Double Trouble HP-FF

Setkání s překvapením

Překvapivý klid vládnul Velkou síní, kde byl pohár umístěn. Zbývala jen poslední hodina na vhození svého jména, které jsem měla založené mezi stránkami knihy na precizně poskládaném kusu pergamenu. Já jen čekala, kdy se naskytne ta správná příležitost ho tam hodit.

Do místnosti vběhli Fred a George i s přibližně 20 dalšími lidmi. Vyžadovali si pozornost, takže měli něco za lubem.

"Přátelé, tohle jsme namíchali ráno." řekli

"Ale to nebude fungovat." odpověděla jsem provokativně.

"A to proč Rosierová?" každý se ke mě nahnul z jedné strany.

"Vidíte to? Tohle je věková hranice. Namaloval ji sám Brumbál."

"No a?"

"No a? Génia jako je Brumbál nemůžete oblafnout něčím tak primitivním jako jo postaršovací lektvar.

"Proto je to tak geniální." začal George.

"Protože je to tak primitivní." dokončil ho Fred.

"Můžem Frede?"

"Můžem Georgi?"

"Tak a do dna." řekli oba naráz a vypili lektvar. Skočili do kruhu ale nic se nestalo.

"Joooo!" radovali se oba a vhodili do poháru jejich 'přihlášky'.

Z poháru rázem vystřelily modré plameny a ty zasáhly oba Weasleyovi. Ti začali šedivět a jejich obličeje byly rázem celé zvrásčené. Jakmile se na sebe podívali, ani jeden z nich neváhal a začali se rvát. Já jen sklopila hlavu s úšklebkem a dál si četla. Všichni po nich pokřikovali a podporovali je. Mohutné dveře do Velké síně se znovu dokořán otevřely.

Pozvedla jsem hlavu a uviděla Viktora Kruma. Prošel věkovou hranicí, a když házel do poháru své jméno, jeho oči potkaly ty mé s úsměvem na rtech. Ten jsem mu opětovala a vycítila, že teď je ta vhodná chvíle. Teď nebo nikdy. Vstala jsem a nejistým krokem přicházela směrem k poháru. Viktor, který už to měl namířeno pryč, jakoby strnul po mém zaklapnutí knížky. Otočil se zpátky a sledoval, co se děje.

Vkročila jsem do kruhu a plameny sežehly mé jméno. Ohlédla jsem se a viděla všechny ty soudné obličeje. Pryč, a to hned.

Běžela jsem až do mého pokoje, kde na mě už na posteli čekal obrovský balík s mým jménem a jednoduchým přáním. Všechno nejlepší k narozeninám Rose. Pohled mi spadl ještě na menší balíček, musel být od Harryho. Vrhla jsem se po něm a rozbalila ho. Byla to nová násada na koště. Zaradovala jsem se a můj pohled následně spadl zpět na hlavní hvězdu večera.

Balící papír jsem okamžitě roztrhala na kusy a lehce odklopila víko. Dostal se mi pohled na  nádherné stříbrné náušnice a náhrdelník, ležící na černých plesových šatech, které se ke konci zbarvovaly do tmavé zelené, dlouhé až na zem.

"Děkuju mami a tati." řekla jsem nahlas a hned si je netrpělivě zkoušela. Vypadali perfektně ale nevěděla jsem na co mi jsou. Schovala jsem je tedy do skříně a padla do měkké postele.

/*

Mohlo být kolem druhé hodiny ranní a já se převalovala ze strany na stranu. Po asi půl hodině jsem pokus o usnutí vzdala a poddala se nespavosti. Chytla jsem tedy do ruky plánek a vydala se na menší procházku. Lehkým pomyšlením jsem se ještě pro pocit bezpečí zneviditelnila.

"Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti." zašeptala jsem a na pergamenu se objevily Bradavice. Bystře jsem prohlížela části hradu, kterými jsem procházela, abych náhodou nenarazila na Filche nebo nějakého prefetka. Do nosu mě ale trklo něco naprosto jiného. Fred. Seděl sám na Astronomické věži, zřejmě také polapen nespavostí nebo nočními můrami. Nohy mě vedly za ním až dokud jsem ho zpoza rohu nezahlédla. Seděl sám na římse a když uslyšel moje kroky prudce se otočil.

"Zase jen já." řekla jsem už pozměněným hlasem.

"Vyděsila jsi mě."

"Já vím ale nechtěla jsem. Co tu děláš?"

"Ani nevím. Hlavně přemýšlím o jedné dívce." Protočila jsem očima, aniž by to mohl vidět.

"Co se stalo?"

"Já..zradil jsem ji a naše přátelství se rozpadlo. Chci to všechno vrátit zpátky. Nemáš radu?" Mluví o mě, že ano?

"Musíš tomu dát čas. Zkus ji třeba pozvat ven a vyříkat si to s ní."

"Ona ale souhlasit nebude. Nechce už mít se mnou nic společného."

"Věř mi. Půjde s tebou, jen se snaž." Ticho se rozlehlo přes celé Bradavice, pak promluvil.

"Víš....taky..já.. rád bych tě viděl...Chci vědět kdo jsi."

Odmlčela jsem se a on netrpělivě čekal na odpověď.

"Ráda bych ti to řekla ale zavrhnul by jsi mě a navíc ti na mně nezáleží. Nemělo by to cenu."odpovídala jsem zrychleně a roztřepaným hlasem.
"Je to celé jen hra. Doopravdy tě ale nezajímám, věř mi." Pomalými kroky jsem šla za ním.

"Nezavrhnul bych tě..já..jen chci vědět kdo jsi. Rád bych se podíval do tvých očí."

Sedla jsem si vedle něj a on hned ucítil to teplo, které ze mě sálalo a podíval se na mě, i když opět nic nemohl vidět.

"Zavři je." řekla jsem a on je na souhlas hned zavřel. Pro jistotu jsem mu přes oči dala ještě ruku. Už jsem to zase byla já v celé své kráse. Naklonila jsem se blíž a pak své rty přitiskl na ty jeho. Nebránil se a naopak se ještě více poddal.

Proč? Kasey! O tebe se nezajímá, ty ho nezajímáš. To už přece dávno víš. Má zájem o tu holku, co teď sedí tady ale až odejdeš zase pro něj budeš nic. Odtáhla jsem se a on promluvil.

"Tak takové to je líbat se s andělem." usmál se a já s ním.

"Blbečku." Jemně jsem ho bouchla a pak ho znovu políbila. Přestaň a vzchop se! naštvaně na mě mluvilo mé druhé já.

"Jen je nech zavřené ano?" Byla jsem si jistá, že i kdyby chtěl, tak mě nepozná. Na sobě jsem měla černé legíny i mikinu a stačilo se jen otočit zády.

Ruka mi spadla dolů z jeho očí a já si to rychlostí blesku mířila pryč.

"Nechoď." řekl a rozběhl se za mnou. Zmizela jsem mu z očí a plná motýlků se dobelhala do pokoje.

Než jsem něco řekla Buclaté dámě, ještě jsem se podívala na plánek kde je Fred. Zrovna vešel na schody.

"Hrdost." řekla jsem rychle heslo a potichu vešla dovnitř. Do hlavy se mi vnuknul nápad. Sice měl být původně pro Draca ale Fred se momentálně stal ten, z kterého jsem si chtěla utahovat.

Představila jsem si jak se měním. Každá část mého těla se láme a vyvíjí. Jak se mi česají vlasy do stáhlého drdolu a jak rostu. Podívala jsem se do zrcadla, které bylo poblíž a nemohla uvěřit. V odrazu zrcadla předemnou stála Mcgonagallová! Až na její hlas, který jsem ovšem uměla velice dobře napodobit, jsme byly jako dvojčata. Naposledy jsem využila možnost ho zkontrolovat na plánku než pomalu přicházel od Buclaté dámy.

"Neplecha ukončena." řekla jsem ještě.

Vešel dovnitř s rozkošným úsměvem, celý se červenal a nevnímal okolnosti, až dokud nepozvedl svůj pohled na mě v této chvíli Mcgonagallovou.

"Pane Weasley! Můžete mi vysvětlit, kde se takto po nocích touláte?!" ječela jsem na něho.

"No já.."

"Nic neříkejte! Nechci slyšet žádné vaše výmluvy!" nastala druhá část plánu.

"Dnes máte štěstí, nechám to být."už chtěl odejít ale já ho nenechala."Měl byste se více soustředit na studium q trénink famfrpálu, pane Weasley! Přeci jen chceme vyhrát školní pohár. Nebo ne? A buďte tak hodný a zapojte do hry Rosierovou, famfrpál jí jde, pokud jste si nevšiml." zmateně se na mě podíval

"Jistě." odpověděl mi.

"Teď už jděte spát. A ať se to neopakuje."

Přeměnila jsem se, ze stolu popadla plánek a konečně šla také spát.

/*