Double Trouble HP-FF

Strach

Naprosto vyčerpaná jsem se probrala a vyrazila na snídani. Ze včera jsem si pamatovala jen, že mě někdo odnesl do postele. Našel mě Draco? Ale ten nezná heslo. Také to mohl být Fred nebo George ale to bylo nepravděpodobné. Kdo se mohl v noci toulat po hradě sám a je velmi silný? Netušila jsem.

Z mého tranzu mě probral až profesor Brumbál, který mi zaťukal na rameno. Lekla jsem se ale on mě rychle uklidnil.

"Nemáte se čeho bát slečno, jsem to jen já." Usmál se na mě z půlměsíčkových brýlí a já mu úsměv oplatila.

"Rád bych aby jste za mnou místo první hodiny přišla do kabinetu."

Kývla jsem a on odešel k profesorskému stolu. Momentálně jsem si nebyla jistá ničím a setkání v ředitelně jsem se bála.

Stála jsem před točitými schody, které vedly do ředitelny. Heslo jsem nevěděla, a tak jsem začala vyjmenovávat všechny možné sladkosti, které mě napadly.

"Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak." Řekla jsem a já se konečně dostala dovnitř.

Heslo jsem musela hádat minimálně patnáct minut, protože Brumbál už nedočkavě klepal hůlkou do dřevěného stolu. Vážně to byla jedna z relikvií? Brumbál má bezovou hůlku?!

"A tady jste slečno Rosierová, už jsem si začínal dělat starosti. Posaďte se." Udělala jsem, co řekl.

"Pozval jsem si vás.." odmlčel se. Začínala jsem být vážně vystrašená. "protože vám a vašemu bratrovi hrozí nebezpečí. Vaši rodinu už jsme varovali ale vy na sebe musíte dávat větší pozor. Varujte své přátele a držte se jim co nejvíce na blízku."

"Ale pane já... Kromě mé rodiny není nikdo na kom mi záleží tak, aby mi jeho mučení nebo smrtí mohl ublížit. Není nikdo, komu by na mně záleželo." smutně jsem pronesla.

"Slečno, někdy nejsou věci tak, jak se zdají." Mrknul na mě. "Teď už můžete jít. Řekněte profesorce Mcgonagallové, že jsem vás zdržel já." usmál se a mě zamrazilo po celém těle. Nuceně jsem mu úsměv oplatila a odešla. Na hodinu přeměňování jsem ale nešla. Šla jsem na holčičí záchody do druhého patra.

Na záchodech jsem si sedla na studenou zem a cítila, jak mi chlad proniká do těla. Po tvářích mi stékaly stejně ledové potůčky slz. Bylo zřejmé, že mě někdo chce zabít a to horší bylo, že i mého malého brášku. Nemůžu si představit, co bych bez mé rodiny dělala. Vím, že taťka je bystrozor a tak se umí bránit. Většinou totiž býval po boku Alastora Moodyho a on sám ho také učil.

Po půl hodině přemýšlení jsem se vzchopila a vydala se na hodinu. Profesorka Mcgonagallová se na mě nechápavě podívala a já ji lehce vysvětlila situaci.

"Zdržel mě profesor Brumbál."

"Dobrá tedy posaďte se ať můžeme pokračovat."

Sedla jsem si do poslední lavice, která byla díky bohu prázdná.

 Cítila jsem na sobě pohled jednoho z dvojčat a měla jsem takový pocit, že to byl Fred. Z ničeho nic se naklonil a promluvil.

"Kasey co se stalo? Mám o tebe strach."

S nepřítomným pohledem jsem mu chladně odpověděla. "Nemluv na mě, Weasley."

Udiveně mi věnoval další z jeho zmatených pohledů a poté svůj zrak odvrátil. Cítila jsem, jako by mi každou chvíli mělo vybouchnout. Myslím srdce. Bilo mi dvakrát rychleji než normálně a já věděla, že se musím ovládnout. Vlasy se mi opět začali měnit ale já to nemohla dopustit. Začala jsem se uklidňovat ale moc to nefungovalo.

Ucítila jsem na svém rameni něčí ruku ale, když jsem otevřela oči a otočila se, nikdo tam nebyl. Znovu jsem zavřela oči a znovu ucítila energii, která z ruky vycházela.

"Jsem tu s tebou pamatuj vždy tu budu s tebou. Ochráním tě a i tvou rodinu, to slibuji."

"Ale proč Siriusi. Jak ti můžu věřit? Je to 13 let, co jsem tě viděla naposledy."

"Sešli jste z cesty, jako já. Nejste smrtijedi a já nehodlám, aby se to nějak měnilo a aby jsi i ty propadla pánovi zla."Odpověděl mi rázně a já se kupodivu uklidnila.

"Děkuju Siriusi. Vážím si tvé obětavosti. Už si vzpomínám, proč jsem nevěřila té pověře, že jsi zradil Potterovi."

/*