Double Trouble HP-FF

Zmijozelští

Ráno kolem 11 hodiny mě probudil paprsek slunce pronikající přes mezeru mezi závěsy.

Na dnešek jsem byla obzvláště natěšená. Dnes měla být jedna z nejlepších akcí tohoto roku, a to jelikož byla pořádána dvojčaty Weasleyovými.

Potom co jsem si namalovala linky a dala řasenku, jsem se vydala na oběd, jelikož snídani jsem zaspala. Přicházela jsem do Velké síně a okamžitě na mě padlo hned několik vražedných pohledů najednou. Pohodila jsem si s vlasy a pokračovala dál. Posadila jsem se na volné místo u Nebelvíského stolu a na talíř si dala těstovinový salát.

Po mém urputném myšlení a dojezením salátu, jsem se rozhodla jít za dvojčaty a zkontrolovat jejich přípravy na večer. Vrátila jsem se tedy na Nebelvírskou kolej do klučičích ložnic. Došla jsem až k poslednímu pokoji na chodbě, který byl prázdný a kupodivu větší než ostatní pokoje s dvěmi místnostmi i s balkónem.

"Ahoj kluci." pozdravila jsem mé dva nejoblíbenější zrzky.

"Ach Kasey, díky bohu, že jsi přišla. Nevíme kam máme dát které věci." poukázal George na stůl s alkoholem a dekoracemi.

"Proč to jednoduše nedáte na místa, na kterých jsou tyhle věci vždy? Stůl s alkoholem doprostřed místnosti ke zdi a.. vždyť víš, jak to je vždy." povzbudila jsem ho.

"Díky Kase, už mi z toho všeho tak nějak jde hlava kolem."

"Chcete ještě s něčím pomoct?" zeptala jsem se pro jistotu.

"Asi ne ale díky."

"Jo, malém bych zapomněla." zastavila jsem se ve dveřích. "Můžete si u mě vyškrtnout +1, Viktor nepřijde. Musel odjet do Švýcarska. Takže to bude, jako za starých časů."

Oba se na mě trochu zmateně podívali ale raději už se neptali.

Byla 1 hodina odpoledne a já se vydala na návštěvu mého milovaného bratránka. Dorazila jsem ke zmijozelským kolejím a vyžádala si od obrazu jeho přítomnost. Po pár minutách vyšel ven a já ho pevně objala.

"Ahoj." pozdravil mě s radostí v hlase.

"Ahoj, musím s tebou mluvit." řekla jsem už o něco vážněji.

"O co jde?" zeptal se s napětím v hlase.

"Jde o tvého otce. Už začalo rekrutování" poukázala jsem na svou jizvu na ruce.

"Co?! Vždyť říkal.. ty už jsi plnoletá." uvědomil si opravdovou vážnost situace.

"Musíme něco vymyslet, aby jsme tomu zabránili. Prozatím je ještě vše v pořádku. Na rozhodnutí mám dva měsíce."

Pokračovali jsme chůzí chodbami v hradu.

"Udělám pro to všechno to se neboj." chytil mě za ruce, podíval se mi do očí, a pak s jejich zavřením své čelo opřel o mé.

Oba jsme věděli, že tohle nedopadne dobře, kvůli našim rodinám.

"Vždy tě budu podporovat. Sama víš, že jediná věc, na které mi opravdu záleží, je abych se z toho dostal pryč."

"Heeeej. Lidi! O čem si špitáte?" vnikl do naší konverzace Blaze.

Po uslyšení Blazeova hlasu jsme se od sebe okamžitě  odtrhli.

"Ale o ničem." Odpověděla jsem s falešným úsměvem na rtech.

"No každopádně, když vás tu tak vidím spolu. Nezajdeme my tři společně do prefektské koupelny?"

Úplně jsem na ni zapomněla a abych pravdu řekla dost by mi teď koupel bodla.
Oba jsme tedy přikývli a už byli na cestě.

"Čerstvá borovice." Pronesla jsem do ticha heslo ke vstupu a dveře se pomalu otevřeli.

Opět jsem se ocitla na jednom z nejpozoruhodnějších míst v Bradavicích. Barevná dubová voda vytékala ze stříbrných kohoutků a vlévala se do menšího bazénku. Mořské panny, vytvořené jako mozaiky na oknech, si pročesávaly kadeřavé vlasy a přitom nás sledovaly.

"Budu tam první!" zakřičel z ničeho nic Blaze a sotva ze sebe sundal oblečení už byl ponořených ve vodě.

To stejné hned potom udělal Draco a já na ně jen protočila očima. Jejich pohledy teď spadly na mě a sledovaly každý můj pohyb. Já jen vzala do ruky hůlku, lehce s ní mávla a hned jsem na sobě měla dvoudílné plavky. Kluci mě propalovali pohledem a já pomalými krůčky šla do vody. 

Ponořila jsem hlavu pod vodu a taky si namočila i vlasy. Byl to neuvěřitelně osvěžující pocit a já se po dlouhé době cítila opět aspoň trochu klidnější.

"Hej Kasey!" zakřičel na mě Blaze. Jakmile jsem se otočila za jeho hlasem, na obličeji jsem opět ucítila vodu.

"Tak to sis dovolil moc!" zakřičela jsem na něho zpět a se smíchem po něm také chrstla vodu. 

Hned potom mezi námi začala vodní bitva a Draco jen tak nečinně přihlížel. Byli jsme těsně u sebe, když Blaze z ničeho nic přestal a objal mě zezadu svýma pevnýma rukama. Zůstala jsem strnulá ve vodě ale nijak mi jeho dotek nevadil, právě naopak. 

"Hele hrdličky, nedělejte ze mě třetí kolo u vozu jo?" Hodil po nás Draco jeho vražedný pohled a Blaze mě okamžitě pustil.

"Kluci moc vám za tohle děkuju a hlavně, že tu pro mě jste, když vás potřebuju." Oba se jen usmáli a pokývli hlavou, jako by to byla samozřejmost.

Uběhly dvě hodiny a já si to stále náramně užívala.

"Každopádně, ačkoliv se mi nechce, vás tu budu muset nechat samotné." Rozloučila jsem se a pak už měla namířeno do nebelvírské koleje připravit se na dnešní "party".

Jakmile jsem přišla do pokoje cítila jsem se nesvá, něco bylo špatně. Čím dál víc jsem si pokoj prohlížela tím více mi přišel jiný. 

Tekuté štěstí. Do hlavy mě praštila právě tahle myšlenka. Vrhla jsem se po kufříku pod postelí, kde jsem obě dvě malé lahvičky schovávala. Otevřela jsem kufřík a jedna ampulka v něm chyěla.

Sakra, kdo a proč? Kdo o tom mohl vědět? Nic mi nedávalo smysl. Nikdo o těch lektvarech nemohl vědět, tak jak? Kam zmizely? 

Rozhodla jsem se tuto situaci momentálně vypustit z hlavy, jít si užít a nepřemýšlet, aspoň pro dnešek. 

Nahodila jsem na sebe nějaké to líčení, makeup a nakonec i černé šaty s bílými puntíky a černé silonky. Vlasy jsem si natočila a upravila pomocí své metamorfomágovské schopnosti. 

/*