Double Trouble HP-FF

Zapovězený les

Slibuju, že přijdu." Usmála jsem se ještě jednou jako Hermiona, podívala se do země a pak se zase zneviditelnila.

Měla jsem ještě dost práce a tak jsem rychlým krokem vyrazila do svého pokoje. Jakmile jsem dorazila dovnitř, čekal tam na mě na posteli dopis. Zmateně jsem naklonila hlavu a na dopis nečinně zírala.

Zvědavost mě přemohla, já skočila na postel vedle dopisu a vzala ho do ruky. Byl to úplně obyčejný pergamen zdobený zlato-červenými okraji a uprostřed byla pečeť s iniciály VK. V životě jsem krásnější dopis neviděla. Otevřela jsem ho tedy a četla ručně napsané řádky červeným, přímo rudým inkoustem.

Kasey,
Musel jsem na rychlo odjet zpátky do Švýcarska. Moc mě to mrzí ale budu tu muset zůstat do konce vánočních prázdnin. Vše ti povím, až se vrátím. Dávej na sebe pozor a měj kolem sebe stále své přátele.
S láskou Viktor

Smutně jsem si prohlížela slova a stále dokola si je opakovala v hlavě s jeho hlasem, jako by je četl právě on.

Dopis jsem však odložila a šla pracovat na něčem, co by mě od něj odreagovalo. Z pod postele jsem vytáhla přísady, a ty které mi chyběly jsem vytáhla z tašky kterou jsem měla u Snapea ve skladu.

Pod kotlíkem jsem zapálila oheň a podle receptu do něj přidala všechny přísady. Přišla na řadu poslední věc, a to nakreslit nad lektvarem ležatou osmičku a vyslovit:
"Felixempra."

Z čísla rázem začaly padat kusy hořícího pergamenu a ty jakmile dopadly na hladinu lektvaru, proměnily jej na zlatavou tekutinu, z které prskalo zlato, jako skákající rybičky.

Bylo půl 1 ráno a já věděla, co budu dělat dále, jelikož se ke mě únava nehodlala dostavit. Vzala jsem hůlku a sotva jsem s ní mávla, už jsem měla na sobě zimní černý kabát s šálou naší koleje.
"Hop." Zvolala jsem do ticha a do ruky mi hned skočilo moje koště.
Otevřela jsem okno, stoupla si na parapet, pak si sedla na koště a vylétla ven z hradu. Doletěla jsem až k zapovězenému lesu, kde jsem přistála a z koštěte slezla. Položila jsem ho k nedaleké cestě a běžela po louce na to podivné místo. Před očima mi začali probíhat obrazy mých vlastních stop. Jako bych tu už jednou šla, přesně na tom stejném místě v ten stejný čas. Tělem mi projížděl mrazivý pocit od hlavy až k patě a já se ho nijak nemohla zbavit. Po chvíli hledání jsem ji uviděla, asi 45 centimetrová žlutá rostlinka, která nešla přehlédnout. Moje poslední přísada do lektvaru zářila uprostřed naprosté tmy a já od ní nemohla odtrhnout zrak. Přiblížila jsem se k ní, a pak ji utrhla. Jakmile jsem to udělala tak rostlina přestala světélkovat. Vydala jsem se tedy zpět pro koště a následně do hradu. Oknem jsem se dostala do svého pokoje, uklidila koště a konečně jsem měla možnost dokončit svůj lektvar.

Rostlinku jsem pomocí mé hůlky zvedla do vzduchu a vymačkala do zkumavky její výtažek. Zkumavku jsem držela v ruce a položila hůlku, s kterou na zem spadla i rostlina, jelikož jsem se na její udržení ve vzduchu nesoustředila.
Výtažek jsem nabrala do kapátka, z kterého jdem pak jednu kapku přidala do mého lektvaru.

Bylo hotovo. Množství odpovídalo dvou malým lahvičkám, jež jsem naplnila a uschovala do kufříku pod postelí.

S pocitem vítězství jsem se konečně odebrala do říše snů.

/*