli, co jsem se neuvěřitelně klepala, jsem si na mráz zvykla. Moje tělo přijalo chlad a já bezvládně hleděla na přicházející východ slunce. Přestávala jsem cítit celé své tělo, když v tom jsem zahlédla slabé světlo za rozbřesku a vzpomněla si na světélkující rybky.

"Pomoc." Zašeptala jsem svá poslední slova, poté co mi sklouzla noha a já spadla na střechu kousek podemnou.

Ležela jsem tam, na sněhové vrstvě a poslední troška tepla v mém těle se kolem mě snažila roztát bílý prašan. Zatmívalo se mi před očima. Teplota klesala čím dál rychleji a mě se pomale sklopila oční víčka.

/*

"Proberte ji!" Uslyšela jsem rozkaz daný slizkým prolhaným hlasem.