Double Trouble HP-FF

Nečekaná situace

Vzbudila jsem se ve stejné poloze, ve které jsem včera přemýšlela, neochotně se zvedla, upravila se a nakonec už scházela schody dolů na snídani. Pátek! Konečně!

Seděla jsem u velkého jídelního stolu a sledovala jak se ze začarovaného stropu snáší malé vločky sněhu, které se pomalu rozpouští.

Až jsem se konečně podívala ke Kruvalskému stolu už tam seděl. Prohlížel se mě a jakmile se naše pohledy střetly, zrovna když pil dýňovou šťávu se jeho koutek úst zvedl do malého nepatrného úsměvu, který byl směřovaný jen pro mě. Znovu jsem ucítila, jak se mi krev shromažďuje v tvářích a já začínám rudnout.

Jakmile jsem si uvědomila, že se do Velké síně hrne čím dál tím víc studentů, zatřepala jsem hlavou a okamžitě toho nechala. Fred a George si zrovna sedali přede mě a já s úplně prázdným břichem konečně něco zakousla. Vzala jsem si toust s máslem, stačilo mi to.

Hodiny probíhaly jako obvykle a ne nic zvláštního se nestalo. Se stejnou knížkou jako včera jsem si sedla na tu stejnou lavičku. Znovu všude pištěly studentky a já jen nechápavě kroutila hlavou.

Zrovna jsem četla o Bezoáru, když v tom jsem uslyšela známý hlas vykřiknout známé jméno Fleur. Moje hlava se s leknutím okamžitě zvedla a já uviděla Rona, jak stojí vedle Fleur a ještě se třepe z toho jak na ni teď zařval.

Na nic jsem nečekala a vyběhla k oběma dvěma.

"Jsi v pořádku Fleur?" Zeptala jsem se starostlivě. Ještě s menším šokem kývla a já už Rona tahala do Nebelvírské věže.

"Díky." promluvil.

"To máš jedno, řeknu Fleur, že jsi to tak nemyslel, pochopí to." pokývnul hlavou a my už stáli před obrazem, za tu cestu se k nám přidala i Ginny a pár dalších lidí.

"Rone, to bude dobrý. Rone." Opakovala pořád jeho mladší sestra.

"Lví síla." pronesla jsem nové heslo.

Jakmile jsme vešli do společenské místnosti, všiml si nás Harry a od krbu přišel k nám i s Hermionou.

"Co se stalo?" zeptala se starostlivě Hermiona.

"Pozval Fleur na ples."

"A ona řekla ne." Doplnila ji Hermiona.

"MmMm." Vydal ze sebe Ron nějaké zvuky a záporně zakroutil hlavou.

"Souhlasila?" Zeptala se Hermiona se zatajeným dechem.

"Nebuď pitomá. Harry, víš jak se na ně rád dívám..."

Rozhlédla jsem se a došlo mi, že tu nemám co dělat. Nechtěla jsem svojí přítomností ještě někoho otrávit a tak jsem odešla do pokoje. Učila jsem se do Bylinkářství, jako každý druhý den a to až do té doby, co do pokoje přišel Fred.

"Chtěl jsem si promluvit." řekl.

"O čem?" zeptala jsem se na půl zaujatě a na půl vystrašeně.

"Pamatuješ na ten den, co jsme se spolu opily?" Zeptal se, i když už věděl odpověď.

"Jasně, jako jediná." usmívala jsem se od ucha k uchu.

"Potřebuju vědět, jestli tam s náma ještě někdo byl. Já přísahám, že jsem tam včera někoho líbal a ty rty mi přišli až moc povědomé."

"O čem to mluvíš Frede? Nikdo jiný kromě nás tam nebyl."

"To chceš říct, že jsem líbal tebe?" tahle otázka mě zarazila, nevěděla jsem jak na ni odpovědět.

"To asi ne. Na tohle si nepamatuju." Snažila jsem se jakýmkoliv způsobem vyprostit ze situace.

"Říkala jsi, že si pamatuješ všechno."

"Myslela jsem, že si pamatuju všechno ale zřejmě ne. Moc jsem ti nepomohla, že?

"Na tom nezáleží, stejně ti děkuju." usmál se a pak odešel.

Osprchovala jsem se a měla v plánu si jít lehnout, jelikož bylo půl dvanácté. Moje tělo to však cítilo jinak a i po dvou hodinách jsem pořád byla vzhůru.

Nějak jsem se donutila vyhrabat se z postele a trochu se projít. Radši jsem si pro jistotu vzala plánek, jen kvůli Filchovi, aby mě nechytil.

Vešla jsem do společenské místnosti s už otevřeným plánkem. Na hlavě jsem měla kapuci ani nevím proč ale v téhle chvíli se hodila. Zrovna jsem stála uprostřed společenské místnosti, když se za mnou ozval jeho hlas.

"Kdo tu je? Můžem se projít spolu, stejně taky nemůžu usnout."

Zasmál se ale okamžitě se zděsil, protože v mých rukách uviděl plánek. Pevně jsem ho sevřela a pořád k němu stála zády. Stačil si všimnout i mé jizvy na mé levé ruce.

Zneviditelnila jsem se a teď už neviditelná se na něj otočila. Jeho oči se rozzářily.

"Ty jsi ona. Odkud máš ten plánek? Vzala jsi ho někomu?"

Pomalými kroky, abych neudělala žádný zvuk jsem se dostala ke dveřím do dívčích ložnic. Dveře jsem otevřela a on se na mě otočil, protože vydaly hlasitý, skřípavý zvuk. Můj pohled opět spadl na plánek. Běžel za mnou.

Doslova jsem vrazila do pokoje a tiše zavřela dveře. Co nejrychleji jsem si lehla i v botech do postele a přikryla se až ke krku. Dveře se najednou otevřely a v nich stál Fred. Rozhlížel se ale jakmile mu nepřišlo nic podezřelého, zavřel dveře a chtěl odejít. Na plánku jsem ale viděla i někoho jiného a to Mcgonagallovou, jak stojí před ním. Rozhovor započal, tohle už jsem nebyla já.

"Pane Weasley?! Co děláte v holčičích ložnicích? Můžete mi to nějak vysvětlit?"

"Ne paní profesorko."

"Dělám to nerada pane Weasley ale strhávám 15 bodů Nebelvíru. A teď odtud zmizte, ať už vás tu nevidím!" zakřičela ještě a on se vydal směrem pryč.

/*