Double Trouble HP-FF

Chyceni při činu

Potom co jsem do sebe nahrnula pár toastů s máslem, jsem se zvedla a vyrazila na akci. Nejdříve jsem doběhla do pokoje a tam pro jistotu vzala pobertův plánek. Měla jsem ho pečlivě schovaný zastíracím kouzlem, takže ho nikdo nemohl najít.

Seběhla jsem schody do společenky, otevřela obraz a měla namířeno za Viktorem. Plánek jsem otevřela a vždy když někdo šel, tak jsem ho rychle zastrčila do mikiny. Zastavila jsem se před vchodem a podívala se na plánek. Jediný kdo byl v místnostech byl Tod. Otevřel dveře a vyšel ven. Než se stihly zabouchnout, přidržela jsem je a dostala jsem se dovnitř. Heslo nebylo potřeba.

Všude bylo mrtvo, jediná stopa, že tu někdo byl bylo žhavé poleno, které pomalu vyhasínalo. Prošla jsem přes jejich chladnou společenskou místnost až k pokojům. Jelikož to tu také neznali, měli na každých dveřích napsaná jména.

"Lumos." pronesla jsem kouzlo abych něco v temné chodbě viděla. Procházela jsem jí a přitom si četla jména majitelů pokojů.

1 Roman, Teodor, Poli a Feren

3 Taminius a Lokyr

Jakmile jsem uviděla dvě známá jména, rychle jsem vymyslela plán, vběhla do pokoje a nastražila past. Na kliku jsem dala bombu hnojůvku. Jenom lehké zatáhnutí za ni a mají nepříjemně smradlavý pokoj minimálně na dva dny. Pokračovala jsem chodbou dál.

4 Will, Hektor a Rudy

5 Miren a Sev

Řada pokojů pokračovala až do čísla 25. Dvacátý pátý pokoj byl těsně u okna, odkud přes závěsy vycházelo slabé denní světlo. Ještě jednou jsme se ujistila, že právě tohle je Viktorův pokoj a se strachem co tam najdu, jsem vešla do temného černo-rudého pokoje.

Kupodivu měl uklizeno a můj strach z neznámého opadl. Vytáhla jsem hůlku a řekla magickou formuli. Přede mnou se objevil dopis, do kterého jsem zapsala, co mu chci vzkázat. Dopis levitoval ve vzduchu pomocí kouzla Wingardium Leviosa a já se měla k odchodu.

Před vstupem do společenky Kruvalu jsem se zastavila a pro jistotu se podívala na plánek. Moje past na Toda a Lokyho mě musela zdržet déle, než jsem předpokládala, protože do společenky už přicházeli kluci. Proč se tohle stává vždy mě?

Zděšeně jsem zjistila, že po schodech jde Rudy s Mirenem a jako raketa jsem vystřelila do posledního pokoje. Sotva jsem zavřela, hledala jsem místo na úkryt. Skříň byla plná, pod postelí je to moc zřejmé a další místa se nenaskytovala. Moje tělo přejel studený, nepříjemný pocit a já zazmatkovala, protože se dveře do místnosti pomalu otevírali.

Podívala jsem se na své ruce ale nebyly tam! Povedlo se mi znovu zmizet. Do místnosti ale nevešel Viktor. Můj pohled spadl na plánek a tam jsem uviděla tři jména ve Viktorově pokoji.

Kaseya Rosalie Lithie Rosierová, Miren Pedeller a Rudy Dampen

"Rychle najdi to koště a pak musíme vypadnout." zašeptal jeden na druhého.

"Jak mám tady asi najít koště?! Zkus si to sám!"

Proč mu chtějí ukrást koště? Nemůžu to takhle nechat. Uviděla jsem knížku, která ležela na nočním stolku. Postrčila jsem jí a ta následně spadla.

"Kdo je tu?"

"Jsme tu sami nebuď naivní Rudy."

Oba se vylekali a já pokračovala. Stoupla jsem si za Rudyho a poklepala mu na rameno. Prudce se otočil ale já se mu s mojí mrštností z famfrpálu včas vyhnula. Pak jsem přešla k Mirenovi. Pode mnou zavrzala podlaha a oba se otočili mým směrem. Přešla jsem k němu a už jsme od sebe byli jen 10cm. Byl hezký, to se musí uznat. Černé rozházené vlasy s temnýma, andělskýma očima.

"Já jsem tady." Dýchala jsem mu na krk a jeho tep se začal zrychlovat.

"Slyšel jsi to?" Rudy jen záporně kývl hlavou

"Pojď vypadnem odsud, musí tady mít nějaká ochranná kouzla."

Oba doslova vyletěli ven a já se s vyčerpáním opět zviditelnila. Dýchala jsem zhluboka a pravidelně.

Po tomhle incidentu jsem na dopis musela ještě něco dopsat. Znovu jsem věnovala pohled plánku a teď už vážně viděla Viktora, jak přichází do pokoje. Přeměnit jsem se znovu nemohla a tak jsem udělala největší blbost, co mě napadla. Otevřela jsem okno a vyskočila z něj na střechu. Viktor mě ale musel vidět, protože se vyklonil z okna. Byl moc pomalý a tak mě nestihl spatřit podruhé.

Řeknu vám to takhle. Tohle byl nejhorší nápad, co jsem kdy měla. Byl skoro prosinec a venku mrzlo. Já jsem samozřejmě byla jen v mikině. Zákon schválnosti. Nějak se mi podařilo slézt a já se ocitla před hlavní bránou do hradu. Promrzlá jsem vběhla do společenské místnosti a zahřívala se mocnými, hřejivými plameny, které šlehaly z krbu.

/*