Double Trouble HP-FF

Poslední den tohoto roku

Probudila jsem se uprostřed noci pod stromem u jezera na hranici území Bradavic. Myslela jsem, že to byl jen zlý sen, noční můra. Opak byl ale pravdou. Na mé ruce byl vyřezán znak pána zla. Pode mnou se země nasákla krví a já po hmatu hledala mou hůlku. Ležela kousek ode mě a sotva jsem ji třepavě držela v ruce, jsem si ruku ošetřila.

"Ferula." Kolem ruky se mi omotaly bandáže. Hned, co se tak stalo, jsem zavřela oči, zaklonila hlavu a zhluboka vydechla, kvůli náhlé úlevě od bolesti.

Otlačený krk a ruce od provazů a od hůlky Belatrix jsem se snažila schovat pod tričko. Pomalým krokem jsem se vyčerpaně přibližovala hradu, až jsem se dobelhala do svého pokoje, aniž by mě někdo viděl.

Promrzlá až na kost a zraněná jsem konečně padla do své postele. Nevěděla jsem kolik je hodin, natož co je za den ale v momentální chvíli mi to bylo naprosto ukradené. Žila jsem, a to mi připadalo jako úspěch.

/*
Do rána mě přivedly sluneční paprsky posledního dne tohoto roku a já stále doufala jen ve zlý sen. Pohled mi spadl na obvaz na mém předloktí, celý obarvený na rudo.

Sotva jsem se postavila na nohy, myslela jsem že každou chvíli omdlím. Hlava se mi motala z velké ztráty krve a chyběly mi tekutiny i něco k snědku. Dobelhala jsem se tedy do koupelny, kde jsem vypila, co nejvíce vody jen šlo a dala si dlouhou horkou sprchu. V odraze zrcadla jsem pak opět uviděla všechny pohmožděniny, které byly po celém těle. Na sebe jsem si oblékla famfrpálový svetr nebelvírské barvy s vysokým límcem a s černými kalhotami, převázala si bandáž a lehkými kroky se vydala do Velké síně zahnat svůj hlad a své tělo dát aspoň v rámci mezí trochu do pořádku.

Vešla jsem dovnitř a k překvapení ostatních jsem si sedla ke zmijozelského stolu. Bylo tu jen pár vyjímek, jinak všichni byli pryč a já do sebe rvala sýrové tousty a dýňové paštičky. Seděla jsem, ukusovala paštičku a k tomu popíjela horké mléko, když v tom jsem ho uviděla. Celý vysmátý Fred Weasley společně se Cedricem a dvěma dívkami z havraspáru. Poté, co mě jeho oči spatřili sedět u zmijozelského stolu, mu úsměv okamžitě spadl. Cedric mě uviděl také, něco řekl a ukázal na mě prstem. Dvojče mu na to jen záporně zakroutilo hlavou a něčemu se všichni zasmáli. Upustila jsem paštičku, hůlku položenou na stole dala do pouzdra u kalhot a měla rychlým krokem se slzami v očích namířeno zpět na pokoj, i když mě prudkými pohyby bolel celý čaroděj.

Lehla jsem si na velkou pohovku ve společenské místnosti hned naproti plápolajícímu ohni v krbu a přes sebe přehodila jemnou deku. Vyčerpaná fyzicky i psychicky jsem ležela a jediné, díky čemu jsem se teď cítila živě, byl právě onen plamen, který mě hřál na kůži. Zavřela jsem oči a snažila si z hlavy vyklidit všechny myšlenky.

"Kde si myslíš, že byla?"

"Nevím ale je nějaká jiná, nepřijde ti?" Uslyšela jsem mlživé hlasy z povzdálí.

"Potichu, myslím si že spí." Cítila jsem přítomnost dvou postav, které se posadili na křesla vedle mě.

"Kde jsi ji tedy našel?"

"Ležela u Fredových dveří celou noc a Fred opět začal s jeho starým chováním. Něco se v něm muselo zlomit."

"Možná vím, o co se jedná." Pořád jsem poslouchala cizí rozhovor.

"Co? O čem mluvíš."

"No, já.. já ji pozval na takové menší rande. Když jsme se vrátili, Fred ji viděl se se mnou objímat. Bylo to čistě nezávazné, přátelské ale Kasey mu řekla, že jsou oni jen přátelé."

"Tak to musí být ono... Olivere, vidíš to co já?" Mžitky rozhovoru jsem stále zachycovala.

Ucítila jsem jak se nademnou naklání postava.

"Co myslíš?"

"Tohle."

/*