Double Trouble HP-FF

Jizva

 Pohled Kaseyi

Vstala jsem celá dolámaná a začala se protahovat od hlavy až k patě. Mohlo být kolem desáté hodiny. Na oblékání i malování jsem si nechala záležet, času jsem měla dost. Po asi půl hodině jsem se konečně vymotala z pokoje a šla směrem na snídani.

 Dnešní plán byl jasný, jít do Prasinek s Viktorem. Sice jsem mu tuhle informaci ještě nezdělila ale doufám, že bude rád.

Stála jsem teď u vysokých dveří do Velké síně. Mířila jsem k Nebelvírskému stolu a při cestě k němu jsem na sobě ucítila hned několik pohledů. Rozhlédla jsem se kolem sebe a všimla si několik párů očí, které mě sledovaly. Hned tři přicházeli od Zmijozelského stolu, jeden od Kruvalského a nakonec i dva od Nebelvírského. 

Přisedla jsem si k dvojčatům a nabrala si nějaké ovesné vločky s mlékem. 

"Už jsme začali s přípravama, pomůžeš nám taky? Třeba zítra?" Začal konverzaci George.

"Jasně. Nepotřebujete něco koupit v Prasinkách? Dneska tam mám namířeno." odpověděla jsem s radostí.

"Jo vezmi tohle, pokud se ti to podaří." Fred mi podal seznam věcí, co potřebují a já hned věděla o co se jedná. Seznam totiž vypadal asi nějak takhle:

Dvě flašky Ohnivé Whiskey 

Dvě flašky Hmyzí Borůvkové Whiskey

Dvě flašky Hihňavé vody

"Tohle mám vážně koupit?"

 Pozvedla jsem seznam a oni jen přikývli. 

"Jo a mimochodem já už jsem plnoletá, jestli jste zapomněli." 

Protočila jsem očima a šla pryč. Nebyla jsem však jediná, kdo se zvedl a odcházel pryč. Procházela jsem asi třetí chodbou, když v tom jsem ucítila něčí ruce na mém pasu, jak mě pomalu objímají.

"Ahoj." zašeptal pro mě velmi známý hlas.

"Ahoj." Otočila jsem se na něj a uviděla jeho hnědé lískooříškové oči. Krátce jsem ho políbila a pak mu sdělila můj dnešní plán.

"Taková otázka Viktore. Nechtěl by jsi mi dnešní odpoledne zpříjemnit, jako můj doprovod do Prasinek?"

"Bude mi potěšením." Mile odpověděl s obrovským úsměvem na rtech.

"Sejdeme se přesně v jednu hodinu u hlavní brány jo?" Dlouze jsem ho políbila a pak už měla namířeno do Nebelvírské věže. 

Jakmile jsem vešla do svého pokoje, uviděla jsem tam Levanduli a její ostatní kamarádky jak seděli na zemi, některé byly rozvalené na postelích a povídali si.

A teď to přijde. Pomyslela jsem si. A taky, že přišlo. Miliony nezastavitelných otázek. Začínali mi chybět ty časy, kdy jsem byla nezajímavá a nikdo si mě  nevšímal.

"Tak co? Kde jsi byla?"

"A s kým?" křičeli jedna přes druhou, aby se dozvěděli co nejvíc informací ale já tohle nesnášela. Pomluvy a lži o ostatních, stačilo se jen ptát na až moc osobní otázky a ve mně už se začínala vařit krev. 

Protočila jsem očima a začala si z mého kufru zvětšeného kouzlem tahat věci. Nějakou náhodou jsem z něho vytáhla dost dobrou kombinaci vršku, což bylo bílé tričko s menším výstřihem a k tomu černé dlouhé kalhoty. Vše jsem doplnila černými botami na podpatku, abych aspoň trochu dorovnala Viktorovu výšku, zimním černým kabátem a černou pletenou čepicí.

Všechny se na mě pořád dívali a mě to přišlo opět extrémně nepříjemné. K tomu si ještě začali něco šeptat mezi sebou a já vím, že to bylo o mně. To už jsem ale nestrpěla.

"Nechcete toho třeba nechat?! Co vás tak najednou zajímá můj život hmm? Jo tak se scházím s Viktorem a třeba se máme sejít i dneska. Klidně si o mně povídejte za zády ale věřte, že já to zjistím a pak už to moc dobrý nebude."

Popadla jsem hůlku a prostě odtamtud zmizela. Ušla jsem tak 50 metrů a už jsem ťukala na známé dveře. Musela jsem se pousmát, jakmile jsem uviděla ty zrzavé rozčepýřené vlasy.

"Kase? Co tu...?"

"Jen se potřebuju převléct, u nás je to totiž hotový peklo. Levandule." Řekla jsem jediné jméno a přitom ho použila jako heslo pro okamžitý vstup dovnitř.

V pokoji byli hned čtyři lidé. Lee Jordan, Fred a George a nakonec i Oliver Wood. Hned mi bylo jasné, že jejich téma je Famfrpál.

Všichni mě sledovali upřenými pohledy a nehodlali toho nechat, jejich přítomnost mi však nevadila oproti přítomnosti Levandule v našem pokoji.

"Ahoj." Pozdravila jsem je. "Jen se tu potřebuju převlíct a hned zase půjdu. U nás jsou totiž..."

"Jo my víme. Otravný holky z Nebelvíru." zasmál se Oliver. "Ten jejich otravnej smích jde slyšet až sem."

Také jsem se zasmála a šla až úplně na konec pokoje.

"Kluci? Ehm.. nechcete se otočit?" Požádala jsem je.

"Jo jasně promiň." usmáli se na mě a hned potom se otočili.

Já se k nim otočila zády a začala se převlékat. Kalhoty jsem si oblékla rychle a to se dokonce vydrželi nedívat ale jakmile jsem si začala převlékat tričko, jejich pohledy už to nevydrželi a postupně se na mě začali dívat.

Tričko jsem si přehodila přes sebe a už byla opět oblečená. Otočila jsem se a hned si všimla jejich pohledů. Dělali, že se nic nestalo ale jeden se přece jen nestihl vzpamatovat tak rychle. Jeho zmatený výraz mě udivoval a ani nesledoval mě ale mou ruku. Sledoval mou jizvu, kterou jsem okamžitě skryla mou dlaní. Mám ji odmalička, stejnou jako Draco, když si nás značkovali jako budoucí smrtijedy.

"Děkuju kluci, tak já už zase poběžím jo?" Usmála jsem se na ně a konečně vyšší než Jordan Lee na podpatcích vyrazila za Viktorem.

Proč jsem jim to řekla? Probíhala mi v hlavě otázka, od věty kterou jsem řekla už dřív. Litovala jsem toho.

Jakmile jsem ho však uviděla stát samotného v zimním hnědém kabátě, jak na něj padal ledový mrazivý sníh, všechno mi bylo jedno. S nadšením a možná i malými obavami jsem přišla až za ním. Obmotala jsem si ruce kolem jeho krku a políbila ho. Věděla jsem, že tu někde ony musí být a sledovat nás ale nehodlala jsem to řešit. Viktor se z menšího šoku, který jsem mu udělala prudkým polibkem, vzpamatoval rychle a odpověděl mi na něj téměř okamžitě.

"Jdeme?" zeptal se.

Chytila jsem jeho ruku, a i sním vyšla směr Prasinky.