Double Trouble HP-FF

Nitrozpyt

"Jestli rušíme, tak mi zase půjdeme." Řekl Oliver poněkud zdrceně.

"Ne! Zůstaňte tady, nic jsme nedělali." Zvedla jsem krabičku, ve vzduchu s ní zatřepala a jedním prstem ji otevřela. Hned na to se u mě objevil Oli a už si jednu vytahoval společně s Georgem.

"Tak co, nějak začneme ne?" Z vesela řekl George, hůlkou zesílil hudbu z rádia a ze stolku chtěl podat nějaký alkohol.

"Ne!" Vykřikl Oli a my všichni téměř nadskočili do vzduchu.

"To je přece moje práce." Usmál se a já už měla namíchaný drink.

Mrknul na mě a já ho do sebe celý kopla.

"Hi hi hi." Uchechtla jsem se, jelikož byla v drinku hihňavá voda. Ostatním to samozřejmě hned přišlo vtipné a všichni se nekotrolovateně smáli.

"Úžasnej jako vždycky, ty i ten vtip jen sis na ten tvůj žertík nemusel vybrat zrovna mě." Usmála jsem se a on už mě i ostatním podával další.

"Že by ses konečně pochlapil? Doufám, že se nesnažíš v žertících vyhrát nad dvojčaty Weasleovými a Rosierovou." Zeptal se pochybným George.

"To bych si přece nedovolil." Položil mu Oli ruku na rameno a párkrát ho pleskl.

Popíjeji jsme, kouřili a při tom dovnitř přicházel zbytek pozvaných přátel.

"Kase!" Zavolal někdo mé jméno od dveří.

Můj pohled spadl stejným směrem a hned jsem si všimla dvou vysokých kluků, kteří mi mávali. Tod a Lokir.

Rozběhla jsem se za nimi a skočila jim oboum kolem krku. V objetí jsem zamžourala očima a všimla si tří holek hned za nimi.

"Je tu George?" Zašeptala jedna z nich.

"Jasně, že je!" Pustila jsem kluky, otočila se a zakřičela: "Hej Georgi! To je pro tebe!"

Nadzvedl hlavu a na tváři se mu okamžitě objevil blažený výraz. Já se opět obrátila o 180 stupňů, ale s mou nemotornosti a taky kvůli tomu, že už jsem měla něco popito, jsem téměř spadla, kdyby mě v tom vešekerém chaosu nezachytil tajemný student z Kruvalu. Usmála jsem se a všimla si, že na jeho krku nosil náhrdelník s klíčem.

"Dobrej postřeh, ale mírni se." Řekl k němu ochranářsky Lokir.

Neznámý mě postavil na nohy a hned zmizel. Bylo to zvláštní.

"Co to mělo být, kluci?" Zeptala jsem se zmateně.

"Na něho pozor, je sice na pohled fajn ale je to padouch. Holky mění každý týden, na škole dělá jen problémy a jeho rodiče jsou smrtijedi."

Stačí trocha alkoholu a ze mě se stane nebojácný a pravdomluvný čaroděj, to mi věřte. "To hned musí být stejný jako oni? To ho hned musíte odsuzovat za něco, za co nemůže? To snad ne." Zvýšila jsem hlas.

"No, zřejmě ti není potřeba nic vysvětlovat. Přijdeš si na to sama." S pohledem 'mám pravdu' prošel kolem mě.

Otočila jsem se a chtěla pokračovat v hádce, když v tom jsem jen ucítila studenou sklenici přiloženou k mým ústům.