Double Trouble HP-FF

Famfrpálový zápas

Dorazila jsem na bylinkářství a sedla si jako pokaždé k Nevillovi, kterého jsem naprosto zbožňovala. Oba jsme se v přítomnosti toho druhého cítili komfortně, jelikož jsme naprosto stejní mimoni a to obvzlašť na téma flóra.

Každé téhle hodině jsem věnovala veškerou svou pozornost a opravdu se soustředila, což by se nedalo říct o jiných hodinách.

V průběhu dne a dalších nudných nauk bylo hrobové ticho, až nastala ta poslední. Obrana proti černé magii, kterou nově vyučoval Bystrozor Alastor Moody.

"Konečně někdo, kdo umí učit." řekla jsem potichu a on jakoby mě slyšel. Jeho pohled se rázem zastavil u mě a já dostala jeden z jeho úšklebků.

"Ministerstvo si myslí, že by jste se neměli setkávat s kletbami, protože je to prý moc nebezpečné. Já si myslím přesný opak. Měli by jste být připravení na to co je tam venku. Protože to co je venku vám nedá druhou šanci na boj. Zabije vás to okamžitě, jak se tomu naskytne příležitost, ať už to bude cokoliv."

"Slečno Rosierová povězte nám smrtící kletbu."

"To je Avada Kedavra, díky této kletbě máte jednosměrný lístek do Azkabanu."

"Výborně.. pět bodů pro Zmijozel."

"Ale pane.. Já nejsem ve Zmijozelu."

"Ne? Překvapivé rozhodnutí moudrého klobouku. Zřejmě nemáte tolik ze svého otce, jako spíše z Vaší matky Teránie. Tak tedy pět bodů pro Nebelvír." opravil se a mě nedala klid myšlenka odkud zná mou matku. Otec měl v azkabanu nejednu vizitku své práce ale matka? Známá jen pro velmi úzkou společnost, a tak to i muselo zůstat.

Teránie, čtvrté dítě Druelly Rosierové a nevlastní dítě Cygnuse Blacka. Tajemství, které zná jen vybraná hrstka, o kterém zřejmě nevěděl ani její pokrevní otec, Orion Black.

Tohle spojení ze mě dělá mnohé. Jako třeba neteř Siriuse Blacka a Bellatrix Lestrange, nebo sestřenici Draca Malfoye.

Skončilo vyučování a mě napadlo jediné. Famfrpál. Vběhla jsem do pokoje, vzala koště a už zase sprintovala na hřiště. Přiřítila jsem se a doufala v prázdné hřiště, to ale ovšem marně. Dostala jsem se téměř k rozehranému zápasu.

Na hřišti se chystali kluci z Kruvalu proti Nebelvíru. Nevěděla jsem jestli se zrovna tohohle chci zúčastnit,  i když jsem na druhou stranu sršela nedočkavostí a chtěla tam vpadnout. Tohle rozhodnutí ale za mě stihnul udělat někdo jiný.

"Hej Kasey! Pohni zadkem, Nebelvír potřebuje chytače. Harry se prý musí učit." zavolal na mě a já se hned rozběhla.

"Hrála jsi to vůbec někdy?" Zeptal se znechuceně Oliver.

"Ano a ne jednou." Odpověděla jsem mu stejným tónem. "Však uvidíš."

Nasedli jsme na košťata a začal zápas. Ze začátku bodoval Kruval 10:60 ale pak to kluci od nás vyrovnali. Moc pěkná práce musím uznat.

Létali jsme s Viktorem sem a tam a oba hledali tu zlatou věcičku, s jejíž pomocí bychom vyhráli celý zápas.

"Hej Kasey! Pozor!" zakřičel na mě George a já se těsně vyhnula potlouku.

Z opačné strany na mě vyletěl hned druhý ale u toho jsem už takové štěstí neměla. Schytala jsem přímou ránu do ramene, a hned se po něm ohnala. Adrenalin rychle odezněl a bolest byla se stala nesnesitelnou. Hrát jsem ovšem mohla dál, jelikož mi nebyla zasažená žádná 'důlězitá' část. Přece bych nezabalila celý zápas kvůli lehkému zranění. 

Vzpamatovala jsem se a opět hledala Zlatonku. V mžiku se mihla u Kruvalské strany. Viktor sledoval naše pole a mě se naskytla šance ji chytit. Předklonila jsem se a lehce prohnula chodidlo, jako když přidáváte plyn u těch mudlovských aut. Nabrala jsem rychlost a co nejvíc se soustředila. Byla jsem teď velkým terčem každého z Kruvalu a Viktor mi byl těsně v patách.

Všem jsem se s neuvěřitelnou obratností vyhnula a pak už měla čistou cestu. Zlatonka vyletěla nahoru a pak směrem k naší polovině hřiště. V tu chvíli jsem věděla, že ji mám. Nohy jsem zahákla za koště abych dostala stabilitu, naklopila ho, udělala oblouk směrem k ní a teď letěla hlavou dolů. Viktor můj obrat nečekal a na chvíli se zarazil. To byla jeho značná chyba a moje příležitost, která mi přidala víc času. S jednou rukou u těla a druhou nataženou jsem po ní šmátrala prsty. Teď nebyl čas na chyby. V moment, kdy se už jsem ji měla na dosah jsem zatla pěst a ucítila ten studený kov zase jednou v ruce.

"Mám ji! Já, mám ji!" Všichni se zarazili a pak už za mnou letěli Nebelvírští.

"Porazila jsi Viktora Kruma!"

"Jsi skvělá!"

"Jí! Rosierová jede!"
ozývalo se ze všech stran

Sotva jsme došlápli na zem, ostatní mě začali objímat.

"Au" sykla jsem bolestí, když ke mně přispěchal Wood.

"Co ti je?" zeptal se zděšeně.

"To to rameno. Trefil mě potlouk."

"Musíš rychle na ošetřovnu." Ani to nedořekl a už mě tam vedl. Chytil mě kolem pasu aby mi zranění ještě nezhoršil a já cítila jeho hřejivou ruku. Bylo mi to příjemné.

"Ještě moje koště." Zasténala jsem bolestí.

"Neboj osobně ti na něj dohlédnu."

"Ne Olivere, musíme se pro něj vrátit. Já tam svůj Nimbus 2003 nenechám."

"Cože?! Nimbus 2003? Kde jsi ho sehnala?"

"Od mého táty."

"Neboj, teď na něj budu dávat 3x větší pozor."

"Aaa! Olivere!" zapištěla jsem, když mi při mém škobrtnutí sáhl na rameno. George, který s námi celou dobu šel, mě teď už radši také podpíral z druhé strany. Zase za to mohly ty schody! Jak já je nesnáším!

"Promiň, moc se omlouvám."

Přitáhla jsem na sebe velkou pozornost a já už z dálky slyšela to studentské šuškání.

Kluci otevřeli dveře do ošetřovny a Madam Pomfreyová se na nás zděšeně podívala.

"Co se stalo?"zeptala se pohotově.

"No.. hráli jsme Famfrpál a Kasey trefil potlouk."

"Dobrá. Položte ji na lůžko."

Posadila jsem se, jelikož jsem se bála, že by to se mnou seklo pokud bych se i jen položila. Nikdo z nás nemluvil. Jen Poppy kolem mě běhala a snažila se ze všech sil mi ulevit. Ať už to bylo lektvary na růst kostí nebo výtažky na ulehčení od bolesti. Všichni tři jsme čekali na její verdikt, jako na jehlách.

"Slečna Rosierová tu bude muset zůstat přes noc ale zítra už ji pustím." pousmála se. "Není to nic vážného, natož smrtelného."

"Tak my už půjdeme Kasey." Oddechli si a já jen kývla hlavou na souhlas.

"Olivere? Můžeš prosím ještě na chvilku?" Přikývl a George pomalu odešel.

Vedle na stolku ležel papír a tužka. Rychle jsem na něj načmárala tyhle slova.

Promiň ale nedorazím. Stala se mi nehoda, jsem na ošetřovně.

K.R.L.R.

Ano tohle byly mé iniciály. Kaseya Rosalie Lithie Rosierová. Vysvětlení tak dlouhého jména prosím hledejte u mých rodičů a našeho čistokrevného původu, ráda bych ho totiž sama věděla.

"Mohl by jsi tohle prosím, smutně koukám, donést Malfoyovi? Je to důležité jinak bych tě o to neprosila."

"Malfoyovi?" Zaraženě se podíval ale pak povolil. "Tak dobře ale jen proto, že jsme dneska vyhráli."

Vzal si ode mě vzkaz a vzdaloval se čím dál tím víc. Lehla jsem si a jak jsem předpověděla už předtím, do minuty odpadla.

/*