Double Trouble HP-FF

Hodina lektvarů

Po probuzení mě hodiny na stěně velice potěšily. Akorát na čas, a to 10 minut před začátkem snídaně. Hodila jsem na sebe svetr své koleje s černou tenisovou sukní, lehce se namalovala a odcházela s natěšená na světlý muffin s kousky čokolády.

Procházela jsem kolem Malfoye, který si mě změřil pohledem až mě zamrazilo v kostech. Situaci se mi naštěstí podařilo vypustit z hlavy jinými myšlenkami.

Konečně jsem se usadila v poloprázdné Velké síni a spokojeně si užívala pomalu vysněný borůvkový muffin. Rozhlížela jsem se po místnosti se snahou mají nějakou známou tvář, ovšem neúspěšně. Harry i dvojčata byli v nedohlednu a já si pohrávala s myšlenkou, jak snadné by teď bylo rozsypat ten mulj domeček z karet. Pokud by se Weasleyovic dozvěděli o předání plánku, znamenalo by to zároveň mé odhalení a zjištění, kdo byla včera ta tajemná dívka.

To nemůžu dovolit.

Hlavu jsem otočila ke vchodu odkud se nesly tři mě už známé hlasy. Všichni tři spolu o něčem horlivě diskutovali s velkými úsměvy na tvářích a v tom mě to trklo. Harry téměř padl na lavici naproti mě a dvojčata si mě hlídalykaždý z jedné strany.

"Ahoj Kasey. Hezký povídání včera večer." začal Fred.

"Cože? " Hrála jsem nevědomou.

"Tobě nemám co říct už od minulého roku a mé rozhodnutí nehodlám měnit." Zírala jsem mu uraženě až do duše. Pomalu ale jistě se mu úsměv ztrácel až dokud nespadnul úplně.

Až tak k zahození nejsem. Pomyslela si.

"Včera jsem ti poslal ten plánek." řekl Harry.

"Cože?" S pohledem na Harryho jsem změnila, jak tón hlasu, tak i svůj pohled.
"Nic jsi mi neposlal. Harry co se děje? Jsem zmatená." stále jsem je přesvědčovala o své pohádce, které naslouchali jak malé děti.

"Včera jsi mi říkala, že ti Fred řekl o tom plánku ale on tvrdí, že ti nic neříkal."

"Jo.. já..jaksi jsem mu vtrhla do pokoje, když jsem tě hledala. On si myslel, že jsem George a tak začal mluvit o nějakém plánku a o tobě. Já byla zvědavá a tak jsem to z tebe nějak chtěla vydřít ale nepovedlo se mi to. Nic jsi mi nedal."

Všichni tři se na sebe podívali s otevřenou pusou a asi si mysleli, že jsou ztracení, a že je někdo prozradí. Jediný kdo o plánku věděl, jsem byla já ale nic jsem jim nehodlala říct.

"Díky za pokec kluci, bylo to fajn, někdy zopakujem." Řekla jsem sarkasticky, vstala od stolu a odešla pryč. Měla jsem ještě čas a tak jsem v pokoji znovu zaťukala na plánek a řekla ta slova.

"Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti."

V hlavě se mi znovu rozezněl hlas.

"Proč jsi přišla?" zeptal se.

"Chtěla jsem znovu slyšet tvůj hlas."

"A co je na něm tak zajímavého?"

"Je tak klidný a vyrovnaný. Musíš být milý člověk..a také myslím, že tě znám."

"Nemůžu ti teď odpovědět, budu muset jít ale jakmile mě budeš potřebovat stačí jen v hlavě zopakovat heslo pro otevření plánku."

"Neplecha ukončena." zbývalo 10 minut do začátku hodiny. Co nejrychleji jsem seběhla všechny schody, až jsem došla k učebně lektvarů. Vběhla jsem dovnitř a děkovala, protože tu Snape ještě nebyl. Jediné volné místo bylo u Malfoye v poslední lavici. Pousmál se a já si za ním s nechutí sedla. Ne, že bych ho nesnášela. Nevadil mi ale hrozně často mě sledoval.

Do učebny vešel Snape a já po druhém slovu co řekl, přestala vnímat. Draco si toho všiml a začal konverzaci.

"Víš jsi jediná z Nebelvíru, se kterou se dá bavit. A navíc podle mě nejsi tak špatná. Někdo mi dokonce říkal, že tě chtěl moudrý klobouk poslat do Zmijozelu. Nebylo by to na škodu." pousmál se.

"Už je to dávno." odpověděla jsem znuděně a Snape si mě samozřejmě všiml. Malfoye toho ne ale mě samozřejmě ano.

"To vás svým výkladem tak nudím? A co kdyby jste mi tedy řekla, když vás tak nudím, jak se míchá Explodující mnoholičný lektvar?"

"Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti."

"Pomůžeš mi? Profesor Snape mi dal za úkol vyjmenovat jak se míchá explodující mnoholičný lektvar."

"Takže se z našeho srábka stal učitel lektvarů jo? Dobře pomůžu ti, tenhle lektvar znám nazpaměť, používali jsme ho často. Opakuj po mě. Půl hrnku rozdrceného vlčího moru , pár žížal...

"To bude půl hrnku rozdrceného vlčího moru, pár žížal...4 kapky dračí krve a nakonec 3 lžičky tekutého snu... Všechno se musí umíchat poslední den v měsíci jinak lektvar ztrácí jeho moc."

Zopakovala jsem, přesně to co řekl a Snape s Dracem mě oba sledovali tak zvláštně, jakoby nevěřili tomu, co jsem teď řekla.

"Dobře..5 bodů pro Nebelvír ale příště dávejte pozor." řekl znechuceně a já jen potichu poděkovala mému příteli v hlavě.

Po chvíli přemýšlení jsem schytala vlaštovkou od Goyla.

"Vážně? To si děláš srandu? Ještě jednou to uděláš a já ti nakopu prdel."

Zvedl ruce na znamení, že už to neudělá a zase se věnoval otravováním dvou holek z Havraspáru, které seděly před ním. Uměla jsem si vytvořit respekt, i když jsem byla tak zamlklá.

Hodina skončila. Učebnice, které jsem měla na lavici jsem si vzala do ruky a vydala se na úplně druhý konec hradu a to na Bylinkářství.

Vycházela jsem poslední schody, když v tom mi někdo podkopl nohu a já spadla. Otočila jsem se na dotyčného ale nikdo tam nebyl. Zvedala jsem věci ze země, v kterých byl zelený papír a na něm bylo černou tuží napsáno.

Dnes večer ve 00:00 na Astronomické věži . Nezapomeň na mě.

M. D.

Kdo mi to mohl poslat? M. D.? Ale ne.. To si myslí, že na to nepřijdu, když přehodí svý blbý iniciály? Je to Malfoy Draco. Nechtělo se mi tam jít ale přitom mě zajímalo, co ode mě chce. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu. Ale předtím než mu vyhovím, tak to ode mě schytá.

/*