Double Trouble HP-FF

Starý přítel

Běžela jsem zpátky do hradu a hned jak jsem přišla do společenky tak si mě odchytl Ron. Byli jsme sami v rohu místnosti a on sledoval jestli tu není někdo poblíž aby nás slyšel. Bylo to dost divný. Až usoudil, že není začal s rozhovorem mezi čtyřma očima.

"První úkol, jsou draci. Pro každého jeden. Šampion se s ním musí vypořádat a pak mu ukrást zlaté vejce, bez něho nepostoupí na další úkol. Potřebuju, aby jsi to řekla Viktorovi a Fleur. Přece jen bude spravedlivý, aby o tom taky věděli. A navíc jsem slyšel. že jste kamarádky." usmál se

"Dobře, to můžu udělat." Souhlasila jsem a Ron se posunul stranou, abych mohla projít.

Na nic jsem nečekala a vydala se do části hradu, kde po zbytek roku byly ubytovalné holky z Krásnohůlek. Věděla jsem, že potřebuju heslo a kdo jiný by mi poradil než Sirius.

"Slavnostně přísahám, že jsem připravena, ke každé špatnosti."

V hlavě se mi opět rozezněl klidný, vyrovnaný mužský hlas.

"Siriusi? Pomůžeš mi? Potřebuji se dostat do této části hradu ale dveře mě nepustí."

"Samozřejmě." V jeho hlase šel slyšet pobavený výraz. "Tuhle část hradu jsem měl obzvlášť rád. Chodili jsme se sem schovávat vždy, když jsme něco provedli. Nech mě tě vést."

Kývla jsem hlavou na souhlas a ucítila jak se moje ruka začala zvedat. Neměla jsem ani tušení jak tohle funguje ale řešit jsem to nehodlala.

Sirius pomocí mé ruky čtyřikrát zaklepal na dveře. Dvakrát ťukl do dubového dřeva, pak bylo chvíli ticho a nakonec dvakrát odděleně. Vkročila jsem do místnosti a jako jediná s černou bradavickou uniformou byla všem na očích. Procházeli kolem mě, jako bych byla vzduch a mě teď nedoprovázel ani Sirius, který okamžitě zmizel.

Jedna z nich, bylo poznat, že je něco jako vůdce, se odhodlala a postavila se mi do cesty.

"Co tu děláš?" zeptala se tak přeslazeně, že jsem jí po pár vteřinách přestala věřit.

"Hledám Fleur." Zkopírovala jsem její sladký hlásek.

"A proč jako?" zeptala se už chladně.

"Ráda bych si s ní popovídala." Ani by jste nevěřili, jaký jsou tyhle pěkný tvářičky mrchy.

"Nepustím tě za ní, musí se soustředit na turnaj. Narozdíl od te.."

"Cassidy, to je v pořádku, nech ji." řekla Fleur, která mě zachránila.

Darovala mi jeden z jejích sladkých milých úsměvů a pokynula mi, abych za ní šla do pokoje. Jakmile jsem vešla, vyhnala dvě holky, co tu seděly na posteli a zústala jsem tu jen já, ona a její sestra.

"Rosie!" zakřičela na mě malá Gabriella.

"Salut Gabrielle. Comment êtes-vous?" Ano umím francouzky. Máme to v rodině.

"Ahoj Gabriele. Jak se máš?"

"Je vais bien. Je suis content que tu sois ici"

"Jsem v pořádku. Jsem ráda že jsi tady."

"Ráda tě zase vidím Lith." promluvila na mě Fleur

Objali jsme se. Naše mamky se znaly, chodili spolu do Krásnohůlek a tak se navzájem navštěvovali i po škole, samozřejmě vždy s naším doprovodem. S Fleur jsme si okamžitě padly do oka, a když se narodila její sestra bylo to úplně stejné. Nebyly jsme nějaké nejlepší kamarádky ale mluvila jsem s ní ráda.

"O čem jsi se mnou chtěla mluvit? Je to důležité?"

"Ano. Velmi." Věděla jsem, že její sestřička nám moc nerozumí, a tak jsem jí to řekla.

"První úkol.. Jsou draci."

"Cože? Draci? De mon Dieu. A co dál?"

"Pro každého jeden. Musíš se s ním vypořádat a ukrást mu zlaté vejce. Bez něj se nedostaneš k dalšímu úkolu."

"Napadá tě něco?" Podívala se na mě zděšeně. To já měla vždy nějaký záložní plán, i když jsme byly malé děti.

"Mohla by jsi na něj použít Bombarda Maxima. Tohle kouzlo ti jde."

"To je dobrý nápad ale víš, že já mám zapovězeno ubližovat živým tvorům."

"Dobrá tedy. Tak by jsi ho mohla zpoutat, aby se nemohl hýbat a vejce mu jednoduše vzít. To kouzlo přece znáš. Pouta na tebe. Neboj Fleur, určitě to zvládneš. Jsi statečná."

"Děkuju, já.. moc děkuju, že jsi mi to řekla. Ví to ostatní?" zeptala se nejistě a hlas se jí trochu klepal.

"Ne ale brzy se to dozví." usmála jsem se na ni."Teď už budu muset jít Fleur. Zatím ahoj."

Rozloučila jsem se s ní, zamávala na její sestru, a pak už konečně vypadla. Procházela jsem znovu společenskou místnost a všechny pohledy padly na mě. Do cesty mi opět vlezla Cassidy.

"Ještě něco, než odejdeš. Vidím jak se díváš na Viktora. Zapomeň na něj je totiž můj." pošeptala mi do ucha a já si jen prudce odfrkla.

Konečně jsem zmizela z toho doupěte hrůzy a šla na večeři. Chtěla jsem tu být co nejdřív, abych také mohla co nejdříve odejít a nepozorovaně se dostat k Viktorovi do pokoje. Svou neviditelnost jsem používat nemohla. Na to jsem byla ještě pořád moc slabá.

/*

Vydala jsem tři kapitoly, protože nevím, kdy budu mít tento týden přístup k internetu. Kdyžtak se omlouvám za zpoždění. :) Doufám, že si kapitoly užijete :D ♥

El3n