Double Trouble HP-FF

Fred? Ne George

Viktorův pohled

Získal jsem vejce a všichni kolem mě pobíhali a pořád něco říkali, já je ale neposlouchal. Chtěl jsem vidět jen jednoho člověka a tím byla Kaseya. Už nějakou dobu ji sleduji a řeknu vám, že je podle mě naprosto dokonalá. Mám ale takové domnění, že chodí s Potterem. Nic proti němu nemám, ale když jsem je dnes uviděl, ucítil jsem zvláštní pocit.

Byl tady ještě jeden člověk, který mě zajímal. Někdo, kdo mi pomohl se splněním úkolu. Někdo, kdo mi řekl, že půjde o draky. Asi před 8 dny jsem uviděl z mého pokoje někoho utíkat oknem a pak jsem našel ten dopis.

První úkol jsou draci. Pro každého jeden. Draka musíš nějak omráčit či znehybnit, v krajních případech i zabít, aby jsi získal zlaté vejce, které ochraňuje. Snad ti tahle informace nějak pomůže. Jen taková rada na závěr. Dávej si pozor na své blízké nachytala jsem je, jak se ti snažili ukrást koště. Schovej si je někam na bezpečné místo.

Tvůj Přítel

Pořád jsem nepřišel na to, kdo to byl. Ptal jsem se jestli někdo někoho neviděl ale všichni tvrdí, že byli na večeři. Od toho dopisu moc nevěřím svému okolí. Vím ale jedno, je to dívka. Prozradila se v páté větě, kdy poukázala na skloňování. Zase jsem si vzpomněl na Kaseyu. Nějak mi tu dívku připomínala.

Věděl jsem, co musím udělat dřív než Potter a to...Procházel jsem chodbou, když v tom jsem uslyšel rozhovor mezi Potterem a Grangerovou, která taky není zrovna k zahození.

"Vážně mě to nebaví. Pořád se hádám s Ronem a teď si ještě všichni myslí, že chodím s Kase. Jo chci ji pozvat na ten ples ale to neznamená, že spolu hned musíme chodit." Musel jsem se pousmát. Nechodila s ním, to byla dobrá zpráva ale vyvážilo se to druhou pro mě špatnou zprávou.

"Já vím ale Ron na tebe nemůže být naštvaný věčně, a navíc to s Kase se vyřeší, věř mi."

O zbytek jsem se nezajímal, hlavní jsem slyšel. Vydal jsem se tedy do svého pokoje.

Pohled Kasey

Vešla jsem do společenské místnosti. Celá Nebelvírská věž oslavovala Harryho úspěch. Prošla jsem kolem nich přímo do svého pokoje. Zrovna jsem si sedla na postel, když někdo zaťukal na dveře. Ty se otevřeli a v nich stál Fred.

"Říkala jsem ať na mě nemluvíš Frede." řekla jsem mu do očí. Věnoval mi nechápavý pohled a pak se usmál.

"Jsem George." Na tváři se mi také objevil úsměv. Poklepala jsem na volné místo na posteli vedle mě. On si spokojeně sedl.

"Kase já.. víš jsem tady, abych se tě zeptal jestli mu nemůžeš dát ještě jednu šanci." Chtěla jsem promluvit ale on mi dal prst na rty. Ucítila jsem teplo, které vyzařovalo z jeho prstu, byl nervózní.

"Nejsem tady, protože by mě poslal on. Jsem tady, protože se o něj začínám bát. Chvíli dole slavil s ostatními ale jak tě uviděl, hned si vzpomněl na to, jak jste se pohádali. Teď sedí na pokoji a jen sleduje prázdné stěny. Vytratila se z něho všechna legrace. Potřebuje tě. Já tě potřebuju. Možná jsi se změnila ale dej mu šanci, i on se změnil. Prosím. Snažil se si tě jen udobřit ale zase se mu to nepovedlo. Chce aby jste byli.."

"Hej Kasey? Máš ten úkol do lektvarů? Nějak nemůžu najít jak se ten lektvar míchá." vtrhla do pokoje Parvati.

George na ni hodil zvláštní pohled, na který jsem neviděla a ona si nás konečně všimla.

"Ehm.. soráč." řekla provinile ale z pokoje už neodešla. "Mcgonagallová nás rozehnala do pokojů, takže ať už jste tu probírali cokoliv, budete si to muset říct zítra." Ani se na nás nepodívala a nos měla pořád zastrčený do jedné z velkých tlustých učebnic.

"Jo ještě něco, než přijde Levandule měl by jsi zmizet. Je do tebe tajně zabouchlá Weasley."

"Počkat co?" Promluvili jsme oba zároveň.

"Má přijít do našeho pokoje?" Je pravda, že já nesnáším Levanduli.

"Já se jí líbím?" zeptal se Fred.. ten hajz.. vlastně George.

"No a jak už jsem říkala, tak včera se na mě usmál."

"Wow máš štěstí. Cedric je krásnej." ozývaly se hlasy těsně za dveřmi.

"Zřejmě už je pozdě." Parvati se uchechtla a do místnosti vstoupila Levandule i s tou její smečkou, když uviděla George otevřela pusu a pak se začala červenat.

"Zachraň mě. Prosím." zašeptal ještě.

"Tak pojď Frede, Harry říkal, že už na tebe čeká." Jakmile jsem řekla jméno druhého dvojčete, Levandule vydechla, zatvářila se naštvaně a odešla. Zřejmě má ráda jen George.

Falešný Fred rychle vystřelil z místnosti a já za ním.

"Jsi geniální. To by mě nenapadlo. Děkuju." Usmál se.

"V pohodě. Kámoši si pomáhaj." Z ničeho nic mě objal. Nečekala jsem to ale pak jsem ho také silně zmáčkla.

"Popravdě.. Georgi... nemůžu jít s tebou? Chci si promluvit s Fredem."

"Jasně." souhlasil a já ho následovala do jejich pokoje.

/*