Double Trouble HP-FF

"Ale nevyhraješ."

Konečně se mi zaostřil obraz a já uviděla, pro mě opět nového, studenta z Kruvalu. Dlouhé vlnité černé havraní vlasy mu padaly do očí a já se ztratila právě v těch jeho smaragdově zelených. Celý v černém s dlouhým kabátem, tričko s názvem kouzelnické kapely Weird Sisters, která hrála na vánočním plese, džíny a k tomu všemu ještě velké boty se štítkem Dr. Martens.

"Hele, když už jsi mě tak skolil, mohl by jsi mi prosím zavolat Lokira a Toda?"

"Jasně, moc rád." Vydal se zpět do kruvalské 'koleje'

"Jo a jestli chceš, tak přijď dnes na party do nebelvírské! Pokoj 48."

Z dálky na mě kývnul a pak se dveře zabouchly.

"Proč dneska pořád křičíme?" Zeptala jsem se hloupě.

"Mě se ptáš? Jak já to mám vedět."

Oba vysmátí jsme dále čekali na dva mé kamarády. Vyřítili se ze dveří a já jim padla do náruče.

"Kase!!" Oslovil mě Lokir

"Kasey!" A to stejné udělal Tod

Stáli jsme všichni tři v objetí.

"Dnes pánové, vás zvu na party vašeho života!"

"Lokire, tak přece jenom budeme zachráněni." Řekl Tod užasle.

"Jo Tode, asi teda rušíme náš plán prasknout šampus a jít spát."

"Vy jste chtěli co, prosím?" Řekla jsem s neuvěřením v hlase.

"No, no..." zadrhával se Lokir

"Buďte ready kolem 7-8. Nebelvírská kolej a pokoj 48." Zopakovala jsem dnes již po několikáté a každému z nich dala pusu na tvář na rozloučenou.

"Odkud znáš studenty z Kruvalu?" Zeptal se mě Oliver.

"Nevěřil bys, jak málo stačí k seznámení. Třeba taková nevolnost na lodi." Uchechtla jsem se.

Vrazili jsme do mého pokoje, kde už stál George a stoly byly plné jídla, které přinesl.

"Úžasnej... prostě úžasnej jsi." Skočila jsem mu kolem krku.

Sotva jsem to ale udělala už jsem je vyháněla.

"Už jděte! Potřebuju se nachystat! Však je už po páté!" Tlačila jsem každou rukou jednoho do zad a přímo ze dveří.

"Sejdeme se tady o půl 7 ano? Jen my tři a party začne v celou." Dořekla jsem poslední slovo, ani nečekala na odpověď a silně bouchla s dveřmi.

Úsměv mi okamžitě spadl a já jen chvíli stála a přemýšlela, co budu dělat, jak budu pokračovat. Mám ještě čas ale ten nevydrží věčně. Musím ochránit ostatní ale když se dám na stranu zla, taky jim ublížím.

Zatřepala jsem hlavou a vydala se do sprchy se uvolnit. Trvalo mi docela dlouho se z ní dostat, jelikož pocit proudu vřelé vody, jak stéká po mém těle byl nadnášející. Smívala jsem ze sebe všechnu tu bolest, která společně s krví z rány odtékala kanálkem.

Vyšla jsem tedy ze sprchy do koupelny zaplněné párou a zamlžené zrcadlo utřela rukou aby opět odráželo můj obraz, a také celé místnosti. Pohmožděniny teď byly mnohem méně viditelné kvůli mé zarudlé kůži z horké vody. Na moment jsem dokořán otevřela okno a všechna pára v okamžiku zmizela.

Přešla jsem do teplejšího pokoje, kde jsem si vybrala outfit v podobě semišových smrkově zelených šatů s límečkem, dlouhým rukávem a černými silonkami a začala jsem se líčit. Namalovala jsem si černé linky které byli obtažené zelenými stíny. Mávnutím hůlky se zavřelo okno v koupelně a mým pomyšlením se mi vlasy změnili na vlnité hnědé s blond undercutem.

A jdeme na to. Řekla jsem si v mých myšlenkách a soustředila se na kouzlo, které chci provést.

Zavřela jsem oči a hůlkou udělala kolem své hlavy oblouk. Kolem místnosti se vytvořila zvuková bariéra, stejná jakou jsem viděla u Cedrica, abych odvrátila pozdější možnou návštěvu profesorů a nezvaných osob.

Zlozvyk v podobě závislosti se na mě již podepisoval a já z kufru vytáhla další balíček cigaret.

"Incendio." Vrchol hůlky vzplanul a já si o ním zapálila onu cigaretu.

Seděla jsem na posteli nohu přes nohu a potahovala kouř z doutnajícího tabáku.
Hned, jak se mi nicotin dostal do oběhového systému, jsem ucítila uvolnění a malátnost.

"Máš jednu navíc?" Přišla otázka z otevřených dveří.

"Navíc? Navíc nikdy ale ráda ti jednu dám." Usmála jsem se, z krabičky vytáhla další. Ruku, v které jsem ji držela, jsem natáhla k černovlasému kruvalskému studentovi. Na sobě měl černý potrhaný svetr, černé džíny a vlasy vyčesané do mužského drdolu. Musím říct, že jsem k němu vzhlížela. Vysoký musel být minimálně dva metry.

"Jsi tu brzo." Poznamenala jsem, když zapaloval tabák.

"Raději bývám všude dřív, než abych chodil pozdě. Navíc jsi mi neřekla přesný čas."

"Moudré. Já si třeba nemůžu pomoct a všude chodím pozdě. Zlozvyk, hádám... Hodláš být tajemný celý večer, nebo mi prozradíš své jméno?" Zeptala jsem se neomaleně.

"Zřejmě si na něho budeš muset přijít, rád bývám tajemný."

Zakroutila jsem hlavou v nesouhlasu a hodila po něm úšklebek. "Stačí se zeptat Lokira nebo Toda."

"A v tom by byla jaká zábava, prosím tě?" Potáhnul si a naklonil se blíže ke mě až se naše rty téměř dotýkaly. Vyzařovala z něho tak obrovská přitažlivost... žádná by neodolala.

"Žádná." Kousla jsem se do rtu, podívala se na ty jeho, a pak se oddálila.

Nevyhraješ. Pomyslela jsem si.

"Ale ano vyhraju." Odpověděl on nahlas.

Na chvíli jsem zamrzla, dokud mi to nedošlo.

"Takže nejen, že neznám tvoje jméno ale ty jsi i Nitrozpyt." On jen hrdě kývnul hlavou a v tom do místnosti vrazil Oliver a George.

"Kase! Jsme tady!" Zakřičeli, dokud si nás  nevšimli sedět vedle sebe na posteli.

/*