Double Trouble HP-FF

Útěk

Teď, právě teď v tomto momentu jsem se bavila s mýma nejbližšíma. Pili jsme s Dracem a i Pansy se nevím proč přidala ale nijak moc mi to nevadilo. Smáli jsme se, povídali si, prostě byli všichni spolu a na tom záleželo.

Oba udýchaní po dalším tanci, jsme se na sebe dívali a pak mě chytil za ruku a někam mě táhl. Zastavili jsme se a on mi zašeptal do ucha.

"Skočím pro něco na pití."

Flirtovně se na mě podíval a pak odešel. Zatočila jsem se a chytila jsem se za hlavu. Ano vážně jsem teď trávila svůj čas s Viktorem Krumem. S tím, kterého tak obdivuji za jeho činy a schopnosti.

Harry se na mě podíval a pak se usmál. Přišla jsem k němu a vedle sedícímu Ronovi.

"Nepůjdete si zatančit?" zeptala jsme se. "Viktor šel pro něco na pití, nepřidáte se?"

"Asi ne ale díky." Promluvil mile Harry, a když už jsem chtěla odejít zarazil mě Ronův hlas.

"Co má můj bratr za problém? Co si o sobě vlastně myslí?" Podívala jsem se na místo, z kterého Ron ještě nespustil oči a uviděla Hermionu a George jak se spolu skvěle baví. Ronovi se vždy Hermiona líbila, jen to neuměl přiznat.

"Jen se musíš víc snažit.. a být rychlejší než ostatní jak vidíš. Ona tě má taky ráda." Řekla jsem naposledy a odešla.

Viktor mi podával pití a já se s radostí napila. Ucítila jsem známou chuť ohnivé whisky a on se zmateně díval na jeho skleničku. Nenápadně jsem poukázala na Freda a George a on hned věděl, co tím myslím.

Jen jsme tam tak chvíli stáli a pak se něco stalo. Něco v celku neuvěřitelného, co se nestává moc často. Moje rebelská část se vzbouřila a nějak prosadila názor, že to nemůže nechat dopadnout jen takhle.

"Pojď Krume, něco ti ukážu." zavolala jsem na něj a rozběhla se k Astronomické věži.

"No tak utíkej!" zakřičela jsem, když se mi vzdaloval. Bylo těžké běžet na vyskoých podpadcích ale kupodivu mi to šlo.

"Neboj já tě dohoním." Přidal na rychlosti a opravdu mě těsně před vchodem do věže chytil za pas a stáhl si mě k němu. Z jeho sevření jsem se vymanila a pak konečně otevřela dveře dovnitř. Jakmile uviděl výhled na jezero jeho pusa spadla dolů.

"Nádhera." zašeptala jsem a opřela se o zábradlí.

"To ty jsi nádherná." řekl otočil si mě, chytil mě za hlavu a pak mě chtěl políbit. Těsně předtím, než se naše rty spojili, jsme oba uslyšely přicházející kulhající kroky, Filchovy kroky. Rychle jsme stihli vběhnout pod astronomickou věž, než Filch vešel dovnitř.

Vypadalo to, že se rozhlíží a pak odchází ale to se nestalo. Pod mou nohou zavrzala podlaha a on varovně promluvil.

"Je tu někdo? Vylez, já tě slyším."

Něco mě napadlo. Co nejtišeji jsem přešla k jednomu z pohozených kotlíků a vytáhla z něj bombu hnojůvku. Po celém hradě byly schované zásoby. Pro případy, jako je tento.

Vyhodila jsem ji jednou z děr v podlaze nad námi a trefila se přímo k Filchovým nohám. Na nic jsem nečekala, popadla nechápavého, smějícího se Viktora za ruku a táhla ho do bezpečí. Bomba hnojůvka vybuchla a způsobila tak mlhu, přes kterou nešlo vidět.

Vyběhli jsme z věže a tou nejrychlejší cestou se znovu dostaly až do velké síně. Pořád tu zbývalo pár lidí, například Neville a Ginny nebo Hagrid a Maxim. Stáli na parketu a hýbali se do rytmu hudby.

Doběhla jsem s Viktorem rychle na parket.

"Dej mi ruce kolem pasu."

"Cože?" Nestihl zareagovat.

"Dělej!" zašeptala jsem a on tak udělal.

Opřela jsem se mu o rameno a nevinně se tvářila. Přes jeho rameno jsem uviděla Filche, jak pobíhá kolem i s tou jeho paní Norissovou a snaží se najít viníky.

"Máme je z krku." zašeptala jsem mu do ucha. Tmavě hnědé nekonečné oči, ve kterých jsem se každou chvíli ztrácela, se pořád prohlubovali. Pohled mi spadl na jeho rty, které byly trochu popraskané a zničené od různých úrazů nebo famfrpálových zápasů. Temné oči jsem uviděla znovu a teď už i cítila jeho rty na těch mých.

Nával energie mi projel tělem a mé prsty mu po chvilce projížděli velmi krátkými vlasy. Odtrhla jsem se od něj a pak se uchechtla.

"Něco k smíchu Rosierová?"

"Vždy a všechno." Ještě jednou jsem ho políbila a pak pokračovala v ladném tanci. Jeho ruce se o kousek snížily a pak jsem už jen vnímala, jak si mě jemně přitáhl ještě blíž k sobě.

Pousmála jsem se. Nikdo nám tuhle chvilku nemohl překazit a tak jsme si to oba naplno užívali a vykouzlený sníh nám padal na ramena.

Museli jsme tam být opravdu dlouho. Hudba už ani nehrála a zbyli jsme tu jen my dva sedící na židlích.

"Myslím, že by jsme měli jít, je celkem pozdě nemyslíš?"

"Jo to měli ale nevím, jestli to ještě na těch podpatcích ujdu. Počkej sundám si je." Řekla jsem mu a začala si sundávat lodičky.

"To nebude potřeba."

Chytil mě pod koleny a než jsem něco stačila říct, už mě nesl. Silné paže mě objímaly a nesly směrem Nebelvírská kolej. Smála jsem se celou cestu a modlila se ať nás neuslyší Popleta, školní strašidlo.

Stály jsme před buclatou dámou a ta nás pobaveně sledovala. Viktor mě konečně položil dolů na zem a já řekla heslo.

"Lví síla."

Obraz se otevřel a já vešla dovnitř. Opřela jsem se o jeho rám a zasněně se podívala na Viktora. Usmál se, třemi malými kroky přišel ke mě, chytil mě pod pažemi a nadzvedl mě. Smála jsem se jako poblázněná a on si mě stáhl k poslednímu polibku. Znovu jsem ucítila jeho rty. Byl to vyjímečný pocit a já věděla, že to já ho líbám, že já cítím jeho drsnou vůni a že je tu právě pro mě.

Znovu jsem uviděla ten jeho sladký pro mě trochu dětský úsměv a rozloučila se s ním. Než se obraz zavřel, naposledy jsem spatřila jeho oříškové oči a pak sjela zády po stěně. Měla jsem obrovskou radost, byla jsem konečně šťastná.

S námahou jsem se zvedla a doplazila do pokoje. S vyčerpáním jsem padla do postele ale jakmile jsem vedle mě uviděla prázdnou postel, vyděsilo mě to. Padma byla pryč. Na nic jsem nečekala a vydala se ji hledat.

První, co mě napadlo byly klučičí ložnice. Vystřelila jsem ze dveří a vběhla do klučičích ložnic. Po otevření prvních dveří jsem ji uviděla. Ležela v náručí Deana Thomase a on ji pevně tiskl k sobě. Dveře jsem zavřela a zase odcházela do svého pokoje.

Po nezměrně dlouhé době jsem si směla sundat šaty i podpatky a pořádně se vyspat.

/*