Double Trouble HP-FF

Předtucha

Sobota! Nejlepší den ze všech. Vzbudila jsem se kolem 9 ráno a věděla, že mám před sebou ještě dlouhý den bez učení! Oblékla jsem černé kalhoty s vínovým, uplým tričkem. Přehodila jsem si přes sebe školní hábit, aby mi nebyla zima a s notesem, tužkou a dopisem v ruce pro mou rodinu jsem šla do sovince.

Málem jsme se s Cho Changovou srazili, když jsem vystoupala nahoru po schodech.

"Kasey pozor nahoře je námraza." usmála se na mě.

"Jo děkuju za upozornění." také jsem se usmála.

Jelikož jsem měla vlastní sovu, vystoupila jsem až úplně nahoru, kde už na mě čekala. Zvířata nejsou úplně moje věc. Do zobáku jsem jí dala dopis a ona se otočila a vzlétla do vzduchu, kde ještě dlouhou chvíli poletí.

Už jsem scházela dolů, když v tom jsem uslyšela Harryho a Cho.

"Promiň Harry ale někdo už mě požádal.. a no.. já řekla ano. Moc mě to mrzí."

"Jo to nevadí." Snažil se zamaskovat Harry jeho smutný výraz.

Oba dva odešli každý na jinou stranu a já měla šanci projít. Nepromrhala jsem ji a rychle se vypařila až na famrfpálové tribuny. Zima mi nebyla a tak jsem si sedla a začala malovat. Nebyla jsem v tom nijak dokonale perfektní ale jen jsem si tak čmárala pro sebe, takže to nikoho nemuselo zajímat.

Uslyšela jsem divný jekot a můj pohled směřila na místo odkud vycházel. Viktor, samozřejmě. Za ním běželo tak 10 holek a všechny sledovaly jak posiluje. Znovu jsem spatřila jeho pohled na mě. Nevadilo mi to, jen to bylo nezvyklé.

V mé mysli probíhaly nápady, které bych mohla nakreslit. Vyhrála myšlenka nad vánočním plesem. Kreslila jsem tanečníky a hlavně šaty různých studentek. To mě bavilo nejvíc.

Dílo bylo dokončené.

Z větší dálky jsem se na něj podívala a až teď si všimla, koho jsem namalovala jako páry. Na parketu stála Hermiona s Georgem, u baru popíjel Draco s Viktorem a nakonec Fred, který stál vedle Viktora mě zrovna přemlouval k tanci. Kresbu jsem začarovala kouzlem, takže se na ní teď všechny postavičky hýbaly.

Ucítila jsem na rameni ledový dotek ruky a otočila jsem se za jejím vlastníkem.

"Frede studíš přestaň!"

"Jo? A jako proč? To ti tak vadí můj dotek?"

"Co já vím. Možná."

"Co to kreslíš?"

Přitáhla jsem si svou kresbu blíže k tělu a tím mu znepřístupnila pohled na ni.

"To tě nemusí zajímat."

"Tak fajn, fajn. Kasey nešla by jsi se mnou na ples?" Zeptal se a já mu nemohla odpovědět nic jiného než ne. Sklopila jsem pohled a on mě musel pochopit.

"Promiň ale pozval mě už někdo jiný." Pohled jsem směřila na něho a v jeho očích si pohrávaly ohnivé, bláznivé, teď trošku vyhaslé plamínky.

"Nevadí já myslel, že by jsme šli jako kamarádi."

"Já vím." Nastala trapná chvíle ticha. Uvolnila jsem se a pak začala tužkou klepat do kresby.

"Už budu muset jít promiň." usmála jsem se a odešla z té trapné chvíle. Doslova mi spadl kámen ze srdce a na první chodbě se otočila zády ke zdi, opřela se a zrychleně dýchala.

Nějakým mě záhadným způsobem jsem se dostala do Velké síně na oběd.

"Příště mě zkus pozvat dřív než ostatní a ne jako poslední možnost!" zakřičela Hermiona na zaraženého Rona. Zvedla se se svou knihou a procházela kolem mě. Chytila mě za ruku a já šla jako poskok přímo za ní.

"Co to děláš? Hermiono!" Okamžitě jsme se objevili v knihovně a zalezli mezi dvě velké police.

"Co se děje Hermiono?" Zeptala jsem se potichu aby to slyšela jen ona.

"Já.. No.. Ehm.. George mě pozval na ples."

/*

Zbýval přesně jeden den do plesu a já se nemohla dočkat. Měla jsem toho ještě co dohánět, protože jsem si zapomněla koupit plno věcí a tak jsem neotálela ani minutu.

Na konci pátečního dne jsem se vydala do Prasinek. Raději sama, kluci by to úplně nemuseli přežít. Vešla jsem do prvního obchodu, který jsem viděla. V něm jsem si vybrala černé lodičky na docela vysokém podpatku.

Další byl obchod s různými náhrdelníky a doplňky. Vybrala jsem si tam stříbrné sponky do vlasů, protože náhrdelník i s náušnicemi už mám. Poslední zbývala kabelka. Procházela jsem různými obchody a pak mi došlo, že kabelku vlastně ani vůbec nepotřebuju.

Ještě mi zbývala hodina a tak jsem se vydala k taškáři, kde jsem nakoupila různé bomby hnojůvky a další potřebné věci pro mé nové plány. Nakonec jsem skončila u Tří košťat na máslovém ležáku. Seděla jsem v temném rohu kam na mě nikdo neviděl ale já přitom měla výhled na každého v místnosti.

Cinknutí hlavních dveří se opět rozeznělo a do hospody vešli dva lidé Draco a Blaze. Jakmile mě Draco uviděl přisedl si i s Blazem ke mně.

"Je z Nebelvíru Draco, je to špína." řekl Blaze na hlas a odfrkl si.

"To už o ní nikdy neříkej jasný?! Je to moje rodina. Opovaž se ji ještě někdy takhle urazit!"

"Promiň já nevěděl že.."

Draco chtěl něco odpovědět ale já ho zarazila.

"Nelam si s tím hlavu. Mimochodem vážně jsi dobrej ve Famrfpálu." Usmála jsem se na něj.

"Díky. Hele jestli nemáš s kým jít na ples tak jsem volnej." Zasmál se a já s ním.

"Promiň ale někdo už mě pozval."

"Tak jo. Je to jedno. Snad si někoho do zítra najdu."

Zasmála jsem se znovu a na stole se objevily další dva máslové ležáky pro Draca a Blaze.

Povídali jsme si až byl čas odchodu do Bradavic. Kluci jako mé dva věšáky mi nesli tašky, abych je nemusela tahat. Měli by jste je vidět, že vypadali celkem vtipně. Cestou jsem jim vyprávěla historku z dětství, jak jsem poprvé uviděla mudlu a málem kvůli tomu podpálila dům.

Před hradem jsem Draca pevně objala a došlo i na Blaze, který byl takový nesvůj ale bylo mi to jedno. Vrátili mi tašky a já už spěchala na pokoj se vysprchovat a spát. Měla jsem za sebou dlouhý den a až jsem padla do postele, zavřely se mi víčka a já do minuty usnula.

/*