Double Trouble HP-FF

Pobertův plánek

Po 15 minutách, co jsem seděla v pokoji a chystala se ke spánku mi na okno zaťukala Hedvika, Harryho sova. Otevřela jsem okno a pustila ji dovnitř. V zobáku držela tlustý kus pergamenu a s ním ještě dopis. Ten mi hned přistál do rukou a zbytek pustila na stůl pod sebou, načež hned odletěla. Otevřela jsem obálku a četla.

Moc děkuju za dnešní trénink myslím, že příští zápas díky tobě vyhrajeme s přehledem. Posílám ti ten Pobertův plánek, který jsi chtěla, snad víš jak s ním zacházet. Stačí ťuknout na plánek a říct "Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." jakmile ji budeš chtít zavřít řekni "Neplecha ukončena." jinak by si ho mohl číst každý.

Harry

Ze svého pouzdra jsem vytáhla hůlku a šla s pergamenem do koupelen. V těchhle hodinách už tady není k nalezení ani živá duše a já tak mohla mít jistotu, že se o téhle maličkosti nikdo nedozví. Špička hůlky mi padla na pergamen a já dál pokračovala v sepsaném postupu od Harryho

"Slavnostně přísahám že jsem připravena ke každé špatnosti."

Na pergamenu se pomalu začaly objevovat písmena, ze kterých se nakonec složil nápis. Pánové Náměsíčník, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák mají tu čest vám přednést Pobertův plánek.

"To jsou.....Bradavice." zašeptala jsem.

Sledovala jsem jak se na plánku objevují stopy, každé s přiřazeným jménem, plovoucím přímo nad nimi. Zaměřila jsem se na Freda a George, kteří nedokázali vydržet na jednom místě ani vteřinu. Oba se potáceli po hradu, jako by něco hledali. Nebyli ani tak daleko, sotva kamenem bys dohodil. Po chvíli se ovšem rozdělili a George, který odcházel ode mě měl zřejmě namířeno k astronomické věži. Fred byl o to jednodušší a obcházel Nebelvírskou věž po hlavních chodbách.

Z poza rohu jsem zahlédla velmi nechtěné jméno, které se každou vteřinku blížilo k Fredovi. Filch. V momentě jsem se zděsila ale jen tak jsem to nechat nemohla.

Jako jedna z největších výhod metamorfomágů je jejich schopnost měnit svoji podobiznu, což je všem známé. Pokud je ale tahle schopnost dostatečně cvičená dokáže fungovat lépe než lektvar neviditelnosti. Stačí se dostatečně soustředit a jste nic. Tahle schopnost si ovšem bere velmi vysokou daň. Pravidelné používání je nebezpečné a zrádné. Jednoduše řečeno. Proměňování v nic vás velmi rychle ovlivní a vy se začnete cítit stejně. Stejně prázdně. Tahle myšlenka ale musela opět počkat.

Zneviditelnila jsem se a běžela, co mi nohy stačily. Spatřila jsem Freda, přesně v moment, kdy se Filch vyřítil z temné malé chodbičky. Hrubě jsem ho popadla za ruku a vtáhla ho za velké školní závěsy. Plánek už jsem naštěstí měla schovaný v hábitu.

"Pšššt." Utišila jsem ho rukou přes ústa a pak konečně uviděl důvod mého chování.

Metr od nás procházel v celé své nekráse a šedých pomačkaných hadrech Filch. Po pár rozhlédnutích vypadalo, že už je v nedohlednu a my byli v suchu. Pozvolně jsem uvolnila sevření a on promluvil do ticha.

"Díky ale...rád bych věděl komu vlastně za tuto velkorysou záchranu děkuji. Kdo jsi?"

Stále se to ve mě pralo a výčitky, že jsem mu pomohla přicházeli. Nemějte mi to za zlé ale přece jsem ho tam nemohla nechat napospas Filchovi. Nemohl ovšem zjistit, kdo jsem. To nepřicházelo v úvahu. Nic jiného mě v této chvíli nenapadlo, a tak jsem pozměnila svůj hlas na hlubší a odpověděla.

"Dejme tomu, že jsem někdo, kdo nechce abyste se dostali do problémů. Zároveň i někdo, kdo zná Bradavice lépe než vy. Nejste jediní, kteří mají povědomí o tajných chodbách, zkratkách a hlavně vím o všem, co se tady šuškne."

"Jak to, že tě nevidím? Co jsi zač? Myslíš tím mě a George? Proč nás ochraňuješ?" Přišla palba mnoha otázek.

"Jsem metamorfomág, umím se ztratit, když je potřeba. Zmizet z dohledu, i když i bez toho je mě málo kdy vidět. Na ostatní otázky si ale budeš muset najít odpověď sám. Už tak jsem řekla příliš." Tajemno miluju a tohle jsem si nemohla odpustit.

"Zatím se měj." řekla jsem na rozloučenou a poslední, co jsem viděla byl jeho zmatený výraz, který jsem si ovšem velice užívala.

"Neplecha ukončena." Řekla jsem po cestě a co nejrychleji se dostala do své ložnice.

Sotva jsem skočila do postele, hned jsem usnula.

/*