Double Trouble HP-FF

Pohár tří kouzelníků

Velká síň byla plná nedočkavých studentů, kteří se rozhlíželi, aby jim nic neuniklo. Všichni nedočkavě čekali na příchod čarodějů z Kruvalu a čarodějek z Krásnohůlek.

Jako na zavolanou Mcgonagallová lehce zacinkala na skleničku a tím utišila každého v místnosti. Napětí by se dalo krájet. Brumbál přistoupil k řečnickému pultu zdobeného zlatou sovou a začal mluvit. Vnímala jsem a soustředila se na každé jeho slovo. Je to přece pohár tří kouzelníků.

"Bradavice byly tedy vybrány jako pořadatel legendární akce Turnaje tří kouzelníku."

"Senzace." slyšela jsem dvojčata jak si povzdechli.

"Z každé školy je k zápolení vybrán jen jediný student. Vybraní zůstanou sami a můžete mi věřit nejsou to soutěže pro ustrašence. Ale o tom až později. Nyní přivítejte rozkošné dámy z Akademie v Krásnohůlkách a jejich ředitelku madam Maxim."

S lehkým otevřením dveří do síně vběhly studentky v modrých uniformách a já si byla na 100% jistá, že okouzlili každého přítomného kluka z naší školy.

"Nyní přátelé ze Severu." pokračoval Brumbál. "Hrdí synové z Kruvalu a jejich velmistr Igor Karkarov."

Dvěře se tentokrát rozrazily a v nich stáli Kruvalští. Tak tohle je lepší. Povzdychla jsem a zadívala se opět na Viktora Kruma, který vcházel do síně jako poslední. Rozhlížel se po celé místnosti, až se naše pohledy strětly a on jako by se nemohl odtrhnout. Moc jsem se tím nezaobírala a rychle odklopila pohled. Nevěřila jsem, že by vůbec mohla být možnost se mu zamlouvat. Proč si dělat naděje někde, kde jsou naprosto zbytečné. Nakonec byl to Viktor Krum a já, jen já.

Brumbál dál mluvil o turnaji tří kouzelníků a pak přišel na řadu Barty Skrk. Prý jsou nějaká nová pravidla či co.

"Po důkladném zvážení, se ministerstvo rozhodlo, že v zájmu bezpečnosti studentů se nikdo, kdo nedovršil 17 let nesmí přihlásit do Turnaje tří kouzelníků." Sotva to dořekl a většina na něj začala hlasitě křičet, že to není fér. Já měla mít své sedmnácté narozeniny už za dva dny, takže mě tahle informace nijak nezaskočila a bylo mi jasné, že jednoznačně budu jedna z přihlášených.

"To není fér chceme taky hrát!" křičely dvojčata.

"Stejně to nic nezmění." Zašeptala jsem a dál sledovala Skrka.

Brumbál všechny utišil a já už jen čekala až řekne, kdy mám papírek se svým jménem do ohně vhodit.

"a vhodit jej do plamenů nejpozději ve čtvrtek v tuto hodinu. Po vhození už není cesty zpět." Varoval nás ještě naposledy ale to už mi jeho slova letěla z druhého ucha ven. Pozornost nebyla jedna z mých silných stránek. V hlavě už mi totiž létaly různé úkoly, které by turnaj mohl obnášet. Můj otec se sám zúčastnil, i když nevyhrál. Prý použil špatné kouzlo, což mě vlastně udivuje, jelikož je to momentálně jeden z nejlepších bystrozorů. Už jen ale to, že byl vybrán je pocta.

Začala hostina a já si na talíř nabrala mé milované špagety. Padmu, která seděla naproti mě ovšem zaujalo něco jiného. Stále přebíhala očima mezi mnou a něčím za mými zády.

"Ehm Kasey víš, že tě Viktor Krum sleduje už takových dobrých 15 minut?"

Otočila jsem se a podívala se směrem, kterým se před chvílí dívala ona. Bylo překvapující zjistit, že má pravdu. Naše pohledy se střetly dnes už podruhé a ani jeden z nás ho nechtěl odvrátit. Měl tak krásné jemné, hnědé, oříškové oči až to bylo k neuvěření. Jeho výraz v jedné chvíli naznačoval chtíč a v druhé zase svou zmatenost. Bylo to jako by se v něčem ztratil... a nebo v někom.