Double Trouble HP-FF

Kruval a Krásnohůlky

Vešla jsem do pokoje a pozdravila dvojčata. Byly asi jediné, které o mou maličkost alespoň trochu projevili zájem, to se často nestávalo. Teď bylo načase si vybavit věci, když v tom do pokoje vběhl Dean a zařval tak, až mě rozbolela hlava.

"Přijíždí sem dvě další školy pojďte se rychle podívat!"

Vzala jsem si hůlku, a jak řekl Dean, šla jsem se podívat. Vyběhla jsem ven z hradu a sledovala, jak se z jezera vynořila obrovská loď. To bude Kruval. Docvaklo mi okamžitě. Hned jak jsem uviděla letící kočár tažený pegasy, byl mi jasný původ druhé školy. Krásnohůlky. Škola mé mámy, v které měl náš rod bohatou historii a málem i mě samotné. Rozhodování, kam půjdu bylo velice dlouhé a vyčerpávající, jelikož oba mí rodiče byli pyšní na jejich původ a kořeny. Chvíli bych mohla mluvit o našem domě i jako o minovém poli ale nakonec jsme se společně rozhodli pro Bradavice.

"Pojď s náma." řekl někdo za mnou a proběhl jen se mi vítr prohnal vlnitými vlasy.

Sklopila jsem zrak na zem a zhluboka vydechla. Byla jsem si jistá, že zvolání rozhodně nebylo na mě. Poprvé však byl můj úsudek mylný. Zavolání se ozvalo znovu a tentokrát už i s mým jménem.

"Hej Kasey! Haló! Pojď představíme tě někomu."

Podívala jsem se do jeho očí a v nich zářila nedočkavost a nadšení. Usmála jsem se na kluky, které jsem již dnes potkala a běžela s nimi ke kruvalské lodi. Už jsme téměř doběhli ale já se zastavila. Co když to zvorám? Nikdy jsem se s nikým moc nebavila, a když už tak jen s Weasleyovými dvojčaty. Pokazím to.

Tod i Loky už tam doběhli a vítali se s ostatními. Já tam jen tak zůstala stát naprosto zmrzlá a sledovala je. Když jsem viděla jak na mě Loky ukazuje a všechny pohledy padli na mě, srdce se mi na vteřinu zastavilo a já ucítila už známý tlak na hrudi. Sledovalo mě asi 10 kluků z Kruvalu a jedním z nich musel samozřejmě být i nejlepší chytač na světě, můj vzor, Viktor Krum.

Vždy jsem chtěla chytat ale neměla jsem odvahu se přihlásit natož prosadit. Pozice chytače byla stejně vždy obsazená a já si tak přišla zbytečná a naprosto marná. Techniku jsem ovšem měla v malíčku o čemž vypovídaly například všechny triky Harryho Pottera, které jsem ho naučila já. Myšlenky se mi vrátily zpátky do svých kolejí a já si uvědomila, že tady teď stojím jako ledovec a cítím každý sval v mém těle naprosto napjatý stuhlý. Pomalými krůčky jsem začala couvat dozadu až jsem se prudce otočila a sprintem utíkala zpátky. Srabské, já vím.

Namířeno jsem měla do velké síně, kde teď nebylo ani živáčka. Všichni byli zaneprázdnění obdivováním příjezdu naší návštěvy a do začátku večeře stejně ještě zbývala asi hodina. Sedla jsem si k Nebelvírskému stolu, vytáhla hůlku a začala si neokázale procvičovat kouzla. Proč jsem utekla? Bože to je tak ponižující! Takhle se chovají děti! Mohla jsi mít nový kamarády. Vyčítala jsem si to stále dokola.

Čas rychle uběhl a do Velké síně začaly vcházet velké davy studentů a novém příchozích až mě to probralo z mého tranzu. Rychle jsem pomyslela, jak se mi vlasy rovnají a obarvují na hnědou s modrými konečky a až jsem otevřela oči, bylo hotovo. Výhoda Metamorfomágů. Nebylo překvapením, že si jako obvykle změny ani mě nikdo nevšiml.

Mou pozornost ovšem jako vždy strhly dvě nejzajímavější osoby, alespoň pro mě. Po jejich spatření se mi v hlavě zároveň mísilo hned několik emocí. Vztek, kterého jsem se od minulého roku ještě nezbavila a také náklonnost, kterou jsem k nim vždy chovala. Fred a George Weasleyovi chytači Nebelvírského famfrpálového družstva... moji přátelé. Nechtěně jsem si stále připouštěla. Od první společné cesty a školního dne jsme to my, kdo porušuje školní řád. Byli jsme to my.

Stačil k tomu jen jeden čin, jedno zaškobrtnutí a vše se sesypalo jako domeček z karet. Čekalo mě vyloučení, možná i vyšetřování pro užívání kouzel mladistvými ale to zdaleka nebylo to nejhorší. Zrada je ta nejhorší. Zaryje se až moc hluboko do vašich kostí a vaší ryzosti. Veškerá důvěra budovaná v průběhu několika let se proměnila v prach. Obětovala jsem se pro ně a dostalo se mi akorát pohledu na Freda jak si užívá s Parkinsonovou a výmluvy, že jejich jednání bylo způsobené kletbou. Poslední dobou by se nejradši líbal s každou holkou na škole.

Jestli to není už takhle dost jasné, tak odpověď je ano líbí se mi oba dva. A já jako naprosto naivní jsem se v průběhu šesti let i do jednoho z nich postupně a jistě zamilovala. Kdo by odolal těm zrzavým čupřinám. Sama pro sebe jsem se usmála.

Posadili se vedle mě a já se dost výrazně podivila. To je tak jednoduché zapomenout, co člověk provedl? To můj hněv není cítit přes celou místnost? Já ovšem ucítila něco jiného, a to mírnou vůni ohnivé whisky a hihňavé vody. Ihned jsem věděla, že už stihli oslavit nový školní rok.

/*