Double Trouble HP-FF

Prohry a výhry

Všechny hodiny skončily a já se šla projít do zahrady. Mého společníka mi dnes dělala kniha o Antigravitačních stromech, jedna z mála, kterou jsem ještě nečetla. Sedla si na lavičku, kde mi vítr lehce pročesával vlasy a pustila se do čtení.

Zrovna jsem začínala kapitolu osm, když mi někdo zezadu přiložil ruce na oči. Ucítila jsem vůni citrónů a hned věděla, kdo je ten tajemný.

"Draco přestaň!" řekla jsem, on spustil ruce a přisedl si za mnou.

"Jak jsi?"

"Tvoje kolínská, či co to je. Ale voní hezky." uchechtl se nad mou poznámkou.

"Doufám, že se ti líbil dárek k narozeninám."

"Že líbil? Je perfektní!" usmívala jsem se od ucha k uchu a on dělal totéž. To bylo něco, co na něm zrovna moc často není vidět. Jeho pohled se zaměřil směrem za mě a on se vrátil ke svému pomurému já.

"Nedívej se tam. Prosím." řekl ustaraně ale to bych nebyla já abych poslechla. Otočila jsem se tedy a v obličeji jsem rázem měla stejný výraz jako Draco. Stál tam Fred v celé své kráse a to s Levandulí. To si dělá srandu ne? Vážně ji teď políbil?! Po tvářích mi začali stékat slzy. Proč to stále tak bolí? Draco si toho všiml, neváhal ani vteřinu a chytil mě do pevného objetí.

"Neřeš to je to idiot. Nakopu mu prdel hajzlovi!" řekl naštvaně a chtěl odejít ale já ho zastavila.

"Zůstaň." poslechl a znovu mě sevřel v náruči. Slyšela jsem kroky po štěrkovém chodníčku a uviděla je, jak prochází. Už bylo dost slz pro něho uroněných. Dělá to zase, zase motá hlavu první, kterou uvidí a tím ji motá i mě. Já už ho ale zachraňovat nehodlám. Fredův pohled spadl na nás a on se udiveně podíval.

"To s ním jako randíš Kasey? S ním? Vážně?" ukázal na naštvaného Draca.

Podívala jsem se mu do očí a zopakovala úplně stejná slova, která řekl před chvílí.

"To s ní jako randíš Frede? S ní? Vážně?" Darovala jsem mu svůj pohled alá nikdy už tě nechci vidět ty idiote.
A to jsem mu začínala opět věřit. Ubohé ode mě.

Jakmile Levandule uslyšela Fredovo jméno, zarazila se. Zmateně se na něj podívala a něco řekla. To už jsem ale já vypouštěla z hlavy a rozběhla se směrem do svého pokoje.

"To snad nemyslíš vážně Weasley! Jsi ubožák." poslední Dracova slova před velkou ránou.

Nebyla bych to já, kdyby moje nemotorné já ještě něco po cestě nezvrtalo. Prudce jsem narazila do Viktora Kruma a jeho oči se setkali s těmi mými.

"Jsi v pořádku?" V okamžiku, kdy uviděl ty mé plné slz a zloby, měl nutkání něco říct. Já jsem mu však tu šanci ani nedala a stihla utéct, než se zeptal na něco dalšího.

"Hrdost." řekla jsem mezi vzlyky heslo.

"Promiň zlatíčko ale heslo bylo změněno, takže tě dovnitř nemůžu pustit." řekla mi Buclatá dáma.

"Cože?"

"Copak vám to neříkali v hodině historie?"

Díky Weasley, zase za to můžeš ty.

Vážně se tohle musí stát mě?! Děláte si pr...

"Někdo potřebuje zachránit?" řekl známý hluboký hlas. "Obětavost."
Otočila jsem se směrem odkud přicházel a uviděla tam Olivera.

"Vezmi si koště, vybiješ si energii ve famfrpálu. Chci tě za pět minut vidět na hřišti, mám pro tebe speciálního trenéra." Ani mrknout jsem nestihla a on hned věděl, co se mnou.

Buclatá dáma mě pustila dovnitř a já poslechla Olivera. Vzala jsem si koště a bez ohledu na to, že se nesmí létat mimo famfrpálové hřiště, jsem vylezla z okna, nasedla na něj a letěla k hřišti.

Hned mě znovu přivítal Oliver a z šatny vyšel třetí člověk, který měl být pravděpodobně můj učitel.

Viktor.

Abych pravdu řekla, moje nálada se rázem otočila a já byla opět ve svém živlu. Trénink od nejlepšího chytače na světě, kde já vzala to štěstí.

"Takže Kasey tohle je.." přerušila jsem jeho snahu o seznámení.

"Viktor Krum. Já vím." Usmála jsem se a prohlédla si ho od hlavy až k patě. Wow.

"A tohle je.." Pro změnu ho přerušil Viktor.

"Kaseya Rosierová. Já vím." opakoval po mně.

"Tak fajn. Chci, aby jsi trénovala tady s Viktorem. To co jsem tehdy viděl bylo úžasný a já chci, aby jsi se zdokonalila ještě víc. Viktor souhlasil, a tak jsi tady. Já vás tedy nechám, musím si ještě něco zařídit. Takže se uvidíme na vybírání šampionů." Řekl naposledy a odešel.

Viděla jsem na jeho očích ten chtíč se zeptat, co se stalo ale nakonec to neudělal. Nastala trapná chvíle ticha, kterou po chvíli prolomil.

"Dobře. Tak teda začnem. Prvně mě zajímá co máš za koště."

Trochu jsem nadzvedla svůj Nimbus 2003 a on se udiveně podíval.

"Nejnovější vybavení. Máš vše s čím létají profesionálové. To ti bude stačit ale nezapomeň, že vybavení nedělá dobrého hráče. Tak, prvně mi ukaž, co dokážeš. Pak tě něco zase naučím já."

Na nic jsem nečekala, vzlétla a prosvištěla okolo obručí. Ve vzduchu jsem udělala svižnou otočku a letěla nahoru. Vyhnula jsem se potlouku a letěla výš. Až jsem byla spokojená s výškou, ve které jsem byla, koště jsem pustila. Rychle padalo směrem dolů a já s ním.

Viktor mě uviděl, pohotově reagoval a už mi letěl na pomoc, kterou já ale vůbec nepotrěbovala. Vše jsem měla perfektně načasované. Zbývalo sotva dvacet metrů před zemí, já popadla své koště, které jsem dostihla a znovu vzlétla. Přistála jsem celá udýchaná na zem a sledovala zmateného Viktora.

"To jsi nečekal co?" vychrlila jsem ze sebe.

"Jsi dobrá. Popravdě víc než dobrá. Mohla by jsi klidně hrát Famfrpál na mistrovství světa."

"Vážně?!" radostně jsem poskočila."Promiň to normálně nedělám a zas nepřeháněj, mohlo by mi to přerůst přes hlavu." začervenala jsem se.

"Kaseyo... chtěl js.."

"Hej Kase!" přerušil Viktora Harry. "Za deset minut začíná vybírání do turnaje rychle pojď, třeba vyberou tebe.

"Cože? Za 10 minut?!" vyjekla jsem a rychle utíkala do velké síně. Nevím co tam dělali ti dva ale za mnou neběželi. Po cestě jsem si ještě stihla kouzlem svázat vlasy do vysokého drdolu, abych se aspoň trochu upravila.

/*