Double Trouble HP-FF

Jsme jen přátelé

Hra probíhala opravdu zajímavě. Skóre se udržovalo na 100:120 Tým Fleur momentálně vyhrával a z roztomilých dam, které přivedla, se vyklubaly drsné, nebojácné ženy, které se nebály schytat ránu.
Zničeno nic jsem se zastavila uprostřed hřiště ve vzduchu jen tam seděla a pozorovala ostatní. Po chvíli si uvědomili, že je něco špatně, a to že ztratili chytače.

"Kase, co děláš! Hledej zlatonku! No tak, tohle nesmíme prohrát!"
Jen jsem se přiblbe usmála a zazubila na Olivera.

"Dost, přestaňte!" Zakřičel Fred přes celé hrací pole a všichni jako by najednou zamrzli.

"Prohráli jsme, Kassi chytila zlatonku."

Hodila jsem po Fredovi vražedný pohled za tu přezdívku, kterou mě nazval, a pak pomalu otevřela dlaň, ve které se schovávala ona zlatonka.

Všichni začali lapat po dechu a hlasitě tleskat a křičet.

Sotva jsem doletěla na zem, přistálo na mě snad několik tisíc otázek.

"Jak jsi to udělala?" "Jak to Fred poznal?" Co jsi udělala, aby se ti to povedlo tak nenápadně?"

"Ty mě vždy prekvapíš Kasey. Musíš mě naučit své fígly." Snažila se ze mě Fleur dostat strategii svým francouzským přízvukem.

"Ze mě nic nedostaneš, všechna tajemství zůstanou skrytá." Zasmály jsme se spolu

Odešli jsme z hřiště zpět do pokojů, kde jsem si dala dlouhou vanu a poradně se zahřála.

Sotva, co jsem vykročila z koupelny, jsem slyšela bouchnutí dveří. Na mém stolku ležel hrneček plný voňavé, lahodné, horké čokolády, vedle něj marshmellowny a slané karamelové sušenky.

Žádný vzkaz, dopis ani nic podobného a jen jediný člověk věděl tuhle mou oblíbenou kombinaci. Fred. Usmála jsem se od ucha k uchu zakroutila hlavou, a poté si dala lahodný doušek. 

Upravila jsem se a mířila si to na večeři. U stolů ve velké síni nebylo moc studentů ale kupodivu všichni seděli u jednoho stolu. Už z dálky jsem slyšela hlasité debaty o dnešním zápase. Zmijozel nezmijozel, kruval nekruval, u stolu seděl úplně každý a věřte nebo ne ale já z toho měla neuvěřitelnou radost.

"Kassi!" Zavolal na mě Fred.

Hned jsem si za ním přisedla a poslouchala již probíhající konverzace. Hlavu jsem si položila na Fredovo rameno. Na tváři mu šel okamžitě vidět překvapivý a trochu strnulý pohled, jelikož se překvapení snažil skrýt. Zakřenila jsem se ale než jsem stihla zavřít oči, na své ruce jsem cítila dotek té jeho. Propletl si se mnou prsty a pevně mě pod stolem chytil. Pohled mi spadl do jeho očí a na jeho sladké rty, na které jsem teď až nezdravě často myslela.

Dokázala bych se v těch oceánech ztrácet dlouho ale museli jsme pohledy odtrhnout kvůli ostatnim.

"Podle toho co slyším se vám asi zápas líbil co?" Zeptala jsem se s jednou rukou plnou borůvek, které ležely na stole a druhou rukou pořád propojenou s tou Fredovou.

"Čau lidi!" Ozvalo se od dveří velké síně.

Všichni na hlas zareagovali a já už viděla Cedrica běžet k našemu stolu.

"Den před silvestrem vás všechny zvu na mrzimorskou kolej, kde budu slavit narozeniny! Všichni jste zvaní mimochodem." Zazubil se do ruky si vzal hrušku, už si to mířil pryč a za ním se opět ozývaly jen hlasité zvuky nadšení a potlesk.

"Tešíš se?" Zeptala jsem se Freda tichým hlasem.

"Ty jsi asi ještě nikdy nebyla na mrzimorské párty, že?" Zeptal se na otázku, na kterou již věděl odpověď.