Double Trouble HP-FF

Expecto Patronum

Po cestě jsem se od něj dozvěděla mnoho dalších věcí, o kterých jsem vůbec netušila, že existují. Pak ale přišla řada na Pohár tří kouzelníků.

„Už jsi přišel na to, co udělat s tím vejcem? Slyšela jsem, že to má co dělat s vodou, ale nevím jak by na to šlo přijít skrz to vejce" Začala jsem téma.

„Popravdě si myslím, že jsem na to přišel ale neměl jsem čas si to ověřit. Myslím si totiž, že když to má co do činění s vodou a vodními lidmi, tak se musí do té vody třeba ponořit."

„Jak jsi na to přišel?" Ne že bych si hrála na ale tohle téma mě prostě zajímalo samo o sobě.

„Pokaždé, když jsem to vejce otevřel, začalo vydávat ječivý zvuk. Hned mě napadlo, že ječí jen v cizím prostředí a tím pádem mi nedá další indícii. Přemýšlel jsem tedy, kde jinde bych to vejce mohl otevřít a jediná možnost, co přichází v úvahu je voda."

"Wow." Vydechla jsem úžasem. "Tak teď jsi mě ohromil."

Pořád jsem na něj nepochopitelně civěla a on se akorát na hlas smál.

Dorazili jsme na místo. Střechy domů byly celé bílé a v každém okně svítilo světlo, které symbolizovalo život. Jelikož bylo něco kolem třetí hodiny odpoledne, bylo tu živo a na každém rohu se dělo něco jiného.

A pak jsem to uviděla, jeden ze dvou našich cílů. Vešli jsme dovnitř a já se poprvé rozhlížela po obchodě s lihovinami. Byl to jako splněný sen. Nikdy jsem sem nevkročila a jakmile jsem už konečně mohla, cítila jsem se dospěle.

Stáli jsme mezi obrovskými regály alkoholu a já hledala přesně ty flašky, co byly napsané na pergamenu. Sotva jsem všechno, co jsem potřebovala udržela v ruce a už to nesla přímo k pokladně.

„Všechno?" zeptal se čaroděj asi o 7 let starší než my.

„Ano." Odpověděla jsem.

Předložil jeho ruku do vzduchu a čekal až já položím tu svou na tu jeho. Udělala jsem jak mi naznačoval a pak už jen sledovala. Jeho hůlkou v pravé ruce třikrát jemně mávl. Ze špičky hůlky vyšel obláček kouře a ten jakmile se dotkl mé pokožky, změnil barvu z mírně šedé na fialovou, a to bylo všechno.

„Dobře to bude 20 galeonů." řekl bez jakýchkoliv pochyb. Vytáhla jsem z peněženky 20 galeonů a podala mu je, i když se mě Viktor snad stokrát pokoušel zastavit.

"Díky." Poděkovala jsem a už si v tašce odnášela šest lahví alkoholu. Flašky jsem dala do mé malé kabelky zvětšené kouzlem Capacious extremis.

Teď bylo na čase dojít do našeho druhého cíle. Než se Viktor stihl vzpamatovat, už jsem ho táhla za ruku pro něj neznámo kam.

Blížili jsme se lesem k tajnému místo, a čím blíž jsme byli, tím víc se mi vybavovali vzpomínky.

FLASHBACK

"Rosie! Utíkej nebo tě chytím!" Slyšela jsem za sebou hlas mé matky. "Už tě mám! Cha!"

Chytila mě za pas, jemně vyhodila do vzduchu a nakonec i chytila do jejího náručí. Najednou však všechno potemnělo, jako by se ze světa vytratila všechna radost a život. Přitáhla si mě blíž k tělu a druhou rukou vytáhla hůlku. Věděla, že přichází něco zlého, něco velmi nebezpečného. Byla připravená pro svoji holčičku obětovat život, byla připravená zemřít.

Stáli jsme uprostřed hlubokého, temného lesa, když se na nás z levé strany vyřítili dva mozkomoři. Jejich útok byl nečekaný a oba se vrhli na mou mámu.

"Expecto...Expecto...Patro....num...Expec..."

Nedokázala to, nedokázala vyvolat patrona. Mozkomoři se jí ujali ale já to nemohla tak nechat. Hůlku jsem jí vytrhla z ruky a snažila se o to, co ona před chvílí taky.

"Expecto Patronum!" Vykřikla jsem a myšlenky měla jen na té nejhezčí vzpomínce, co jsem mohla najít.

"Expecto Patronum!" Pokusila jsem se o to znovu. Nic.. moje máma tam ležela a já nevěděla, co dělat.

"Expe.."

"Expecto Patronun!" přerušil mě hlas člověka, který stál za mnou. Jakmile z jeho hůlky vystřelily bílé paprsky, které se proměnili v obrovského psa, věděla jsem, že nás zachránil.

Siriusův patron odhodil mozkomory stranou a má máma byla konečně volná z jejich spárů. Jakmile spustil jeho ruku dolů prudce a silně jsem ho objala. Můj nejoblíbenější člen naší šílené rodiny. Vždycky jsem k němu vzhlížela a také měla proč. Jeho statečnost, výdrž a obětavost byly mým vzorem.

END OF FLASHBACK

"Už tam budeme." oznámila jsem s úsměvem naši situaci Viktorovi.

Táhla jsem ho za ruku skrz husté křoví až k našemu cíli. Dorazili jsme na místo a jeho ústa se otevřely. Před námi byl výhled na celé Prasinky a i na zamrzlé jezero vedle nich. Posadili jsme se na menší kámen a on mi dal ruku kolem ramen.

"Líbí?" podívala jsem se mu hluboko do očí.

"Je to nádherné, jako ty." mé tváře zčervenaly a jediné na co jsem se zmohla, bylo, že jsem se opřela o jeho rameno.

"Půjdeš se mnou na tu párty?" Zeptala jsem se opatrně, vím, že takové akce moc nemá rád.

jeho koutky úst se opět zvedly do úsměvu, otočil si mě směrem k němu a pak mě políbil.

"S tebou vždycky." Vášnivě jsme se líbali a já nechtěla aby nám někdo tuhle chvilku překazil.

Otočila jsem hlavou za zvukem, který jsem uslyšela.

"Pššt." napomenula jsem Viktora k naprosté tichosti.

Postavila jsem se na nohy a on taky. Svou hůlku jsem měla připravenou v napřímené ruce před sebou na vykouzlení jakéhokoliv kouzla, které bude potřeba. Ucítila jsem jak se naše prsty spojují a my v pevném sevření sledovali přicházející hrozbu.