Double Trouble HP-FF

Rodinná věc

"Ale ale ale..kohopak to tu máme?" promluvil odněkud ječivý hlas, který jsem znala moc dobře.

"Mou neteř Lithii a...to je ale překvapení! Se samotným Viktorem Krumem!"

"Ukaž se! Snad se nebojíš?" zeptal se Viktor odvážně.

"Já a bát se?"

Objevila se přede mnou i s nataženou hůlkou u mého krku.

"To vy by jste se měli bát. Být tebou nedělala bych žádné hlouposti. Může to dopadnou špatně pro tebe i pro něj."

Hůlku jsem dala dolů. "Viktore." zavolala jsem a on udělal to stejné.

Sklopila pohled na naše ruce a začala se smát.

"Škoda, že vás nemůžu zabít, tohle bych si užila. Kaseya Rosierová zavražděna i se slavným chytačem Viktorem Krumem její vlastní tetou uprchlou smrtijedkou z Azkabanu Bellatrix Lestrangovou. Takový titulek v novinách se jen tak nevidí."

"Co od nás chceš?" Přerušila jsem její dlouhý proslov.

"Jdu tě varovat. Pokud se nepřidáš k nám... zabijeme ti rodinu, bratra i tvé přátele, pokud s námi půjdeš, nic se jim ani tobě nestane. Kdyby jsi přivedla i jako bonus tvého pana Dokonalého určitě by jsi Pána zla velmi potěšila.

"Voldemort je mrtev..zabil ho Harry."

"Jak se opovažuješ vyslovit jeho jméno!" Přitlačila její hůlku do mého krku ještě silněji, až se mi špatně dýchalo.

"Přestaň!" Namířil Viktor hůlkou na Bellatrix. Napětí mezi námi stoupalo.

Z černého oblaku, který přiletěl, se postavil Fenrir Greyback přímo za něj.

"Ještě pohyb a zabiju tě." Zašeptal do naprostého ticha a mým tělem projela vlna mrazu.

"Uklidníme se ano?" Ze stínů vyšel další člověk. Byl to Lucius Malfoy, člověk, který před pár lety mě, mého bratříčka a jeho vlastního syna Draca označil jako budoucí smrtijedy. Na něho jsem byla extra alergická, každé jeho slovo nebo pohyb mi vařili krev v těle. Jakmile by se mi naskytla i jen malá šance, zabila bych ho jediným kouzlem z mé hůlky.

Na jeho povel však Fenrir i Bellatrix oba ustoupili o pár kroků dál.

"Dáváme ti 2 měsíce. Pokud se k nám nepřikloníš, už to budeme řešit jinak." Koutek úst se mu zvedl do polovičního úsměvu a pak už situaci nechtěli prodlužovat a chtěli odejít.

Pokusila jsem se rozběhnout a zabít ho ale Viktorovy rychlé reflexy mě zachytily dřív než jsem stihla vyběhnout.

"Zabiju tě Malfoyi! Zabiju tě!" křičela jsem z plných plic.

Jeho úsměv se ještě zvětšil a pak i s Bellou a Fenrirem zmizeli.

"Potichu Kasey." Vyslovení mé přezdívky z jeho úst mě uklidnilo. Padla jsem mu do náruče a silně ho objala.

"Nikomu o tom něříkej ano?" zašeptala jsem do jeho kabátu, on mě však slyšel a přikývl na souhlas.

"Dobře."

Naše objetí se pomalu uvolnilo a my spolu ruku v ruce odcházeli zpátky do hradu. Věděla jsem, že on je tu pro mě a on zase věděl, že já tu jsem pro něj.

/*

Dorazili jsme tam kolem šesté hodiny a já si stále nebyla jistá tím, co se před chvílí stalo. Potřebovala jsem něco, co by mě povzbudilo, něco čím bych mohla zapomenout. Viktor to musel vycítit. Otočil si mě k němu a políbil mě před bránou Bradavického hradu. Ledový sníh nám padal na ramena a zima pomalu přenášela svůj chlad do morku našich kostí, byla to romantická chvíle. Zůstali jsme tam nějakou chvíli ale mě to nevadilo. Nevěděla jsem sice jak ale podařilo se mu, abych na to zapomněla.

Oba jsme vcházeli do hradu šťastní a bez obav. Mířili jsme si to na večeři a mě už teď bylo jedno pokud to někdo zjistí, pokud někdo zjistí, že jsme spolu. Byla jsem si totiž jistá, že je to něco mezi námi vzájemné.

Všechny pohledy, jakmile jsme vešli dovnitř, spadli na nás. Holky od Krásnohůlek mě vražedně probodávali a to stejné dělalo i pár holek z ostatních kolejí. Sedli jsme si k Nebelvírskému stolu k dvojčatům a hned jak jsme se oba posadili Fred dal Georgovi 5 Galeonů.

"Já ti říkal, že to nebude trvat dlouho než to oznámí." Protočila jsem očima a oba jsme se zasmáli.

"Máte to, co jsme po vás chtěli?" zeptal se George.

"Jo tady." sundala jsem si z ramene maličkou kabelku.

Fred ji otevřel a jakmile se do ní oba podívali usmáli se.

"Jsi skvělá." Odpověděli oba dva zároveň.

Chvíli jsme se tam ještě jen tak bavili ale já už pak musela odejít.

"Musím jít uvidíme se později." Jemně jsem Viktora políbila, dvojčatům jsem zamávala a už měla namířeno do knihovny.

Hledala jsem knihu s lektvary zvlášť na jeden specifický a to tekuté štěstí, neboli felix felicis. Každá chyba v postupu je absolutní katastrofa, tudíž jsem si dohledávala co nejvíce informací. Našla jsem tři knihy. 

První se jmenovala Lektvary pro pokročilé kouzelníky, druhá Jak vytvořit štěstí a nakonec poslední knihu a to starou dotrhanou učebnici, která měla velmi upraveným písmem na první straně napsáno Tato kniha patří Princi Dvojí Krve. Vypůjčila jsem si je tedy všechny tři a následně pak odešla do sklepení. Knihy jsem držela v ruce a čekala před vchodem do zmijozelských komnat.

 Čas utíkal rychle ale mé čekání bylo stejně nezměrně únavné a dlouhé. Po 25 minutách z komnat konečně vyšel mě již známý blonďatý chlapec i se svým kamarádem Blazem. Jakmile mě uviděli oba dva se usmáli. Draco přistoupil blíž.

Pozdravil mě. "Ahoj."

A to stejné udělal i Zabini.

"Mám ty informace co potřebuješ." Ujistil mě hned jak rozpoznal, že jsem nervózní.

Usmála jsem se, on pokývl hlavou na směr cesty a pak znovu promluvil.

"Snapův sklad nenajdeš nijak zvlášť těžce. Půjdeš touhle chodbou zabočíš doleva, projdeš menšími dveřmi, pak zabočíš vpravo, 3 ulička zleva a nakonec ještě jednou doleva. To poznáš je to taková malá podlouhlá místnost, druhá od kraje. Jediný čas, kdy máš šanci se tam dostat je uprostřed hodiny a nebo jakmile bude mít Sev službu jako obhlídka v hradu. Jiná možnost není, už jsem to několikrát s Blazem zkoušel ale jediný dvě možnosti, na který jsme přišli jsou tyhle dvě." Skončil jeho, pro mě velice zajímavý, výklad a my se opět rozloučili.

Poslední věci, co jsem si všimla než odcházeli, byla, že se na mě Zabini pořád tak nějak zvláštně díval. Moc jsem to neřešila a vydala se na pokoj.

/*