Double Trouble HP-FF

Dědic??

Pohled Kasey

Pomalu jsem se odtáhla se stále zavřenýma očima. Oba jsme je naráz otevřeli. Jakmile jsem uviděla jeho známou tvář vrhla jsem se mu do náruče. Cítila jsem, jak mi zpomaluje srdeční tep, a to Freda velice uklidnilo.

Pustili jsme se a podívali se na sebe s úsměvy na rtech, které nám ovšem hned spadly. Naše pohledy padly na všechny přítomné v místnosti, kteří si nás prohlíželi od hlavy až k patě.

"Tak jo lidi! Podívaná skončila! Jděte si každý po svém!" zakřičel George

Lidé začali odcházet a my oba jsme naprosto zamrzli. Uvědomovali jsme si, to co se právě stalo, co jsme to provedli.

"Tak já už taky půj.."

"Ne nikam nepůjdeš, nemůžeš teď odejít. Musíme za Brumbálem." přerušil mě Fred.

"Cože? Proč?" hned jsem se tázala.

"Proč?! Protože tě Pán zla vyzval, aby jsi se k němu přidala?! A ty teď děláš, jako by se nic nestalo!"

Chytil mě za ruku a začal mě táhnout na chodbu.

"Snad dokážu jít sama ne?!" Zakřičela jsem až moc na hlas.

Fred mě pustil a zdvihnul ruce na znamení, že se vzdává. Pokračovala jsem tedy dále chodbou a poté i zbytkem hradu až k Brumbálově pracovně.

"Fizzing whizzbees" prozradila jsem heslo velkému orlovi, který mě ihned vpustil.

Dveře se otevřely, za nimi stál Brumbál s dalšími asi pěti učiteli a o něčem horlivě diskutovali. Jakmile mě a Freda spatřili, všechna pozornost přešla na nás.

"Slečno Rosierová, přesně Vás tu potřebujeme. Pane Weasley Vy můžete odejít." Promluvila profesorka McGonagallová jako první.

"Ne prosím, právě to Fred mě zachránil. Podle mě by tu měl zůstat." Odporovala jsem okamžitě.

"Dobrá tedy, přístupte blíže." Dostalo se mi odpovědi.

"Jak jistě víte, Pán zla se vás z čistokrevných rodin snaží přidat mezi smrtijedy." Započal Brumbál.
"Z nějakého důvodu a jsem si tím téměř jistý, že následovníci právě 'Vy víte koho' dnešek vybrali k vzetí části vaší moci, k posílení jeho samotného a tím započali zasvěcení na temnou stranu.

Je teď naší povinností vás všechny ochránit a za žádnou cenu jim nevydat následníky a obzvláště dědice jeho moci."
Všichni v místnosti se nad poslední větou pozastavili.

"Dědicem jeho moci? Jak to myslíte Albusy?" Otázala se Minerva.

"Je známo, že sám Lord Voldemort bude mít obavy z chlapce, který přežil, z pana Harryho Pottera a pro nejvyšší stav nouze chce najít dědice pro jeho moc. Někoho kdo bude hoden nosit jeho hůlku a ten někdo pochází právě z této generace čistokrevných kouzelníků."

Stála jsem tam zaražená do morku kostí, jakoby bez života.

To jsme tak moc důležití? Z jakého důvodu? V čem jsme tak vyjímeční?

"Pane, já a Draco nejsme jediní čistokrevní kouzelníci na této škole. Jsou tu i jiní." Vtrhla jsem do konverzace.

"Ano slečno, toho jsem si vědom ale.."

"Jsou všichni v pořádku? Stalo se jim něco? Kde jsou?" Opět jsem vyrušila Profesora Brumbála.

"Tato nemilá situace se projevila u několika čistokrevných z různých kolejí ale jen u čtyř studentů byla reakce silnější. A abych odpověděl na Vaši otázku, tak ano všichni jsou zdraví a naprosto v pořádku na ošetřovně." Oponoval mi.

"Čtyř?" Postřehla jsem pro mě hlavní slovo.

"Vy, pan Malfoy, pan Davies z Havraspáru a pan Montague ze Zmijozelu."

"Proč právě.." nestihla jsem ani pronést svoji otázku.

"Proč právě vy? Podle všech zpráv od našich přátel, právě mezi vámi čtyřmi si sám Lord Voldemort vybírá. Jakékoliv nezvyklé události mi budete okamžitě hlásit."

Sklopila jsem pohled a zavzpomínala na onen vyhlídku.

"Tak tímto bych náš noční dýchánek ukončil pokud by to nikomu nevadilo. Až na Vás slečno." Zastavil mě jakmile už jsem se chtěla otočit s vyrazit zpět na koleje.

"Vás osobně odvezu na ošetřovnu." Přikývla jsem na souhlas a čekala na Brumbála.

"Vy by jste mi ráda něco řekla, že slečno." Podíval se na mě přes jeho půlměsíčkové brýle a já ihned věděla, že z tohohle se nevykroutím.

"Už Vás jednou navštívili, smrtijedi, že mám pravdu?"

"Ano, na výletu do prasinek. Na kopci, kam mě vodila má matka. Belatrix společně s Luciusem a dalším smrtijedem. Jako by věděli, že tam ten den půjdu."

"Zlo je nepředvídatelné slečno ale věřte, že i v té největší temnotě můžeme najít světlo, stačí jen věřit. No a tímto naše procházka končí, řeknu madam Pomfreyové, ať Vás tady nechá přes noc jako všechny ostatní."

Usmála jsem se a předemnou už se otevřeli obrovské dřevěné zdobené dveře.

"Poppy, vedu ještě jednu."

"Teda musím říct, s Vámi se kouzelník nenudí, že?" Uchechtla se zdravotní sestra.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a až nyní jsem spatřila všechny studenty a studentky na ošetřovně.

"Tak pojď zlatíčko, doufám, že ti nebude vadit přítomnost Draca Malfoye vedle tvého lůžka."

"Samozřejmě že ne." Rychle jsem odpověděla.

V řádu vteřin jsem měla lůžko nachystané a v momentě jsem na něm také ležela.

Poppy odešla a já zaslechla tiché "Psst"

Rozhledla jsem se a uviděla Draca, ještě více bledého než bylo obvykle zvykem.

"Prý chtějí jednoho z nás za dědice, tak ať vyhraje ten lepší." Prohlásil a pak jsme se společně začali potichu smát, abysme neprobudili ostatní.

Uprostřed naprostého ticha jsem z hlavy vyvodila všechny myšlenky, až na jednu. Myšlenku na něho, Freda Weasleyho.

/*

Jen tak pro zajímavost - mám rozepsaných pár kapitol u druhé knížky s HP tématikou o Pobertech a moje otázka zní jestli by jste měli zájem si ji přečíst a jestli ji mám postnout. ^^ Pokud máte zájem, napište do komentářů. ^^