Double Trouble HP-FF

Štěstí

S nadšením jsem si sedla na židli, položila si knihy na stůl, nachystala si pergamen a brk s inkoustem a otevřela hned první knihu a to Lektvary pro pokročilé. Listovala jsem v ní asi půl hodiny až jsem to nakonec vzdala. Trochu naštvaná jsem hodila knihou o postel.

Co se to se mnou děje? Tohle nikdy nedělám. Pomyslela jsem si.

Do rukou mi padla druhá kniha Jak vytvořit štěstí a já ji začala pozorně číst. Psalo se v ní o obyčejných lidských metodách, tudíž i druhá kniha už ležela na mé posteli. Moje poslední naděje byla stará Bradavická učebnice lektvarů patřící Princi Dvojí Krve. Byla dotrhaná a, každou chvíli mi připadala čím dál víc zchátralá. Snažila jsem se s ní listovat pomalu a hlavně opatrně. Až už jsem byla na poslední straně moje nadšení opadlo. Žádný recept na tekuté štěstí. Znuděně jsem si opřela hlavu o ruku a znovu listovala. A ani na druhý pokus nic. Chtěla jsem tedy knihu zavřít a jít někam pryč, nebo hledat další informace. Chytila jsem ji za její vazbu a než jsem ji stihla zavřít všimla jsem si písma na obalu. Zbystřila jsem a pomalu si pročítala řádky napsané právě na této vazbě.

Do kotlíku vložit vejce popelce s křenem, zahřát. Přidat šťávu z cibulky starčku a energicky míchat. Rozsekat sasanky, které vyrostly na zádech hrbouna, přidat do směsi a nechat vařit. Přidat kapku tinktury z tymiánu a pomalu míchat. Semlít skořápky okamie a přidat je do směsi. Pomalu míchat a nechat vařit. Poprášit rozdrcenou routou vonnou. Zamíchat a naposledy nechat vařit. Udělat nad lektvarem hůlkou osmičku a říct formuli "Felixempra". Následně nechat šest měsíců odležet a získáme lektvar, který se podobá roztavenému zlatu, z něhož jako rybky vyskakují drobné kapičky, ovšem aniž by přistály mimo kotlík.

Poslední věta v receptu byla připsána jinou barvou a také jiným písmem.

Pro urychlení celkového procesu pro okamžité použití, použít Oměj vlčí mor, jelikož v sobě má smrtelně jedovaté látky i pro kouzelníka, proto z jejího výtažku stačí pouze kapka, která tak urychluje i proces.

Recept byl perfektně napsaný a hlavně srozumitelný. Chybělo mi ještě hodně věcí, ale nějaké už jsem měla, protože jsem sama měla ráda lektvary. Pod postelí mám schovanou obrovskou truhlu od svého otce a v ní několik zbývajících velmi vzácných přísad.

Například jsem si hned ze seznamu mohla odškrtnout vejce popelce, sasanky ze zad hrbouna a nakonec i poslední skořápky z okamiího vejce.

Zbývalo mi tedy sehnat křen, cibulku starčku, tinkturu z tymiánu, routu vonnou a nakonec i Oměj vlčí mor.

Slunce už dávno zapadlo a já se tudíž mohla vydat na mou nebezpečnou výpravu do Snapeova skladu s přísadami na lektvary. Z šuplíku jsem vytáhla pobertův plánek a už se chystala. Jelikož obě dvě mé spolubydlící odjeli za rodiči na vánoce, nebyl problém se dostat z pokoje. Děsilo mě spíš to, co se stane jakmile vyjdu z pokoje. Poklepala jsem tedy hůlkou na pergamen a opět řekla ty slova.

"Slavnostně přísahám, že jsem připravena ke každé špatnosti."

Na plánku se objevily Bradavice a já pozorovala na jakých místech se pohybují prefekti, profesoři, školní strašidlo Protiva a nakonec i Filch s paní Norisovou. Jak jsem stále pozorovala plánek, čím dál víc mi bradavice připomínali minové pole. Všude někdo chodila nebylo kudy projít s jistotou, že vás nechytí. Riskovat jsem však musela. Však abych zmírnila možnost mého chycení, zneviditelnila jsem se.

Procházela jsem chodby a kolem prefektů, jako by byli jen vzduch. Jakmile jsem se ocitla u zmijozelské koleje, řídila jsem se podle Dracových rad. Zastavila jsem se až u dveří, které měli být vstup do skladu. Pro jistotu, že tu nikdy není a já mohu projít, jsem se ještě několikrát podívala na plánek.