Double Trouble HP-FF

Narozeniny

"Hej Lith..Lith no ták. Haló. Jsi v pořádku?" otevřela jsem oči a uviděla Draca. Musela být hluboká noc, jelikož byla všude tma až na měsíční svit, který prosvítal přes protrhané mraky.

"Co tu děláš?" Byla jsem zděšená a rozespalá.

"Musel jsem přijít. Prvně jsem nevěřil, že ti něco je, a že si ze mě Wood dělá srandu. Pak jsem uviděl tvé iniciály a věděl že celé tvé jméno vím z celé školy jen já. Co se ti stalo?"

"Trefil mě potlouk ale vyh.." Rychle mě přerušil.

"Ano já vím vyhráli jste, protože jsi chytila zlatonku dřív než Viktor Krum. To se ti povedlo. Mluví o tobě celá škola."

Usmíval se. To bylo poprvé co jsem ho viděla usmívat se, a to upřímně.

"Proč jsi na mě tak milý?" zeptala jsem se sama s úsměvem na rtech.

Pokrčil rameny a odpověděl.

"Rodina drží při sobě."

Chytil mě za ruku, a jak odcházel, tak ji nechal lehce padnout zpátky na postel.

Netrvalo dlouho a já zase propadla snům.

/*

"Prosím. Pusťte mě za ní."

"Odpočívá. Nemůžete ji rušit."

"Dobře ale aspoň jí tohle prosím dejte k posteli. Dnes má narozeniny." řekl neznámý hlas.

"Dobrá, to pro vás mohu udělat."

/*

Probudila jsem se do nového krásného dne. Dneska mám narozeniny! Už se nemůžu dočkat. Rodiče mi každý rok posílají ten nejlepší dárek a ještě mě žádný rok nezklamali. Rok od roku je to lepší a lepší. Co víc bych si mohla přál?

Jako už klasicky, téměř každé ráno, jsem pomyslela na barvu a hned se tak stalo.

Posadila jsem se na postel a podívala se na stůl. K mému překvapení tam ležely dva dárky. Jeden byl Černo-zelený. Hned jsem věděla, že je od Draca a tak jsem ho rozbalila. V krabičce byl náhrdelník s křišťálově zeleným kamínkem v podobě vlka. Okamžitě jsem si ho zapnula na krk a přečetla si vzkaz, který u něho ležel.

Nezapomeň rodina drží při sobě. Pokud něco budeš chtít, vždy tu pro tebe budu.
Jo a všechno nejlepší.
D.M.

Můj pohled spadl na druhý větší černý balíček s červenou stuhou. Okamžitě jsem se po něm vrhla a otevřela ho. Ležel v něm lístek a na něm zlaté malebné písmo.

Lepší chytačka než 'nejlepší chytač na světě'

Odklopila jsem lístek a pod ním ležela Zlatonka. Byla to ta ze včerejšího zápasu. Nevěděla jsem od koho je ale byl to krásný dárek.

Už jsem chtěla zavolat madam Pomfreyovou ale všimla jsem si posledního nejmenšího Červeno-oranžového dárku. Byla jsem zmatená. Nikdy jsem nedostala jiný dárek než od rodičů a najednou hned tři.

Co se děje?

Otevřela jsem krabičku a uviděla tam tu nejroztomilejší věc na světě. Byl to přívěšek s malým ptáčkem. Prohlížela jsem si ho a váhala. Jen dva lidé, které znám, mají patrona v podobě ptáka, a to přesně straky. Frederick a George Weasleyovi. Nakonec jsem nad tím mávla rukou a nasadila si ho na krk k vlkovi. Pasovali k sobě.

Zvedla jsem se z postele a došla za madam Pomfreyovou. Dala mi vypít poslední lektvar a mohla jsem odejít. Bylo půl desáté a já nechtěla hned na začátku školního roku zameškat další hodiny. Rychle jsem doběhla do pokoje pro učebnici na přeměňování a vyrazila do učebny. Vpadla jsem dovnitř a všechny pohledy padly na mě.

"Moc se omlouvám já byla na ošetř.."

Nestihla jsem to doříct, protože dvojčata začali tleskat a ostatní se postupně přidali.

"Jo! Kasey porazila Viktora Kruma!" zakřičeli dvojčata zároveň. Vykouzlilo mi to na tváři úsměv a já se nedokázala přestat culit.

Za potlesku a hlasitého pískání jsem si sedla do lavice k Harrymu.

"Tak toho už necháme ano?" Zklidnila je Mcgonagallová a pokračovala dál ve výkladu.

"Kase.. Ví to celá škola. Všichni si teď z Viktora utahujou, že ho porazila holka." usmál se na mě Harry.

"Jakto?"

"Prostě si všechny překvapila. Taky se po škole povídá, že za tebou chtěl jít i na ošetřovnu ale madam Pomfreyová ho tam nepustila. Jo a možná budeš letos chytat místo mě." řekl klidně.

"Cože?! Brzdi, tohle je moc informací najednou."

"Jsi lepší než já. Všechno jsi mě přece naučila ty. Jo mimochodem všechno nejlepší. Dárek jsem ti dal do pokoje." zasmál se.

"Ale to nikdo neví."

"Tak už ticho vy dva!" Přerušila nás Maggie.

Děkuju Harry. Naznačila jsem rty.

Hodina skončila a já se sotva dostala z učebny přes obrovský nátlak studentů.

To se mi stalo i něco s hlavou? Pomyslela jsem si, potom, co jsem si vzpomněla, že dnes je poslední možný den na přihlášení do turnaje.

Vyučování skončilo rychle potom, co jsem na první půlce vůbec nebyla a já si to mířila do knihovny. Čekala mě esej do bylinkářství, což ale byla brnkačka. V podstatě jsem to psala z hlavy, i když je občas lepší informace si ověřit nebo se poradit.

Dnes to bylo ale poprvé, co jsem v knihovně viděla Freda. Zrovna vešel dovnitř, když jsem si sedala a hledal nějaké knížky v sekci přeměňování. Naštosoval na sebe asi šest knížek, které potřeboval, si ke mě přisedl a začal se jimi prodírat. Pohled mi spadl na název a hned jak jsem ho přečetla jsem se zhrozila. Vše co potřebujete vědět o Metamorfomázích Hledá mě. Sakra!

"Hele.. Nevíš něco o.."

"Metamorfomázích?" ukázala jsem na knížky. "Jo něco jo. Proč bych ti o tom ale měla říkat?"

"Jen mi řekni jestli neznáš někoho, kdo je ale musí to být holka. A taky jak to funguje"

"Znám jak holku tak i kluka ale nemůžu ti říct, kdo to je. Slíbila jsem to. A odpověď na tvou druhou otázku. Metamorfomág si představí jak se mu mění barva vlasů nebo nějaká jiná část těla. No a ta část těla se prostě změní na to co dotyčný chce. Nebolí to."

"Wow víš o tom hodně." usmál se a zastrčil mi za ucho pramen vlasů. Moje srdce poskočilo.

"Přestaň Weasley, nic to na našem vztahu nemění." Rychle jsem obrátila.

"Víš, v noci jsem potkal dívku. Neviděl jsem ji ale musela být naprosto dokonalá." Podíval se na můj hrudník. Prvně jsem si myslela, že se mi dívá na prsa ale oči mu směřovaly trošku víš, a to na můj nový přívěšek.

"Hezký přívěšek." Poukázal na něj a já se pro sebe lehce usmála. Rychle jsem zase nasadila svůj nepřítomný výraz, sbalila knihu, kterou jsem četla a vydala se pryč.

"Užij si hledání Weasley." řekla jsem a vydala se do Velké síně.

/*