Double Trouble HP-FF

Blankytně modrá

Je 28.12. a do konce prázdnin zbývá už jen pouhý týden a já věděla, že je to také můj poslední týden klidu bez větších pomluv.

Otevřela jsem oči a porozhlédla se kolem sebe. Všichni ještě spali a já se pomaličku postavila na nohy, abych nikoho neprobudila. Zamávala jsem Poppy a už měla namířeno do Nebelvírské koleje.

Okamžitě co jsem tam přišla, jsem se vydala do sprchy. Nechala jsem na sebe téct studenou vodu a přemýšlela jsem, co teď bude dál. Viktor? Nebo Fred?

Po 20 minutách jsem se usušila, vyfénovala si vlasy, oblékla se a šla udělat něco co bych rozhodně neměla.

Tichým krokem jsem se vydala do chlapecké části koleje a hledala mně už známý pokoj. Pomalu jsem otevřela dveře, proklouzla dovnitř a po špičkách přešla k druhé posteli, kde už ležel on. Odkryla jsem ho lehla si k němu a opět nás dva zakryla. Mou nemotorností se však probral.

"Kasey?" Mžoural očima a ranním nakřáplým hlasem zašeptal mé jméno.

"Prosím neptej se."

"Když mě dál necháš spát." On musí i takhle brzo ráno vtipkovat.

Uchechtli jsme se, já se k němu otočila zády a on si mě za boky přitáhnul blíže k sobě. Konečně jsem se aspoň na chvíli cítila v bezpečí, moje víčka ztěžkly a já tvrdě usnula.

Procházím temným hvozdem neznámo kam. Malé větvičky se lámou a křupou pod mýma bosýma nohama, když v tom dojdu před obrovskou louku plnou lučního kvítí. Od skal se odráží ozvěna mně povědomých hlasů a jejich výkřiků. 
"Uteč Kaseyo! Uteč prosím!" Rozpoznávám pár slov z mnoha.
Otáčím se kolem sebe a nemůžu rozpoznat směr, z kterého zvuky pochází.
"Přišli si pro nás všechny!" Zaslechnu ještě  a rozbíhám se hlasu naproti. Běžím z plných sil a v ruce mám připravenou hůlku, když v tom ho vidím.
Najednou však slyším známou kletbu
"Avada Kedavra!" a pak jen hrozivé ticho rozléhající se krajinou.
Do očí se mi nahrnuly slzy a z dálky jsem viděla padat Fredovo tělo k zemi. Nadechla jsem se a z plných plic mi nešly slova ale jen křik, jen ohlušující křik.

"Kassi vzbuď se, jsi v pořádku?"

Otevřela jsem oči a uviděla ty Fredovi, který seděl na posteli a hladil mě po tváři. Poprvé co mě oslovil přezdívkou, kterou nenávidím. Vrhla jsem se mu do náruče a pevně ho objala se slzami v očích.

"Jsi v pořádku, ty jsi v pořádku." šeptala jsem si pro sebe.

"Ano jsem tak klid." Koutky úst mu vystřelili do velkého úsměvu.

"A neříkej mi Kassi!" Jeho úsměv se snad ještě zvětšil.

"Vím, že to je zakázané ale ty taky víš, že rád porušuji pravidla." Sotva to dořekl už mi podával talíř s ještě teplou omeletou a opečeným toustem. Přesně tak, jak to miluju. 

"Děkuju." pronesla jsem s plnou pusou.

Zahlédla jsem hodiny, na kterých bylo 10 minut po 12. Konečně jsem se lépe vyspala.

"Hej Frede!" Vletěl do místnosti Oliver a já na něho jen zamávala s toustem v ruce a úsměvem na rtech.

"Ou to jsem nechtěl ale... jdeme hrát famfrpal a potřebujeme hráče jdeš taky?"

"Jo proč ne." odpověděl a už se zvedal, aby našel svůj dres.

"A ty Kase? Nasnídej se a dorazíš? Na chytače jako ty počkáme. Mimochodem nevíš o někom, kdo by..?"

"Jasně, vezmu je po cestě jo?"

Hodil na mě úsměvem a už jen zmizel z dohledu.

"Já teda půjdu, ano? Oh ale málem bych zapomněl na dezert."

Dezert? Proběhlo mi hned v hlavě. Prstem mi nadzvedl bradu a políbil mě.

Úplně rudý jako jeho dres odešel ze dveří. Moje tělo zaražené situací, která se právě stala , se nakonec vrátilo do reality, já dojedla 'oběd' a s dresem ze svého pokoje a koštětem jsem sbíhala schody, jako šílenec.

Doběhla jsem do části hradu obývající naší návštěvou z Kruvalu a vtrhla dovnitř.
"Lokire? Tode?" Zakřičela jsem do prázdna a doufala, že se domů nevydali.

"Kase! Ahoj!" S nadšením mě oba přivítali ale jakmile mě uviděli v dresu, otočili se o 180 stupňů a rozběhli se zpět do pokoje.

O necelou půl minutu později se opět objevili před mýma očima, oblečení do dresů a s košťaty v rukách.

Vydali jsme se tedy na hřiště. Kluci každý po mém boku kráčel sněhem a já si momentálně připadala, jako nejvýznamnější osoba na celé světě. Cítila jsem se mocná, a to stačilo, aby dva moji kamarádi šli po mém boku. Uvědomila jsem si jak jsou mí blízcí důležití.

Všechny pohledy spadli na nás, obzvláště na mě v novém dresu od Viktora.

"Takže dámy a pánové," započal Oliver
"Jelikož tu máme nejlepší chytačku v Bradavicích a široko daleko, určil jsem ji kapitánkou prvního družstva. "

"Ale no tak Woode, vždyť tu není nikdo, kdo by se rovnal jejím schopnostem. Druhý tým prohraje na plné čáře."

" Tak na to bych si klidně vsadila, že to není pravda." Objevila se na hřišti další hráčka, akorát v blankytně modrém dresu se stříbrným příjmením na zádech, kterou všichni se zatajeným dechem sledovali.

"Fleur?" Objala jsem mně moc známou osobu.

"Ona, že někdy hrála famfrpál?" Ozvalo se z davu.

"Proč nás mají za potřebí poslední dobou muži podceňovat? Nebo bych měla spíš říct kluci?" Oponovala.

"Uuuuuu" ozvalo se od ostatních.

"Druhá kapitánka je Fleur a kdo s tím má problém může teď odejít. " Řekla jsem s jistotou v hlase.

Ze skupinky se odebrali dva kluci a mířila si to zpět do hradu.

"Každopádně nám teď chybí dva hráči." Promluvil Oliver

"Nechybí." odpověděla Fleur. 

Na hřiště najednou přiběhly dvě dívky ve stejných blankytných dresech a zábava mohla začít.

/*

Nudnějsi díl ale už bylo na čase! Shippujete Viktora a Kase nebo Freda a Kase??