Double Trouble HP-FF

(Ne)šťastná náhoda?

Z transu mě probral dotek na tváři a já bleskovou rychlostí otevřela oči a posadila se.

"Ahoj kluci, o co jde?" Mžourala jsem očima a oni oba doslova nadskočili do vzduchu.

"Panebože! Kasey! Vyděsila si nás."odpověděl Oliver

"Co tu děláte a proč je George tak blízko u mě?" Zachumlala jsem se víc do svého svetru aby čistě náhodou nešla vidět nějaká modřina.

"To my by jsme se tě měli ptát, kam jsi zmizela jen tak z ničeho nic." Podezřívali mě oba.

"Musela jsem navštívit rodinu, vyskytly se nějaké problémy, toť vše." Usmála jsem se od ucha k uchu.

"Ale chyběli jste mi vy ušáci." Přitáhla jsem je k sobě do objetí a potichu sykla bolestí.

"Jak dnes oslavíme Nový rok pánové?! Nějaké návrhy, nápady?"

"Ty se dneska opiješ! Jasné? Žádné hlídání mě ani Freda! Dneska chlastáš ty!" Viděl mou okamžitou změnu nálady při vyslovení jeho jména.

"A jestli chceš tak si můžeme udělat malou soukromou párty jen s pár lidmi." Moje oči se zableskly štěstím.

"Klidně u mě na pokoji. Pozvi koho chceš, věřím ti Georgi." Objala jsem ho a usmála se mu do ramene. "Já to tady zatím můžu nachystat a Oli může přinést něco k pití. A Georgy, ty se prosím stav u hrušky ano?"

Mrknula jsem na něho a on hned věděl, že se má do tajné bradavické kuchyně stavit pro něco k snědku.

"Jasné, šéfová." odpověděl a už zmizeli ve dveřích.

Co budu dělat já? Pomyslela jsem si.

Chytila jsem hůlku do druhé ruky než obvykle a mávla s ní dlouze nad hlavou. Okamžitě se věci začali nadnášet a umisťovat na jejich mnou dané místo.

Mávla jsem hůlkou podruhé, v místnosti se objevily novoroční dekorace a nad hlavou se mi snášely lehké zlaté třpytky. Hlava se mi zamotala a ve zranění na ruce mi začalo děsivě pálit a štípat.

"Aghr!" Zakřičela jsem a padla na kolena. V tom okamžiku už nebyly třpytky zlaté ale zčernaly, přesně jako moje myšlenky, které nyní byly temné.

No tak, seber se! Nemůžeš být tak slabá!

Postavila jsem se znovu na obě nohy a zhluboka dýchala. Popírala jsem tu bolest a snažila se si ruku zahojit. Ta však byla začarovaná černou magií a jakákoliv manipulace se zraněním ho ještě zhoršila.

"Tady jsem nám donesl nějaký ty srandy." Otevřely se dveře do pokoje, ve kterých stál Oliver a v rukou nemotorně držel několik flašek s alkoholem.

"Pomůžeš mi?" Podíval se na mě, já se usmála od ucha k uchu a už byla na cestě mu pomoct.

"Kolik si myslíš, že přijde lidí?" Zasmála jsem se, když jsem od něj brala desátou láhev.

"No, lepší je být připravený na všechno, než pak litovat, že nemáme nic. Tohle jsou moje zásoby 'kdyby náhodou' tak je aspoň využiju." Položili jsme poslední láhev na stůl a čekali na Freda.. teda George.